Muž s kinoaparátem

Nejsem filmovým znalcem ani kritikem a ani se tak nesnažím tvářit. V závanu všeobecného nadšení, tak mohu z pozice obecního idiota pouze konstatovat, že jsem se nebavil. Musím však respektovat rok narození snímku i skutečnost, že se Dziga Vertov ukázal jako hračička mazlící se s obrazem. Připínám tedy umělci na hruď tři hvězdy s upozorněním, že jestliže v současné době proběhne pokus nějakého velkého umělce o remake, tak se tomu mé oči budou snažit vyhnout. (16.04.2016)

Tady se prostě nedá normálně říct dobrý/špatný, líbí/nelíbí (nebojte,  zbytek komentu se nese ve stejně odborném duchu jako tato věta.) Je to nejenom mimořádně starý němý film, ale i mimořádný experiment bez použití příběhu, herců a kostýmu, který jenom zachycuje obyčejný život, banální situace a lidské hemžení (já vím, všichni to víte.) Takže má ale  i svou dobovou dokumentární hodnotu a je zajímavé, že se v takovém encyklopedidním díle objevují pouzí obyčejní lidé. Je fascinující, že vlastně asi ani pořádne nevěděli, čeho se stávají součástí. Taky je zajímavé se zamyslet, jaká to je vlastně památka na hned několik obyčejných lidských životů během jednoho dne.:o A při pohledu na ty zběsilé střihové montáže z roku 1929 může člověka až napadnout, že dnešní tvůrci moderních videoklipů vlastně už nedělají nic tak objevného.:o Trochu jsem se bál jestli mám vůbec šanci jako obyčejný jouda v tom objevit něco přelomového. Ale  některých triků jako obrazovka v zrcadle, upravené rychlosti při sportování nebo vzlétnutý plakátek si všimne snad každý. Někdy  mě až donutily zdvihnout obočí. Některé další jsem zapomněl už teď, ale taky jsem mohl být pozornější.:o   Pro filmové školy, teoretiky a kameramany naprosto z pochopitelných důvodů ceněný a obdivovaný materiál. Pro mě jen hlavně exkurs. Ale bylo zajímavé to vidět na velkém plátně stejně tak jako trochu vyčerpávající.  Asi mě  nejvíce strhl závěr, kdy tam těch vychytávek bylo najednou snad nejvíce a začalo se hodně propojovat plátno i dění v hledišti, objevila se dokonce i animace (!) se stojanem a kamerou apod. . Až mě najednou trochu  zarazilo, že už je konec. I když místy jsem se předtím přistihl, že na něj už trochu čekám.  Docela by mě zajímalo, jestli se k Muži ještě někdy vrátím a objevím v něm teprve naplno  i pro sebe tu genialitu jako někteří ostatní komentující. Ale jedno vím jistě, zítra to nebude. A není to jenom kvůli zítřku. (23.02.2023)

Je moc zajímavé, jak se dá tak jednoduchou, ale v tomto případě důmyslně promyšlenou, věcí jako je střih udělat z hovna velice zajímavou věc. Představte si, že jste na výstavě černobílých fotografií s názvem "Výjevy z života ruského lidu" a chodíte jen tak od exponátu k exponátu, předstíráte zájem a přitom se šíleně nudíte a pokukujete tak maximálně po nějakých sličných spolunávštěvnic výstavy. Nuda, co? Ale když v tom začne hrát rytmická hudba a vy z ničeho nic začnete běhat od fotografie k fotografii, pohled doprava střídá pohled doleva, doprostřed a zpátky, pomalu, rychle, rychle, rychle, pomalu, ty vteřinky, které daný obraz vidíte vás donutí úplně jinak nad jejich obsahenm přemýšlet a vy jste najednou katarzováni a úplně odvaření z nově nalezeného pocitu. Jenže kdo vydrží v takovém tempu celých 68 minut? Dziga Vertov zřejmě ano a já mu děkuji za Muže s kinoaparátem, třebaže jsem měl z počátku filmu v něj poměrně velkou nedůvěru s pocitem, že sleduji "jenom" takové hrátky s filmem až asi ve třech čtvrtinách filmu mě oslovila ta neskutečná dynamika střihu, která z ničeho udělala všechno a ty náznaky stop-motion animace a ty obrazy v obrazu a ty davy lidí a ti muži s kinoaparátem a ta invence a ta moderní hudba (bez kterého by to ovšem tak dobře nevyznělo) a ta a ty a to... PS: Tento film zraje jako víno, původně jsem dal čtyři hvězdy, ale nyní nemohu jinak... AR: 1,37:1 - Full aperture ratio (03.12.2008)

Směsice rychlých záběrů na obyčejné střípky ze života před skoro 100 lety, kromě dle mého názoru více než sporné vypovídací hodnoty o tehdejší době v tom nic objevného není. Viděl jsem verzi s hudebním doprovodem Cinematic Orchestra. Hudba při záběrech na balení cigaret už se nedala vydržet, trhalo mi to uši. Velké rozčarování. (19.09.2014)

Ženské vyrábějí cigára, bezďák sedí na lavičce, chlap opravuje traktor, kameraman jede na autě,... A tak dále následujících 68 minut. Je to přelomové? Možná. Je to originální? Určitě. Bavilo mě to? Kurva ne! Kdybych čuměl přes hodinu z okna, jak se venku perou veverky se strakami, udělal bych líp. Pro moje pragmatické vidění kinematografie čistý odpad. 0% (18.07.2017)