Nové recenze - Nováčci

"Silnejší víťezí." Vôbec nie zlé. Problém vidím skôr v tom, že ani nie príliš dobré. Zaujímavejšie pasáže sa striedajú s nudnejšími a zo začiatku bravúrne vťahujúci strih typu alá Tony Scott začne byť postupne ohraný. Devízou filmu malo byť pravdepodobne ako to v českom mafiánskom prostredí chodí, čo sa nám aj film pokúsi zobraziť, len no nie úplne dokonale (sľub traileru "bude vám behať mráz po chrbte" sa nenaplní ani z ďaleka, všetci predsa vieme, že grázel je len ďalším synonymom slova politik). Ďalší problém vidím v obsadení, ktoré sa na prvý pohľad zdá lákavé, no zlozvyk oči, zvyknú klamať. Nakoľko Vetchého herectvo mám rád, toto sa mi píše dosť náročne, ale nebudeme si klamať, toho mafiána som mu nedokázal uveriť, stále na mňa pôsobil ako milý chlapík s ktorým by som si rád pokecal a nie ako vodca podsvetia. K ostatnému hereckému obsadeniu; Ééé, čo ja viem, také nemastné neslané, vyslovene dobrý výkon tam za mňa podáva len Andy Hryc, ktorému úloha naozaj sadla. Možno že keby bol na plátne častejšie, film by dosiahol to o čo sa Nikolaev tak snaživo ale neúspešne celý čas pokúšal.

Že to vypadá fantasticky o tom žádná. Co se týče superhrdinských, nebo obecně vysokorozpočtových animovaných filmů je to rozhodně krok správným směrem. Na druhou stranu, myslím, že lze jít ještě dál (např. Laika studios). Po narativní stránce tam nevidím nic moc výjmečného, tam jsme se na rozdíl od vizuálu nikam neposunuli. Z mého pohledu to je klasická struktura hollywoodského akčního blockbusteru, kde na konci přijde deus ex machina, aby autoři nemuseli vymýšlet smysluplné zakončení. Ještě se nemohu nezmínit o jedné věci: ten film absolutné postrádá scény bez hudby. Do každé scény tu autoři měli potřebu nacpat hudební doprovod, aniž by se zamysleli, že scény mohou fungovat jen s ruchy. Jako jasně je to akční animák a já asi nejsem cílovka. Prostě když by někdo přede mě postavil tohle a Chlapce a volavku, vybral bych si Mijazakiho, protože ač ten postrádá vizuální nápaditost, příběhově je pro mě mnohem zajímavější. A nemohu tvrdit, že by mě nějak extra zajímalo, co se stane ve dvojce.

Po velmi dobré jedničce je tu znát pokles kvality. Bohužel co měl první díl ne moc dobré, tak je to ještě horší, a to docela o dost, a to hlavně u postav, které jsou tu ještě nudnější než v jedničce, a nezachrání to ani záporák. Ten totiž místo toho aby se vytvořil ve svém vlastním filmu, tak "parazituje" na díle předchozím, a ani neudělá základy pro další díly. Dokonce je tu i menší dávka mysteriózna, o tom kdo je vlastně vrahem, a samotného mě nezajímalo ani moc kdo to je. Jediné co zůstalo stejně kvalitní, je popkulturní "vložka", která to celé jaksi zachraňuje, ikdyž ne dostatečně. 6/10

Tenhle film byl jak na horské dráze. Prvních 70 minut jsem viděla na 8x! Vůbec nedokázal udržet moji pozornost. Trosečníci mi splývali a byli absolutně nezajímaví, nedokázala jsem pochopit pohled věřících na jednotlivé události a celkově jsem se nemohla naladit na neštěstí, které se na tyto smolaře valilo jedno za druhým. V 75. minutě mě to ale popadlo. Začala jsem rozeznávat tváře (jméno teda nevím ani jedno) a vžila jsem se do jejich otřesné situace. Zůstával mi rozum stát nad jejich odhodláním a vůlí k životu. Nepoložily je dvě laviny, úmrtí přátel, nefungující vysílačka, zima, slunce. Tohle bude strašný klišé, ale takový příběh může napsat jen sám život a stejně nad tím nepřestanete vrtět hlavou, jak mohli přežít 72 dní! S přicházejícím koncem se mi na těle proháněla husí kůže (čemuž ještě napomáhala velmi příjemná a jemná hudba) a přemýšlela jsem, jak se jim asi po této otřesné zkušenosti může podařit žít normální život. Styl vyprávění mi sedl hned na začátku. Musím taky vypíchnout podobu herců s předlohami! Titulky s sebou přinesly vytoužené skutečné fotografie, a tak jsem i přes nemasný neslaný začátek byla spokojená. Filmy podle skutečných událostí jsou prostě srdcovka, a tak nejde jít pod 4*. P.S. potěšilo mě, že i přesto, že je tato výprava známá hlavně pro kanibalské hody, tak to ve filmu nebylo téma č. 1.

Výtržníci (F10 a M12) lepších 7*.

Hudba: Michal David, text: Jan Krůta. Ivetu Bartošovou mám rád, ale pokud se na ČSFD věnujeme hodnocení filmů, nelze napsat ke klipu nic moc kladného. Vizuálně monotónní, temné video, kdy zpěvačce často není vidět ani do tváře. Posluchač je provázen rozmazaným prostředím, které vypadá jako hřbitov, publikum zapaluje svíčky na koncertu a kýve se do rytmu - tohle klišé má být to "půlnoční smíření"? Spíš výraz bezradnosti, k jaké písni z alba Václavák (1992) natočit video, když album jeden vyložený hit neobsahuje a písničky ani netvoří takový organický celek jako třeba pozdější album Bílý kámen (1999). Půlnoční smíření - nabízel by se nějaký romantický příběh nebo rozchod a udobření, oproti tomu bohužel vznikla nenápaditá a nudná podívaná.

Režie/kamera: Martin Gróf, hudba/text: Jarek Šimek. Ač svět rád vidí Ivetu Bartošovou jako popovou princeznu, tenhle klip ukazuje její jinou tvář ... Jarek Šimek chtěl zpěvačce napsat nejen píseň, ale složil pro ni terapii .... Nemám rád černé barvy, ale zde v kontrastu se světlem odrážejí snahu znova a znova se nadechnout, vstát z bahna a jít dál. Emoce jdou s textem, absolutní soulad obsahu a formy. Tohle není obyčejný pop, to už je píseň duchovní, na kterou nemusí mít každý žaludek ... Ten, kdo si prožil těžké období, chápe.

Klip, který se zde hodnotí, je z roku 1988 z pořadu Triangl. Pracuje s grafickými efekty, barevnými animacemi, výřezy, stylizací hudebníků. Slováci uměli vyrábět v té době lepší klipy, nebáli se experimentovat. Stejně tak Opus byl v lecčems inovativnější a svobodnější než Supraphon. "Když láska schází" z Trianglu není jediný klip na youtube - existuje verze 1987 z TKM Na přání, která se odehrává na jakési socialistické party s dortíky a drinky (zajímavé, že na rozdíl od pozdější verze "Víš, s kým chodí Elton John" v první verzi zní text "Víš, s kým chodí Michael George" /sic/), nebo další verze 1988, kde nad brýlatým nudným pánem nevítězí nikdo jiný než Ladislav Štaidl, který si Ivetu odvádí na rande. I v porovnání s klipy, které v 80. letech točila např. německá hitparáda ZDF, je trianglovská verze moderní, svěží, trendy - hovořím o situaci před 36 lety a o jednom z nejlepších předrevolučních klipů v Československu.

Dokument, jehož forma nemilosrdně převálcuje obsah, už z podstaty na absolutní hodnocení dosáhnout nemůže, pravdou ale je, že bych musel hledat hodně dlouho, než bych našel podobný dokument, který by na mě udělal takový dojem jako právě KaprKód, což vlastně dokonale vystihuje jeho meritum, jakousi dvojakost, vezměme třeba morální stránku Jana Kapra, kupříkladu jeho střízlivění z komunistických ideálů, kterému jsem po tom všem, co mi bylo zpočátku předloženo zkrátka uvěřit nedokázal, což však klasifikuji jako můj osobní problém, hlubší rešerši přenechám informovanějším...

🎵187 On an Undercover Cop🎵

Sice značně neobjektivní, ale stále lepší, než kdyby nechali natočit podobně motivovaný dokument některá z individuí, které Tomáš Kratochvíl osobně zpovídal v Duchcově. Je ale smutné, že vůbec musí vznikat podobné snímky, aby světlejší z nás uvěřili, že ti tmavší mohou být docela normálními lidmi jako my... "Já jsem sdělovací prostředek."

Velmi zručně natočený a svým vyzněním (ať už může vzbuzovat jakkoliv patetické a klišovité konotace) nesmírně důležitý dokumentární snímek o pětici Evropanů, jejichž společným jmenovatelem je pokročilý věk (80+) a s ním spojené překážky, navzdory kterým se stále věnují tomu, co je naplňuje, v tomto případě sportu, ale pro naše vlastní interpretační potřeby si můžeme dosadit libovolnou, nám blízkou činnost. Tenhavenův dokument se nám totiž s lehkým humorem a nadsázkou snaží říct, že fyzicky (píši to schválně) staří jednou budeme všichni a že nemá žádný smysl se zabývat nepodstatnými věcmi plujícími kolem nás, mnohem hodnotnější pro nás je investice času a energie do nás samých a toho, co nás činí šťastnými, čehož principiálně nemůžeme nikdy v budoucnu litovat. Samotné stáří pak u člověka nemusí být vždy přítomno pouze v rovině fyzické, nýbrž také v rovině mentální, znamená to tedy, že staří jsme vždy právě natolik, nakolik si my sami dovolíme. Ať to zní, jak jsem již výše zmínil, jakkoliv klišovitě, občas je zkrátka potřeba i taková slova slyšet a podobné filmy vidět, abychom si některé věci uvědomili ... Plně podepisuji komentář uživatele "Eddard", bude skutečně zajímavé tento snímek sledovat za nějakých 20 let ... PS: Jak v jedné ze scén zmiňovala Italka Gabre Gabric, je opravdu trestuhodné, že seniorským mistrovstvím není věnována ze strany médií téměř žádná pozornost, zvláště když si uvědomíme, jakými zhůvěřilostmi nás mnohdy krmí... PS2: Ještě dodám, že pro Čechy může být mimo jiné tento snímek zajímavý účastí královehradeckého atleta Jiřího Soukupa, který své vlasti rozhodně neudělal ostudu, ba naopak :)

Film je pojatý spíše jako životopis, zajímavé téma, ze kterého by šlo vytěžit mnohem více.

Trochu jiná detektivka, výborné herecké výkony.

70% Zajímavý film o hledání sama sebe, plný krásných přírodních scén.

Velmi emotivní, ale za mne těžko uvěřitelný příběh.

Celkem dobré zpracování Doerrova oceněného románu.

Dobrá francouzská detektivka, neotřelý děj, zajímavé rozuzlení.

Wow, právě jsem dokoukal tento film a musím říct, že mě úplně dostal! Celou dobu jsem byl napnutý jak struna a občas jsem fakt nevěřil vlastním očím. Ten film je tak temný a znepokojivý, ale zároveň mě donutil přemýšlet o tom, jak je naše společnost posedlá. Fakt jsem nevěděl, co čekat, ale nakonec jsem byl úplně ohromený. Jestli máš rád filmy, které ti zamotají hlavu, tohle musíš vidět!

Tohle bylo maso, doslova maso. Do snímku Hostel jsem se pouštěl s velmi malým očekáváním, jelikož 34% je na film, dle mého dost málo. Na druhou stranu mě lákala zvědavost, co se týče českého obsazení! Po zhlédnutí si říkám. "Proč pouhých 34%?" Tohle byla pecka, horor, jak se patří! Amíci konečně zkusili natočit něco ve východní Evropě a dopadlo to výborně. Samotná atmosféra prostředí Slovenska se k filmu náramně hodí a nějakým způsobem i udrží pozornost diváka, zkrátka vše vás to nějak vcucne. Nedivím se zámořským divákům, že byli z tohoto výtvoru nadšeni, Slovensko a jeho prostředí v tomto žánru opravdu vyniká, již zmíněnou atmosférou. Místy byly nějaké záběry opravdu až moc brutální a dost znechucující. Ale nemějte obavy, nevypadalo to tak, že v celém filmu jenom stříkala krev. Příběh se krásně a slušně rozjel hned od samého začátku, pak přišel dokonalý obrat celého děje. A konec? Konec bylo samotné vyvrcholení! Působil celkově sice velmi smutně, ale trochu z něho vyzařovala i nějaká "spokojenost". Film Hostel zcela doporučuji, ale upozorňuji! Hostel opravdu není pro citlivé povahy, sám jsem místy udržel šavli, jen tak, tak u některých scén...