Moje učitelka chobotnice

První třetinu jsem si při sledování říkal, že podmořské záběry jsou sice nádherné, ale toť vše. No a posléze se přistihnu, že mi denní harmonogram té osmichapadlové potvory není úplně putna a těším se na její další průzkum mezi korály a podmořskou havětí. Závěrem můžu také podotknout, že budoucí filmaři se můžou snažit sebevíc, ale napínavější souboj žraloka s chobotnicí už nejspíše nenatočí. (13.02.2023)

Wooow. Find someone who look at you the way that octopus looks at Craig. Fenomenalni dokument o pratelstvi cloveka s chobotnici. Jinak se to fakt nazvat neda. Craig Foster behem potapeni u brehu Jizni Afriky narazi na chobotnici a zpocatku jen sleduje jeji interakce s okolim. Ale necekane se chobotnicka zacne zajimat i o tu velkou obludu s ploutvema, co ji pozoruje kazdej den. Moment, kdy se sama rozhodne, ze se ho dotkne, je uzasnej... Craig pak chodi kazdy den a sleduje ji dal. Jak lovi, jak se brani pred predatorama, dokonce i jak si hraje s okolnima rybama, uzasny sledovat jak inteligentni tvor chobotnice je, jake obranne mechanismy pouziva, jak chytre lovi svou potravu. A vy to objevujete spolecne s nim, je to uzasny. Krasne o tom navic dokaze mluvit a popisovat, co se deje a priblizit vam to jeste vic. (28.10.2020)

Je mi nějak úplně jedno, jestli to má dokumentaristické rezervy (jakože má - je to sladký sentiment). Tohle může neoslovit vážně jen někoho, komu ukradla srdce spolužačka Maruška ve čtvrté třídě, a zapomněla ho vrátit. Neotřelé, krásně natočené a ukazující, že spojení hnusných lidí s krásnou přírodou prostě je možné. (15.01.2021)

Samo o sobě je to úžasný počin skrze hledání sama sebe najdete a prožijete úžasný příběh kamaráda z jiné živočišné říše, se kterým prožijete celý jeho život a možná i svůj. Emocionální bomba v dokumentaristice. Třeba jednou záznam přežije až lidé nebudou a tato chobotnice se stane za milion let posvátným artefaktem nové nastávající se říše z oceánů. :) 90% (11.02.2021)

Vzhledem k tomu, že můj nejoblíbenější dokument je Grizzly Man, můžu jen stěží docenit film, který vypadá, jako by ho natočil Timothy Treadwell. Chlápek jediný rok chobotničina života toho chudáka neúnavně stalkuje a dělá jí ze života peklo neustálého úprku a ostražitosti, zatímco si do ní projektuje lidské emoce, blouzní o nějakém vzájemném přátelství a vypráví příběh o sobě, který by mohl vyprávěk kdykoliv, ale od stolu by byla jeho banalita a nesnesitelnost mnohem patrnější. A možná kdyby u toho vyprávění nezněla tak teskná hudba, tak by divák nebyl tak moc na lodi, když mluví o tom, jak kvůli svojí krizi středního věku na rok opustil svou rodinu, včetně dospívajícího syna, aby se potápěl na druhé straně světa a točil si fetišistický autoportrét. Bez jakékoliv sebereflexe využívá to zvíře k zarámování sebe jako něžného dobrodruha, který chrání mořský život, přitom té chobotnici by bylo mnohem lépe, kdyby ji nechal jednoduše na pokoji a možná se radši věnoval svému synovi víc než jeden víkend, na který ho přizve. Arogance a ignorance sloužící autorovi a zástupu rozněžněných diváků k sebedojímání, za maskou úžasu a respektu je ale jen konzumace a spotřeba přírody pro vlastní sobeckou potřebu - režisér nemohl spát a byl otrávený ze svojí rodiny, tak jednu bezbrannou chobotnici stálo celý život, aby se mu udělalo zase líp a mohl si vyfantazírovat příběh o navázání vzájemného vztahu s přírodou, který ve skutečnosti nikdy neexistoval. Jediné zajímavé, co ten film vyprodukoval, byla jedna esej o tom, jak ten film slouží jako trefná nezáměrná alegorie fetišizujícího post-imperializmu, což by mě samotného asi nenapadlo, ale teď to nemůžu dostat z hlavy. Jinak to může být užitečné jen jako ukázka toho, jakou moc má v dokumentu vypravěč - zajímavé cvičení je představit si dojem z filmu bez neustálé snahy velmi násilně záběry nějak rámovat a přikládat jim specifický význam, často odporující tomu, co ve skutečnosti vidíme, který režisér předvádí. (14.07.2021)