Utrpení

Makedonský velkofilm z Byzance v 11. století zní hodně lákavě. Realita je poněkud méně očekávatelná a film samotný nakonec nabízí okno do zcela jiného filmového světa. Ať už je jeho příběhem starozákonní problematika obětování syna, sváru dvou nevlastních bratrů nebo středověké zkoušky z čarodějnictví, vždy se jedná o setkání s absolutnem. Zajímavá je tu i práce s časem a kompozicí hudby s ruchy. (07.10.2012)

Údajně nejambicióznější makedonský film všech dob neselhává ani tak kvůli svým přehnaným cílům (být historickým velkofilmem se spirituálním přesahem), ale zcela prozaicky z důvodu neschopnosti vyprávět a ctít elementární zákonitosti filmového stylu. Ocenění Zlatou arénou za kameru na festivalu v Pule je pro mě nepochopitelné, protože právě kamera se zdá být nejslabším článkem filmu. Ačkoli bylo Utrpení promítáno v širokoúhlém formátu, mezi typy záběrů převažovaly detaily, které navíc nevyvažovaly téměř žádné celky. Důsledkem této dosti netypické tvůrčí volby je zmatení diváka, který se kvůli nedostatku ustavujících záběrů není schopen orientovat v prostoru (kde se co odehrává, jak daleko k sobě mají postavy atd.), což ještě umocňuje časté švenkování. Připočteme-li k tomu i některé nevysvětlené narativní mezery, zcela nevhodně zapojené úvodní titulky nechtěně vzbuzující hurónský smích, a přepálenou stopáž, je sledování tohoto filmu v pravém slova smyslu utrpením. (19.01.2013)

(KB - M) Český distribuční název je vcelku výstižný co do diváckého zážitku při sledování "makedonského velkofilmu" Kirila Cenevského. Pokud někoho zajímá velmi naturalistické a pravděpodobně i dobově přesné vylíčení středověkých zvyků, je pro něj/ni UTRPENÍ jako dělané. Z historického či antropologického hlediska se nepochybně jedná o pozoruhodné dílo, ale z toho "filmovědného" jde o esteticky velmi nevýrazný počin, kterému škodí tezovitost dialogů i postav a také značně problematická práce s orientováním diváka v čase a prostoru. Jako divák navyklý určitých konvencí jsem poněkud zmaten, pokud se užije zjevný dialogový háček, ale ten není nijak zužitkován, přeskakuje se větší časové období, ale to se děje bez jakéhokoliv upozornění, a tak si člověk klade otázky, jaktože je někdo na tomto místě, když ještě před chvílí byl někde úplně jinde. Orientace v časoprostoru a ve vztazích mezi postavami a pochopení jejich mnohdy "nemotivovaného" jednání je tak možné pouze při obeznámenosti s určitými biblickými syžetovými vzorci (vztah Kain/Abel, zmiňované obětování Izáka Abrahamem ad.), z nichž řada mi nejspíš unikla. I přes určitou kulturní vzdálenost a nepochopení řada scén působí nechtěně směšně (proč úvodní titulky zrovna při takové scéně?, proč tak divadelně inscenované zabití matky, které vybočuje z naturalistického rámce, když se odehraje mimo obraz?). A především i navzdory námětu a ústřednímu tématu nejde o dílo spirituální či dokonce nějak důmyslněji tematizující vztah dvou "nauk" - křesťanské církve a sekty bogomilů. Ve výsledku jde vážně jenom o ukázání barbarskosti středověku, což je objevné, přínosné apod. asi stejně, jako kdybych napsal, že nebe je modré, tráva zelená a násilná středověká zvěrstvtva omlouval tím, že "cesty Boží jsou nevyzpytatelné". (07.10.2012)

Utrpení se odehrává v 11.století. Je to drama otce a jeho dvou synů, jež měli každý jinou matku a nevyrůstali spolu, kterým se prolíná řešení náboženské otázky,víry a sporu pravoslavné křesťanské církve a sekty bogomilů. Příběh dvou bratrů se odehrává v drsném prostředí a oba je determinováno místem, ve kterém vyrůstali, péčí jaká jim byla věnována a ovlivnění člověka prostředím byl jeden z principů naturalismu. Ve filmu prakticky nejsou velké masové scény,takže působí značně komorně, jen s pár hlavními postavami. Od komorního filmu bych očekával nějakou lyričnost a poetičnost, jenže v tom se tvůrci evidentně nijak neshlédli a místo toho jsou zde velice realistické, někdy až silně naturalistické scény, jejichž dobrým příkladem je pobití pravoslavných mnichů s hodně detailními záběry. Všiml jsem si jedné scény nápadně připomínající jeden motiv z Bible a to část, kdy měl v Bibli Abraham obětovat Bohu syna Izáka, tak Avram měl udělat totéž se svým synem Gavrilem a předpokládám, že tam bylo více motivů, které jsem ovšem bohužel nezachytil. (17.11.2007)

Biblická alegorie na pozadí Byzantské říše v 11. století. Film se snaží o autentické podání středověké náboženské hysterie. Míra realističnosti dělá z filmu z hlediska historické výpravy více než adekvátní, ba až velkovýpravný, počin. Příbeh sám se je nositelem určitého mravního poselství, balancujícího na hraně akčního filmu, což dokresluje podobnost s biblickými příběhy. Výkony herců by se daly chápat stejně jako onu dobu, jako velmi emočně vypjaté. (18.10.2015)