Zázraky se dějí

Hodně přemýšlím, zda tento dramatický příběh podle skutečné události je na 3* nebo na 4*. Objektivně je to někde mezi, ovšem nevím, ke kterému číslu se přiklonit. Kladem snímku je poměrně dobře vykreslená bezvýchodná situace dívky, jež se ocitá uprostřed džungle odkázaná sama na sebe, s tím i spojená atmosféra pralesa a pár silnějších scén, z nichž v paměti utkví zejména ta s larvami v ráně. Záporně pak hodnotím soundtrack, jehož zvuk je sice pro období vzniku snímku typický, ovšem na mě příliš nepůsobil, zejména v těch neakčních scénách. Vadil mi však také dabing, který byl takový nemastný neslaný. Celkové hodnocení si ještě chvíli promyslím.. (18.01.2012)

Rodiče mě donutili se na to podívat se slovy: "uvidíš, jak člověku pomůže, když se drží rodičovských rad". :D Každopádně na červy nezapomenu, to asi nikdo, ale i přes rodičovské doporučení (čili můj automaticky záporný postoj) jsem nebyla zklamaná, dokonce to beru jako velice zajímavé dílko. :) Je z něho cítit ta správná atmosféra strachu o vlastní život v neznámém prostředí. Navíc podle skutečné události, o to víc je to zajímavější. (12.10.2011)

Film som videl pre rokmi a dobre si naň spomínam, pretože mal atraktívny námet, bol primerane napínavý a v rámci možností aj autentický. Často dávam najavo, že by si diváci nemali pamätať Frajera Lukea iba podľa päťdesiatich zjedených vajec, ale nedá sa dosiahnuť, aby si nepamätali z tohto filmu vyberanie muších lariev z otvorenej rany na ramene. (24.10.2020)

Jako většina hodnotících i já si pamatuji nejvíc ty nejodpornější momenty... ale ani jiné jsem nezapomněla. Na film mě jako dítě vzala do kina moje útlocitná teta a myslím, že dost litovala, zatímco já měla oči navrch hlavy :-) zhruba stejně jako u Chaloupky stýčka Toma (to byl druhý a na dlouho i poslední film, na kterém jsem s tetou byla, její vkus se moc neshodoval s mým, přeci jen mi bylo asi deset...) (29.01.2008)

Viděl jsem to jako malý kluk, kterého vzali rodiče s sebou do kina, aby se ten vejmrza doma sám nebál! a protože jsem tehdy asi dlouze žadonil, (z toho samého důvodu mě v útlém dětsví vzali i na "Čelisti") což si ale již přesně nepamatuji. Co si ale pamatuji dodnes, to je, samozřejmě, scéna, která se jako první vybaví úplně každému, kdo tento, za komančů veleakční, dobrodružný dívčí zápas o přežití viděl. Dnes by snímek neměl šanci asi ani u dětí (znáte ty dnešní nenažrané parchanty, kterým není nic dobré), ale vzpomínka na šokující napětí dítěte v kině a na to, že rodiče občas mají i dobré nápady, stojí za nadprůměrné ohodnocení. (12.11.2005)