Recenze (3)
Uff, takhle čistě nezávislý experimentální film s hraným dějem se každý den nevidí... spousta statických záběrů na stavby New Yorku, více silně experimentálních pasáží s těžce pobratelnou symbolikou a mezi tím postupně rozehrávaný děj-neděj kolem básníka prožívajícího depresi a monotónní život, snad i bez konkrétnějšího cíle. Kupodivu mě však film svým zpracováním od začátku zaujal svou atmosférou a kamerou, třeba jedna z úvodních scén Lenze kráčejícího po mostě je úžasná a podivná tvář rozbouřených částí osmdesátkového New Yorku působí celou první třetinu jakoby z postapa... a celý film mi byl do jisté míry sympatický svým hodně osobitým stylem. Od Alexandra Rockwella jsem kdysi viděl novější Průšvih a těšilo mě, že jsem tady jeho rukopis vyloženě poznával, třeba v odlehčených scénách se spontánním zpěvem různých postav v nezvyklých situacích, což i z jinak depresivního filmu na chvíli dokázalo vytvořit příjemně svéráznou záležitost... a i ta dosti amatérská hudební čísla měla pro mě své kouzlo. Ve finále zdaleka nemůžu říct, žeby mi Lenz sedl stoprocentně, pár scén mělo pro mě hůře únosnou délku a čekal bych silnější vyvrcholení, ale oslovilo mě tohle rozhodně mnohem víc, než soudobý debut mnohem slavnějšího Jima Jarmusche na relativně podobné téma Trvalá dovolená (1980). Nicméně také je to jedna z těch zajímavých diváckých zkušeností, jaké vyhledávám spíše svátečně a postačí mi jednou za čas. [60%] ()
Tyhle echt nezávislé filmy, které jsou často i regulérně experimentální a těžce artové, často trpí stejným problémem - všechny jsou tak moc svérázné, až se na to chvílemi nedá dívat. To je asi moc silný výraz, ale myslím tím to, že se snaží být tak moc jiné, až zapomínají na to, že by to na diváka mělo mít i hlubší dopad, než ten, že si to budou pamatovat jen pro to, jak zvláštní to celé bylo. Lenz je hlavně divný. Místy hodně divný, působící, jako složité symbolistické dílo, jehož symboly se většinou nedají rozluštit. Nepochopil jsem toho černocha, nepochopil jsem ryby, nepochopil jsem víc věcí, ale celkově mi přijde, že je to hlavně o depce ze života v New Yorku a faktu, jak negativně to prostředí ovlivňuje ústřední postavu. To se z toho dá přečíst docela dobře, vzhledem k tomu, že to vypadá jak postapo a některé ty historky či "dialogy" (schválně dávám do uvozovek, protože jedna postava něco řekne a druhá na to odpoví, ale často to s tím vůbec nesouvisí) jsou dost depresivními a především bezvýchodnými. Z těch symbolů se i nějaké povedly, třeba ten se želvou, která se snaží dostat z misky a nikdy ji nepřeklopí, ale celkově je to opravdu přesně ten příklad nezávislého filmu, jaký jsem popisoval výše. Je to taková jiná verze Trvalé dovolené, která je ale lepší o to, že má aspoň nějakou atmosféru a tak to bloudění hlavní postavy aspoň má něco do sebe. Viděno s Willy Kufaltem 3* ()
Podle stejnojmenného románu Georga Büchnera s dějem pesazeným do New Yorku počátku 80.let. ()