Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Akční
  • Animovaný

Recenze (434)

plakát

Dexter (2006) (TV seriál) 

Pět hvězd hlavně za první tři série, které jsou vážně pure gold v rámci seriálové produkce. Ty další už pokulhávají a v kvalitě se pohybuji mezi docela fajn zábavou a příšerností. Nicméně právě díky struktuře, kdy krom minipříběhuv jednotlivých dílech je každá série vlastně soběstačným delším příběhem, který spojují ve všech případech skvělé vypracování ,,zaporácí,, (vrah z chlaďáku, ohnivá femme fatale, Miguel Prada), vám vlastně ke spokojenosti první tři série stačí (a jsou pro mne takovou srdcovkou, jež funguje i na opakované shlédnutí, že odpouštím v hodnocení chyby i těm ostatním). Možná je potřeba jen v nejlepším přestat, pak si užijete promyšlenosti, atmosféry, skvělých postav i morálních dilemat vrchovatě...

plakát

Hellboy (2019) 

Až překvapivě dobré - nápadité co se týče akčních scén, s báječnými hláškami, padnoucím výběrem herců a fajne rock'n'rollovým soundtrackem. Pro ty, kdo četli předlohy od Mignoly navíc spousta pomrkávání ne pouze po jednom, ale celé řadě jeho komiksových příběhů s Hellboyem, ať už těch delších nebo povídkových. Což je další moje chvála - vše je složeno do docela fajn příběhové mozaiky, která dává smysl navzdory množství motivů - za to patří tvůrcům respekt. Pár děr v jinak super akčním bijáku - nevyvážená konstrukce tempa (v některých pasážích by mohl film být rychlejší, v jiných si naopak dát více na čas), boje sice perfektní, ale občas zbytečně gore (záležitost vkusu hádám, ale původní komiksy nikdy tak násilné nebyly). A na závěr, ačkoliv film není bez atmosféry, rozhodně postrádá nevyslovitelně brilantní vyváženost a precizní výběr barev, prostředí, kostýmů a mizanscény jako v případě Del Torovi adaptace. Za mě spokojenost, nechybělo mnoho do pěti hvězd a kdyby nebylo právě Del Tora, jehož Hellboye považuji takřka za geniálního, tak těch pět bych i dal.

plakát

Konec světa (1999) 

Lepší film než jsem podle hodnocení čekal - trošku mi to připomíná případ Deváté brány - možná, že to má jednodušší scénář a nepříliš komplikovanou zápletku, ale atmosféru tenhle film umí vytvořit setsakra hustou, temnou a výborně vyladěnou - na té jsem se svezl především a užil si to - Gabriel Byrne je navíc výborný Satan - možná v lehce béčkovém filmu, ale svým výkonem a charismatem bych ho klidně zařadil po bok výkonů Pacina (Ďáblův advokát), De Nira (Angels heart) nebo Stormara (Constantine).

plakát

Úsměvy smutných mužů (2018) 

Surové, naturalistické a přitom magické. Pravdivé, geniálně zahrané a umně zrežírované, bez berliček, klišé a jdoucí až na dřeň. Po delší době český film, který mě dostal do kolen.

plakát

Watchmen (2019) (TV seriál) 

Pár věcí bych rád vyzdvihl - jednak velice promyšlený a komplexní scénář a zápletku, druhak dobrý výběr herců, zvláště ve vedlejších rolích a nakonec rozhodně hudbu od Treznora a Rosse v kombinaci s klasickými skladbami, které měly sílu a byly použity většinou ve správné momenty. Co ovšem oproti Moorově původnímu komiksu - a jeho filmové adaptaci - až bolestně chybí je větší ambivalentnost charakterů. Ačkoliv u některých vedlejších postav se u seriálu tvůrci snažili o jejich plastičnost a nejednoznačnost, hlavní postavy - i záporné - byly poněkud černobílé (a to není žádná narážka na ústřední téma seriálu). A navíc zde bylo bohužel až moc patrné, že Moorův promyšlený filozofický koncept zde byl buď nepochopen nebo záměrně roztříštěn. Jinak si nedovedu představit proč, když Moore záměrně udělal z Dr. Manhattana bytost, která už není schopná skutečné empatie, protože se vzdálila ve své "božskosti" příliš lidskému, je zde napasována do role milence/manžela, což krom porušení geniálních záměrů původního tvůrce nedává v podstatě absolutně vůbec žádný smysl v samotném příběhu (asi nejnesmyslnějším faktem zůstává, proč právě ze všech žen světa Angela?). Rasistický kontext je zajímavý - i když motivace té záporné strany mohly být více rozvinuty - ale řekl bych, že původní komiks Strážců měl mnohem širší a větší záběr, což se mi na něm líbilo - nešlo zde jen o problémy etnické či rasové, ale problémy takříkajíc všelidské a koncept dobra a zla, případně jeho neurčitosti, byl v původním díle pojat mnohem hlouběji a mnohovrstevnatěji. Nicméně shrnuto a podtrženo i tak moc dobrá práce a zajímavé navázání na jednu z nejlepších grafických novel všech dob.

plakát

Američan (2010) 

Pecka! Nečekal jsem tak artovou a hloubavou podívanou, která připomíná spíše Samuraje od Melvilla než běžné špionážní/akční thrillery - nečekal jsem takovou krásu, hloubku a jemnost ve filmu o zabijákovi a jsem příjemně překvapen (hádám na rozdíl od většiny diváků, vzhledem k místnímu hodnocení). Mám rád, když mne žánrové filmy něčím překvapí a když se to povede, mám ještě raději, když se žánr úplně ruší a film si jde svoji vlastní, solitérskou cestou (podobně jako kráčí osaměle Clooney svojí osobní kalvárií za odpuštěním a svobodou od svého násilím promořeného života - pomalu, těžce, krok za krokem - až k "očišťujícímu" finále, po němž ve váš film bude ještě dlouho rezonovat, pokud jste naladěni na správnou, melancholicky-spirituální notu...).

plakát

Tenkrát v Hollywoodu (2019) 

Tarantino is fucking genius!!! Po Osmi hrozných jsem se pomalu přestával na jeho nové filmy těšit, ale tohle mě dostalo. Úžasně zábavná a ultra vtipná jízda po hollywoodských kopcích přelomu šedesátek a sedmdesátek, velkolepá pocta filmu a oslava chlapského přátelství v jednom (s brutálně šťavnatým finále). Celý tenhle film je navíc jeden obří zvednutý prostředníček namířený proti všem těm "politicky korektním" myšlenkovým proudům, jež by chtěly cenzurovat a diktovat tvůrcům co smí a nesmí dělat a co je ještě v pořádku a co za čárou. Všechna čest za odvahu a já se těším na opakované projekce. "As real as a fucking donut..."

plakát

matka! (2017) 

Konečně! Konečně se Aronofsky skutečně utrhl ze řetězu, vysral se na pokusy o to se zavděčit divákům, hrát si na artového režiséra a přitom se snažit být zároveň přístupný a srozumitelný většině. Konečně udělal – v mých očích poprvé od své brilantní celovečerní prvotiny Pí – něco skutečně odvážného a nekompromisního. Obraz utrpení umělce, tápajícího při hledání v sobě počátek každého nového díla a námětu, obraz nástrah slávy a bezmezného obdivu, zmatku a marastu, který umělce, když má úspěch, pronásleduje, obraz sociálních realit, které vstupují do vztahu k jeho tvorbě, možnost zneužití toho, co chtěl sdělit k zjednodušování, až po riziko až náboženského obdivu a (dnes všudypřítomného) kultu celebrit. Krvavý zrod nápadu a útrpné vyhoření, nekončící kruh nutnosti pokračovat i přes vyčerpání a zdánlivou neschopnost nic říct. Matka! je brilantní věc – nejen námětem, ale i provedením – která se k mnoha lidem nedostane a zůstane nepochopena – nicméně možná v tom já vidím její největší devízu – protože Aronofsky se tentokrát opravdu nesnaží – a konec se blíží k začátku – nikomu zavděčit. Ten film je prostě výpovědí pro samotného tvůrce, potřebou dostat ze sebe ustrnutí a krizi. A tak je to někdy potřebné a tak to má někdy být...

plakát

Vetřelec: Covenant (2017) 

Oproti původnímu Vetřelci stále jaksi nedomrlé, vizuálně nepříliš zajímavé, místy zbytečně nechutné a brutální, občas nekoherentní a co se týče tempa nedoladěné, nicméně oproti Prometheovi značný posun k lepšímu - příběh je zajímavější, myšlenka stvořitelského komplexu dává možnost u snímku přemýšlet a to ve více rovinách, poslední třetina je hodně napínavá a Fassbender je ve své dvojroli "hodného" a "zlého" androida geniální. Všechna čest tomu, jak umně dokázal do určité "robotické" strnulosti vložit tolik nuancí a jemných poloh, ať již pomocí očí, gest, mimiky i hlasu.

Reklama

Reklama