Možnosti dialogu

Jedná se vlastně o 3 němé filmy, jejichž akce je ilustrována skvělou hudbou Jana Klusáka. Tak v dialogu věcném je každá z hlav charakterizována jiným druhem hudebních nástrojů - žestě kontra flétny... Navíc se v právě v tomto Dialogu věcném nejvíce projevují arcimboldovské vlivy... Švankmajer se sám přiznává k obdivu k manýrismu, Rudolfinské době a vědomému epigonství Arcimbolda (nutno dodat, že jinak epigonstvtím pohrdá). Tedy dvě animované hlavy složené v arcimboldovském duchu z různých předmětů se požírají navzájem. Člověk (lidská hlava) se pokouší pohltit vše, zpracovat, zničit rozmělnit. Tak chápu dialog věcný já... V dialogu vášnivém se při vášnivé hře smyčců spojí dvě postavy a když se opět rozpojí a rozpoutají hádku zbyde po nich jakýsi zbytek - dítě, za nějž žádný z těch dvou nechce přijmout zodpovědnost... V posledním Vyčerpávajícím dialogu se objevuje Švankmajerova obsese jídlem. Ta však zůstává obsesí ryze uměleckou, kdy s oblibou právě jídlo a akt stravování ve svých filmech tematizuje (později natočil známý a velmi úspěšný film s velmi příznačným názvem Jídlo). Sama obsese však paradoxně pramení již v jeho dětství, kdy jej jako neduživé dítě do jídla nutili... Právě tehdy se mu jídlo zřejmě zdálo dosti vyčerpávajícím. (10.03.2008)

Další ze Švankmajerovských kousků, kdy si říkáte, že je to jen vizuální exhibice autorova hračičkovství bez ladu a skladu, ale ejhle, ono to nakonec začne dávat smysl a význam. První část výborná hlavě vizuálně, střední (nejlepší) hlavně pocitově, tu třetí si moc nevybavuji. Ale je to výstižné, svým způsobem silně kritické dílo. (27.10.2014)

Dialog věcný mě parádně vyděsil. Chaotická změť, dokonalý zvuky a nakonec logika ... Dialog vášnivý pohltil, zhypnotizoval a nadchnul. A nakonec tvrdá realita ... Dialog vyčerpávající ze všeho nejvíce pobavil, protože přesně tak to je ... Dokonalost sama. (11.12.2008)

Adekvátnější název by byl spíš „Nemožnosti dialogu“. Velmi výstižné výtvarné zpracování toho, že pro porozumění je potřeba mnohem více, než jen stejný jazyk. Snímek je rozdělen do tří sekvencí. První by se dala brát jako vyjádření agresivní indoktrinace (odlišný názor je rozmělněn na šedou, nevýraznou hmotu). Druhá je příkladem zaslepeného unášení se vášněmi/city - ty (pokud nejsou řízeny rozumem) nejdříve vedou k ohromným slastem a následně k ještě větším destrukcím. A pak tu máme třetí (a v současné době asi nejvýraznější) druh miskomunikace - jedná se o absolutní nezájem o druhou stranu. Čili ač mluví dva spolu, ve skutečnosti se každý z nich pouze snaží předat to své - což je na jednu stranu dost vtipné (protože takový rozhovor pak připomíná ze všeho nejvíc skeč od Monty Pythonů), ale na druhou stranu tragické (protože to samozřejmě vede k čím dál tím větší separaci a následné izolaci jednotlivců, kteří zároveň bytostně touží po tom, aby je někdo vyslechl, ale sami nejsou nikdy schopni naslouchat). (15.04.2017)

Prý Švankmajerův stěžejní film. No... Že Švankmajer je v tom nejpozitivnějším smyslu slova magor, už vím dávno. Spíš mně překvapilo, že jsem já tak moc normální a tohle mi přijde šílené. Pan Švankmajer (jako v mnoha filmech) oživuje jídlo, věci a především hlínu a nechává je dialogovat, čímž dokazuje, že možnosti dialogu jsou neomezené...tedy pokud jste geniální psychopat s tak bohatou fantasií a obrovským výtvarným a filmovým talentem, že jste schopen nechat shluky jídla vzájemně pojídat, uhňácané kusy hlíny vyškrabávat si oči a zubní kartáček ořezávat v ořezávátku tak, aby z toho vznikl skvělý krátký film. Video: http://www.dailymotion.com/video/x2gtpo_jan-svankmajer-dimensions-of-dialog_shortfilms (15.05.2009)