Mariachi

Tak nějak takhle se začíná. Nízko rozpočtový debut americké nezávislé produkce, který vynesl Rodriguezovi jednak uznání ale i docela pořádný balík pro jeho další působení ve světě filmu.. Hodnotím sice jen trojkou, ale film se mi líbil dokonce víc než pozdější dvě úspěšná ale už značně komerční pokračování..Antonio Banderas - to je zas trochu jiná kapitola. Zde hráli především neznámí herci bez většího charismatu (tedy kromě toho šéfa bandy, ten se líbil i mé přítelkyni), ale i tak si myslím, že odvedli své maximum..Vyzdvihl bych tedy onen samotný příběh a pak především hudbu, nad menšími nejasnostmi a hluchými místy v ději si lámat hlavu nebudu, ale trochu mě překvapilo, že jsem ve filmu nezaregistroval ani jednoho policajta, ač to byla víceméně taková dílčí válka mezi El Mariachem, zabijákem ve stejném obleku a členy gangu.. (12.09.2008)

Co bych vám nalhával, El Mariachi je snímek vhodný spíše pro věrné fanoušky Roberta Rodrigueze, kteří už jsou obeznámeni s jeho pozdější tvorbou a rádi by věděli, jak tento talentovaný režisér kdysi - s minimem prostředků - začínal (a nakolik dnes režisérské finesy ze svého debutu stále úspěšně používá)... Je vidět, že experimentální léky, které Rodriguez v té době dobrovolně testoval, aby si vydělal na natáčení, byly kvalitní a v negativním smyslu neovlivnily jeho mysl, poněvadž režijně je příběh toulavé hudebníka na špatném místě a ve špatném čase skutečně na úrovni a s kamerou Robert rovněž nezachází špatně. Jenomže co je to platné, když je to natočeno podle velice řídkého scénáře, jemuž chybí pořádný rytmus, více nadsázky, více akce a údernějš dialogy - tedy veškeré nosné prvky pozdějšího Desperada, jenž z El Mariachiho převzal jen ten nejhrubější syžet a dále jej rozvedl. Nechci tvrdit, že byste měli úvod do Rodriguezovy režisérské dráhy záměrně opomíjet, jen varuji, abyste náhodou nečekali takového nezávislého Desperada bez Banderase, neboť tyto dva filmy k sobě mají opravdu dál, než by si někdo mohl myslet. (11.04.2008)

El Mariachi (Carlos Gallardo) si putuje světem, a stejně jako všichni jeho předkové se snaží uživit hudbou. Tu mu to jde lépe, tu hůře - než dorazí do malého městečka, kam zrovna připutoval uprchlý zločinec, který se chce pomstít "šéfovi" onoho městečka. Problém je, že jsou si oba muži podobní, nosí černý oblek a mají kytaru (samozřejmě zabiják nemá v pouzdře kytaru, ale spoustu zbraní). Nakonec musí samotný Mariachi vyměnit kytaru za zbraň a snažit se zachránit alespoň svůj holý život... El Mariachi je jedním z prvních filmů, kterými na sebe Robert Rodriguez upozornil. Dokázal, že za málo peněz dokáže udělat spoustu muziky (samotný film stál pouhých pár tisích dolarů, ale vydělal několikanásobně tolik). Je pravda, že kromě vcelku zajímavé zápletky nejde o žádné filmové veledílo, navíc většina herců je dost toporná - nicméně jedno filmu určitě nelze upřít ... a to že vykopl Rodrigueze do světa velkého filmu.. (17.12.2009)

Okrem peňazí tu vidno všetko, čo máme u Roberta radi. Samotný Mariachi je síce pramálo charizmatický a nebezpečne vyzerá len pár záberoch (ale v Carlos si to v DESPERADOVI po boku Banderasa vyžehlí :-) Jednoduchý príbeh, veľa krvi, smiešne zbrane a kopa režisérskych nápadov v nezávislom filme skrátka stoja za to.... (28.03.2006)

Doslova královskej debut je El Mariachi. To co Robert Rodriguez vykouzlil za šílenost se 7 tisícema dolarů je jednoduše neuvěřitelný. Tolik bizarních situací a kudrlinek ve scénáři, u kterejch jsem se pobavil... Další důkaz, že tuny efektů a velký hvězdy nejsou potřeba k tomu, aby byl natočenej parádní film. A Carlos Gallardo se ukázal býti výbornym tahem. Až mě udivuje, že se později z velkýho plátna tak nějak vytratil - když nepočítám malý cameo v Desperadovi. Já osobně navíc El Mariachiho považuju za nejlepší díl z Rodriguezovy mexický trilogie - ničim nezatíženej, svobodnej, svěží, vtipnej a hlavně legendární příběh o největšim Mexičanovi všech dob, kterej chodí zásadně v černym a s futrálem od kytary v ruce... El Mariachi: "I've always wanted to be a mariachi... like my father, my grandfather... and my great-grandfather. I'm not as good as them yet... but I'm improving. My plan was to follow their footsteps to the end... and die with my guitar in my hand. I played from town to town... gaining different experiences. This city was my next stop. The free coconut at the edge of town... made me feel like this city would bring good luck. But I was completely wrong." (20.11.2012)