Anatomie pekla

Výkřik ublížené ženské duše. Nevadila mi ani tak zobrazovaná obscénnost (jsem zvyklý z Antikrista, KLIPu a podobných), jako to neuvěřitelné pokrytectví, ta umělá nadřazenost, která se nesla celým filmem. Apropó, nebyl to film, byla to přinejlepším zfilmovaná kniha, takhle se film nedělá, takhle lidi nemluví a netváří se, nemůžu si pomoct. Nehledě na všechnu tu neuvěřitelnost, přehnaně zobrazované emoce, opravdu jí nevzbudí, když s ní cloumá a souloží, ale probudí ji až jeho pláč? proč je tam tak explicitně zobrazeno sperma, poševní sekret, krev, když je zřejmé, že jsou to pouze rekvizity? Dlouho mě žádný film takto neurazil, nenaštval, píšu ještě v afektu. Hnusí se mi způsob, jakým jsou zde zobrazováni muži, režisérčin pocit méněcennosti byl z plátna přímo cítit, chuděra malá. Jak může takhle slepě generalizovat v pouhé snaze shodit mužské pokolení a s očividným feminismem nadřazovat ženskou rasu?! Uf. Tak tohle ne. Pokus o umělecký film zrovna nefunguje, pornoherec Rocco se snaží tvářit všelijak, ale nejde mu ani jedno, zachovává si pouze tupý, bezduchý výraz. Konec vyeskaluje v největší ptákovinu, co jsem kdy slyšel; ženské nás ovládají, vládnou nám, nemůžeme se před nimi nikam schovat (ale děsně je potřebujeme!), jediné, co nám nevezmou je opilost?!?! BOŽE! To myslíte vážně? Pokrytectví nejvyššího stupně, takhle to ve mně dlouho nevřelo! (02.05.2013)

Andrea Dworkin pod vlivem rozhořčení nad snuff filmy odsuzovala jakoukoli pornografii jako dehumanizaci ženy a akt misogynie. Heterosexuální styk pak považovala za akt násilí a okupace. Mary Daly, světově nejvlivnější „filozofka feminismu“ známá svým vytříbeným použitím jazyka při boji s patriarchátem a religionismem, svou filozofii založila na zkoumání brutálního násilí proti ženám jako hony na čarodějnice nebo rituální mrzačení ženských pohlavních orgánů. Feminismus jako politická ideologie je dodnes živý a spolu s environmentalismem tvoří dva dominantní proudy současné „nové levice“. V nenápadnosti a skryté rafinovanosti s jakou se prosazuje je až cosi mystického. Ostatně to dokládá i fakt, že na Anatomii pekla jsem ve své době narazil i na regálech zapadlé vesnické videopůjčovny, kde se dotyčný film válel mezi fláky s Van Dammem a Stallonem a kultivoval svět místních mačů. Breillat pracuje s feministickým paradigmatem zajímavě co do šíře jeho symboličnosti, ale o to plytčeji se potýká s nějakým hlubším poselstvím, které jí použité znaky nesou. Mozaika použitých symbolů a znaků tak působí fragmentárně. Samotný heterosexuální akt je u ní „aktem zla“; pohrává si se symbolem ženy jako něčeho nečistého vyžadujícího spásu od muže, coby jejího nepřítele; symbol plodnosti a menstruace klade do kontrastních souvislostí a tak dále. Breillat vše relativizuje a prostřednictvím hlavní hrdinky se snaží vyvozovat východiska. Zajímavé také je, že voiceover, reprezentující mužovy myšlenky, je pronášen ženským hlasem. Nakonec to všechno působí až překombinovaně a podvratně vůči sobě samému. Ale když si uvědomím, kolik vesnických buranů to muselo šokovat, tak mě přece jenom hřeje u srdíčka. (08.09.2011)

Nezazivna patlanina o tak dulezitem tematu, ktery se probira napriklad na zasedanich o zpusobu vyuziti zavarovacich sklenicek. Neeroticka a nikterak poutava omacka dala samotnemu nepribehu punc hnusu o kterem se nikdo nebavi, ale kazdy ho zna. Ne prilis oblibene tema, ale autor se domnival ze kdyz bude kolem toho filozoficky placat nesmysly, stane se tento snimek prinejmensim zemyslenihodny. Tak to ani nahodou! Scenar me rozhodne nedonutil se v tom patlat a hledat v onech slovech smysl o absurdnosti byti a nekonecnem vesmiru. Nic takoveho tu totiz nehledejte, ztraceli byste jen cas, ktery byste smysluplneji stravili napriklad na sjezdu asijskych feministek! (26.04.2011)

Ona Ho potká v gay klubu. Rozhodne se ukázat, co zatím nikomu jinému neukázala. On bude tím jediným, kdo ji dokáže sledovat nekritickým pohledem, bez nutkání touhy. Čtyři noci. Nic víc po něm nechce, než aby ji čtyři noci poslouchal, sledoval ji, a řekl jí co si o ní myslí ... Ehm ehm, nejzábavnější na celém snímku je asi úvodní titulek, který říká, že v intimních scénách Amira Casar využila služeb dvojnice. Tolik asi pro informaci těm, kteří si tento snímek vyhlídli právě kvůli ústřední herečce. Hned následující scéna ukazující felaci dvou gay mladíků taky není z těch, která by nějak víc nalákala ke sledování. Ale jinak později jde o docela zajímavý film, ve kterém (musím přiznat) mne sexuální scény a nahota více rušila než nějak bavila. Filozofování o rozdílech mezi ženským a mužským pohledem bylo mnohem zajímavější, než sledovat Siffrediho mužství či jeho hrátky s intimními partiemi náhradnice Amira Casar. A poslední připomínka - nevím jestli to byla jen vlastnost českého dabingu, ale nadabovat Silffredův vnitřní hlas žensky byl taky nápad za všechny prachy.. (30.09.2012)

Udelal jsem si zrychlenou versi, neb thema to pro me neni šokantní a tak nepotrebuji dlouhe plochy na rozmyslenou - dialogy jsem videl vsechny. Herecky vykon hl.hrdiny byl jediym rusivym elementem a rejža to nespravila (druha slabina). Dal bych za 3 jakoz to prijemny film na pátečni vecer, jenze tvari v tvar do nebe volajici stupidite mistnich, kt jsou schopni davat odpad nebo 1* jenom proto, ze je maminka naucila co je E-E, ... Tento film splnil ucel - slapnul na kuri oko idiotum a pro ty, kteri vladnou cistou mysli, je pozvankou k precteni knihy, kt tusim uz bude stat za to. Antimachismu zdar! (21.06.2007)