xxmartinxx

Kazma skutečně přepsal dějiny. Natočil nejfádnější film všech dob. Nejvíc fascinující na tom je, jak moc se to vyhýbá jakékoliv lidskosti a zranitelnosti - na cokoliv se dá říct, že to je parodie, nadsázka, satira. Film, který si ani není schopný sám za sebou stát. Prostě celovečerní reklama na Kazmu. Film pro ty, kteří se na chodníku zastaví u cizího luxusního auta, udělají si s ním selfie a postují ji na Facebook. Není to absolutní katastrofa - Kazma se obklopil schopnými lidmi, kteří ví, jak stlouct dohromady film. Jediný problém tedy je, že to o ničem není.

Dvě a půl hodiny brečení, kde jediná postava, kterou něco váže k záporákovi, leží v komatu, a ostatní jen běhají z místa na místo, aby získali McGuffin. Příběh jen opakuje předchozí motivy a nikam je neposouvá (Rocketova série flashbacků, která sentimentálně a nekonečně dlouze doslovně přehrává původ traumat, který přitom dávno známe, je nesnesitelná). Vůbec to nedrží pohromadě. Vtipy taky výhradně recyklované a film je tak posedlý svým sebedojímáním, že v něm humorné vsuvky beztak působí jako pěst na oko. I tři hvězdy jsou milost, upřímně řečeno.

Abychom pochopili hloubku Magnuskovy patologie, je třeba si uvědomit, že v původní trilogii stvořil převážně romské děti tak zlé a zkažené, aby je jím ztvárněná postava mohla systematicky zabít a zachovat si sympatie vyprávění. V Reparátu pak nechá romské postavy vyjadřovat za tyto vraždy vděk, nechá se jimi opakovaně prohlašovat za „jednoho z nich“. Godlovi napsal sestru ztvárněnou modelkou Gabrielou Gášpárovou, aby mohla mít s o patnáct let starším protagonistou s vzezřením Tomáše Magnuska náznak milostného románku. Godla také Magnuskovi opakovaně vysvětluje, o kolik je chytřejší a že by si bez něj neporadil. Magnusek si tedy ve svém filmu stvořil hloupého romského kamaráda, aby mu mohl být mentorem a vzorem. Ten člověk absolutně nemá stud! Celí Bastardi jsou produkt neukočírovaného mesiášského komplexu v kombinaci s absolutní filmařskou neschopností. Je to kouzelné.

Naprostá morální imploze ve filmu, který rozhodně není rasistický, ale vyvolává sympatie vůči chlápkovi, který mučil a zabil tři děti. Ano, ty děti byly absurdně zlé, ale nezapomínejme, že Magnusek je stvořil, aby byly tak zlé, aby je mohl zabít. Je potřeba si uvědomit, že on stvořil tuto situaci, která není realistická ani proporcionálně nereprezentuje skutečný problém, její podoba je tedy čistě na jeho vůli. Přes všechny vrstvy zdůvodnění, omluv a výmluv trvá základní premisa jedničky, jíž je opovrhování dětmi, které nejsou dost slušné a vychované a neprojevují respekt lidem, kteří věří, že si ho automaticky zaslouží. Magnuskova neschopnost pracovat s hyperbolou vede k tomu, že čeká, že budeme odsouzení jeho postavy na doživotí za přiznanou trojnásobnou a značně sadistickou vraždu považovat (přinejmenším) za nejednoznačný výsledek, o jehož spravedlnosti budeme pochybovat, což je naprosto obludná úvaha, když o ní přemýšlíte jen pár vteřin. Magnuskova potřeba praštit do obličeje explicitního nácka, aby sám sebe přesvědčil o tom, že jeho úmysly jsou čisté, jsou asi nejkouzelnější ukázkou patologické absence sebereflexe zaznamenanou na plátně.

Bastardi jsou naprosto fascinující dramatizací fráze "nejsem rasista, ale", kdy Magnusel začal od druhého dílu kupit argumenty. Nicméně ne argumenty o nějaké složité společenské problematice, ale argumenty pro oprávněnost natočení tak nenávistného a ublíženeckého filmu, jakým byli první Bastardi. Magnusek je jeden z největších ubožáků české kulturní scény a tohle je svět, který si tvoří, aby si mohl připadat důležitě a užitečně. Chce být hrdinou a mučedníkem, ale jediný způsob, jak si to představuje, je prostřednictvím šikanování (a zabíjení?!) nevychovaných dětí.

Před premiérou čtyřky jsem si dal maraton všech tří dílů. Ano, jsem profesionál. A jde o fascinující vhled do zmatené, zbabělé a zároveň arogantní mysli Tomáše Magnuska. Na rozdíl od dalších dílů tu chybí vrstvy sebeobhajoby, takže to je velmi čistý zážitek - zajímavé je, jak zbytečný je zločin, který je na začátku spáchán, film ve skutečnosti ulpívá na tom, jak málo respektu a slušnosti děti projevují učitelům, což je úžasně výmluvné a ukazuje to, odkud zamindrákovaná dušička čerpá své komplexy. Naprosto tristní technická úroveň by tomu filmu mohla celkem dobře sloužit, kdyby uměl pracovat se syrovostí. Samozřejmě to neumí.

Je vidět, že ty lidi baví točit, ale absolutně neví, co s natočeným materiálem dělat. Před třiceti lety by měl takový film aspoň kouzlo, dneska ale vypadá jen digitálně čistě a nudně. Hodně by udělalo už, kdyby si Kubík vybral jeden žánr, v kterém to chce mít.

Jsem hodně překvapený, že po velmi mdlé pětce přichází tahle svěží podívaná. Asi vážně stačí změnit prostředí. Sice to dává smysl eště míň než obvykle, ale vůbec mi to nevadilo. Tentokrát se i těším na další díl.

Přesně na hraně 3 a 4, ale to je samo o sobě zázrak, protože tyhle gimmick filmy málokdy fungují tak uspokojivě. Milosrdných 95 minut taky dělá hodně, i když 80 by bylo lepších. Kdyby místo CGI dali chlápka do nepřesvědčivě padnoucího obleku, bylo by to perfektní. Zaokrouhlím nahoru, žijem jenom jednou.

Film stejnou měrou krutý jako vyměklý, pokaždé v tom nejhorším ohledu. Štvalo mě například, že scénář nepřipustí, aby Charlie doopravdy natvrdo opustil svou rodinu a ztratil zájem o svou dceru, musí být jasně demonstrováno, že za odstřižení kontaktu může hlavně exmanželka, abychom hrdinu mohli nekomplikovaně litovat a dojímat se nad ním. Obecně jde o velmi dojímavý a sebedojímavý film, který místy přeskakuje do kýče. Zatím 3/5, ale umím si představit jít níž.