Rod, zvíře

Ve scénách vražd hodně teatrálně divadelní, v interakcích postav ovšem převažuje spíš realismus, což zp. zvláštní rozpor a nejsem si jist, nakolik funkční/koncepčně zvládnutý. (01.08.2023)

Tři horníci opouštějí důl kvůli vykořisťování a vracejí se na jejich ostrov. Během jejich cestování, vydáni tváři přírody, se jejich vztahy zesílí a změní....Narozdíl od jeho ostatních film je tento dost umluvený. (12.01.2023)

Lav Diaz tentokrát natočil film s velice vřelou stopáží a popravdě se mi za celou dobu nepovedlo rozklíčovat přesný důvod toho, proč to natočil tak krátké - a pokud o Lavu Diazovi slyšíte prvně, tak ano, tohle je na něj neskutečně krátká stopáž, však se podívejte sami, kolik trvají jeho jiné filmy. Ono to teda působí jako dva absolutně odlišné náměty nějak propojené dohromady, takže si říkám, že je to buď mix dvou Diazových "nepoužitých" námětů, nebo z toho někdo vystřihl prostředek, který třeba měl cca 2 hodiny a proto je to tak krátké a nebo to Diaz takhle prostě natočil a měl takový záměr bez žádného postranního úmyslu. Nevím, ale docela rád bych to věděl, protože jestli něco tahá tenhle film dolů, tak je to ten náhlý obrat o 180°, kde z ústředních postav zbyde jen jedna a kolem ní se začnou objevovat úplně nové a spolu s nimi přijde i jiná zápletka. První část mě totiž naprosto pohltila a i do té druhé jsem se pak dokázal dostat, ale vůbec ne tolik jako do té první a nemůžu si pomoct, ale tenhle zvrat mi prostě vadil. Jinak to je Diaz přesně tak, jak ho mám rád - skvělá kamera, dokonalý cit pro tempo a délku scén, nesmírně podmanivá atmosféra, skvělá práce s představením a následným vedením postav... Jen to nemá takový přesah jako jiné jeho filmy, spíš je to tentokrát především o tom dramatickém příběhu, ale nevadí mi to, protože je vystavěný solidně. Ačkoli by si možná zasloužil výraznější závěr, ale na slabé čtyři hvězdy to ještě vidím. Především ale za tu skvěle fungující a skvěle gradující první část, která naštěstí trvá většinu filmu a kdyby se Diaz věnoval jenom jí včetně jejímu následku v její současnosti, mohlo by to možná být i na plný počet. Zklamaný určitě nejsem a popravdě začínám mít pocit, že od tohohle režiséra slabý film asi jen tak neuvidím. Zatím mě vždycky více či méně nadchnul, ale podstatné je, že vždycky. Slabé 4* (27.04.2023)

Ach, ne... tak dlouho (víc, než hodinu a půl!) mě vede Lav Diaz jedním dlouhým přírodním výletem tří svérázů, kteří se mi postupně začli stávat (alespoň ve dvou případech) sympatickými. Jednou mě během noční scény s pálčivě hříšním dilematem vyděsí a záhy uzemní silnou scénou s rozhodnutím nad jezerem... A po čase změna, po dlouhé době zcela jiné postavy, jiný pohled na události, které se dle řečí a dění nevyvinuly vůbec šťastně. Nepotěšilo mě ani dlouhodobé odloučení diváka od obou „mých“ postav, neboť jsem místy cítil problém se naladit na sledování najednou někoho i něčeho jiného, a pak ani vyústění, kdy vytoužený návrat zpátky k starým známým po pár vteřinách radosti zasadil bolavou tíhu. Na začátku odvázaný zpěv u kytary, posléze poetické putování přírodou jen s několika brzy zahnanými záblesky zneklidnění, na konci jenom smutek, trpká lítost a poznání možné lidské krutosti v nejhrubší podobě... Čekal bych na závěr po všem snad i mnohem víc uzemňující vyúčtování s viníkem. Ale přes veškeré negativní pocity to byl silný zážitek, přestože chuť k repríze se znalostí vyústění nejspíš nenajdu a přestože bych se nezlobil, kdyby Diaz točil barevně ani kdyby dokázal během záběru (nakolik mají některé dlouhé statické záběry v přírodě úžasnou atmosféru) pohnout občas kamerou i mimo retrospektivní pasáž. Něco do sebe však Diazův styl rozhodně má, pokud jsem (s výjimkou pár záběrů) zůstal tolik vtažen a oněmen a také si z filmu cosi odnesl. [80%] (18.01.2023)