Das Mädchen und die Spinne
The Girl and the Spider
Obsahy(1)
Spolubydlící Lisa se stěhuje z jejich bytu a Mara uvažuje o konci jedné éry. Stěhují nábytek, malují stěny, staví skříně. Uprostřed všeho toho shonu se vynořují tajné touhy a přání a víří kolem bývalých spolubydlících, Lisiny matky Astrid, stěhováků, starých nájemníků odvedle, jejich kočky, Lisiny nové sousedky a stále se rozšiřujícího okruhu postav. Den přechází v noc a v bytě se koná poslední večírek. Když zmizí poslední krabice, zůstanou z jejich životů jen střípky. Film švýcarských dvojčat Ramona a Silvana Zürcherových se rozrůstá v poetické panoptikum různých podob lidských vztahů, které je zároveň studií každodenního života, pohádkou i psychologickým portrétem křehkého světa. (Cinemax)
(více)Videa (3)
Recenze (14)
Strop 60% (a to jsem hodně polevil). Nechápu však jak zde někdo může napsat max. 70% podívejte se na některé hodně kvalitní filmy v dané kategorii s podrobným téma které takové hodnocení mají a pak jej srovnejte s tímto snímkem... Někteří lidé by zde měli mít zakázáno cokoliv hodnotit protože pak se děje přesně to že hodnocení na ČSFD je někdy opravdu neskutečně odlišné od zahraničních serverů jen kvůli toho že nějaký rádoby recenzent retard shlédne drama a dá mu 30% jen proto že má rád komedie... Lidi buďte objektivní nebo se na to vyserte! Dle hodnocení spousta lidí vybírá zda film shlédne či nikoliv! ()
Dievča a pavúk je brilantne šialená vec.Dráma,ktorá hrá podla vlastných mätúcich pravidiel.Rozpestiera sa v niekolkých berlinských apartmánoch v priebehu niekolkých dní a obsahuje uplne obyčajný scenár-dve spolubývajuce iducé vlastnou cestou.Abstrahuje ho do akejsi emocialnej hádankovej hryOdvážne nekonvenčný film.Spolahlivé a prirodzené sú aj herecké výkony,hlavne Henriette Confurius je výborná.Tvorcovia kladú na diváka nárok,aby sa nad dejom riadne zamysleli,a to je možno dôvod velmi nízkeho hodnotenia na čsfd. ()
Experimentální film, především na úrovni "promluvy" nebo jak se v kinematografii říká "dialogů". Spolu s postupně narůstajícím počtem lidí podílejících se, tak či onak, na stěhování, měly by růst - díky vzájemným vztahů - i náročky na komunikaci. Ta však zůstává na své původní nezávažnosti, a vztahy se usidlují uvnitř postav. Scéna s toaletním papírem je toho asi dobrým příkladem. Předpokládám, že mladí autoři budou v experimentování pokračovat i mimo uzavřenou společnost, tam už to ovšem nebude tak snadné. Cesta, na kterou se dali, je podle mě správná. Cesta je ale od toho, aby se po ní šlo a nikoli, aby se na ní zůstávalo. - Na jejich první dílo se podívám co nejdříve. A teď už zbývá jen upozornit na literaturu, kterou by bylo možno tento film podložit: O persuasivním a performativním (přesvědčovacím a příkazovém) charakteru polopřímé řeči mluví Gilles Deleuz v knize Tisíc plošin a o lživých milostných znacích v Proust a znaky. ()
Aniž bych se tady chtěl pouštět do polemiky se zajímavým boogiemanovým komentářem, ve vnímání posunu oproti Divné kočičce se každopádně rozcházíme. Opakující se hudební motivy a magickorealistické vsuvky přece nejsou v tomto filmu novinkou. Zürcherovi s nimi pracovali už v debutu, byť asi v menší míře. Jenže to bylo dané i kratší stopáží jejich prvotiny. Tady se naopak pokoušejí rozvést svoji rozvěrně-melancholicko-absurdně-morbidní poetiku do tvaru plnohodnotného celovečerního filmu a s tím se dle mého pojí i největší změny, s nimiž přicházejí. Jednak už si tvůrci nevystačí s pouhým jedním dnem v jednom bytu, takže přichází temporální a prostorové rozprostření vyprávění do délky i šířky. Motiv stěhování umožňuje pohybovat se mezi několika apartmány, s čímž pak paralelně přibývá i množství postav a jejich propletených vztahů. Vytrácí se tak určitá ucelenost, kterou se vyznačovala Divná kočička, kde navíc množství motivů bylo více zhuštěných na menším prostoru. Dívka a pavouk se naopak - a tam vidím největší posun - snaží zejména ve své druhé polovině tlumit stylizovanou distanci a ponoukat diváky k emocionální identifikaci s postavami, ke spoluprožívání jejich drobných dramat a milostných příslibů. Vždyť kolik bylo citových/erotických vzplanutí v Divné kočičce?! Pokud vím, tak asi nula. Tady jich je potenciálně nejmíň pět. Nejsem si tímhle krokem úplně jistý. Myslím, že režijně to drží pořád velmi dobře a cena z Berlína je asi zasloužená. Ústřední postava Mary coby poťouchlé sabotérské lhářky s vnějšími i vnitřními jizvami je poutavá, ale ne tak důležitá, aby utáhla celé vyprávění. Nemůžu proto setřást pocit, že ve finále si z filmu budu pamatovat ne celek, ale jednotlivé sekvence, obrazy, detaily. Proč ne, ale nezdá se mi to úplně v souladu s nastolenými ambicemi. ()
Zaujímavý experiment doplácajúci na plytkosť náporu, aký kladie scenár na konflikt a interakcie postáv. A možno šlo Zürcherovcom práve o to – ignorovať konflikt a nechať na pozerajúcom, nech sa prejaví jeho fantázia. Kto vie. Možno táto srdečná pozvánka k voľnej interpretácii je dôvodom, prečo si viem predstaviť opätovne sa na film o rok-dva pozrieť. Ergo vám nemôžem než odporučiť to isté, aspoň ten jediný premiérový raz. Viac tu ()
Reklama