Nové recenze - Nováčci

Upřímně jsem se tomuto filmu dlouhodobě vyhýbal a vlastně ani nevím proč když je to tak skvělé dílo. Jsem rád když i potom co si myslím že už jsem viděl všechny možné filmy a že už mě nemá co překvapit příjde film který mi ukáže opak. Skvěle natočenej film plnej originálních nápadů, oplývající unikátní režisérkou vizí, přirozeným, inteligentním humorem, který vychází s úst skvěle napsaných postav které představují klasické archetypy lidí. Unikátnost v částech silně vybočující s reálného světa např. když se u hlavy Amélie objeví bublina ve které sledujeme její současný myšlenky, nebo když se Amélie prostě jen tak z ničeho nic zkapalní uprostřed restaurace, teda ona se v reálném světě nepromění ve vodu ale my jako diváci vidíme její pocity ve kterých by tohle Amélie nejraději v dané chvíli udělala. Celkově originální je i samotné vyprávění příběhu do kterého nám neustále vstupuje vypravěč který celý příběh recituje jako by ho právě četl z nějaké knížky a ve kterém jsou postavy představovány popisem malých bezvýznamných věcí které bez vysvětlení milují nebo nesnáší. Amelie z Montmartru je zároveň jeden z tich filmů které na vás působí takovým tím odlehčujícím, hřejivým pocitem který jsem naposledy pocítil při sledování Foresta Gumpa.

Dosť svojsky a netradične pojaté spracovanie tejto známej rozprávky. Je to trochu bizar, trochu paródia a trochu komédia, ale ako celok to nejako funguje. Lily Collins má snehobielu pleť a milú povahu, Julia Roberts výborné kostýmy a dobrý účes. Princ má krásne oči a šarm mladíka. Zostávajú nám ešte siedmi trpaslíci s výstižnými menami a vizážou. Na jedno pozretie je to ok.

Zatím se musím do sledování nutit. Jak v tomto díle správně někdo poznamenal "známe kapku, ale neznáme oceán." Ja bych asi doplnila, že diváci neznají ani kaluž. V tomto díle už se brázdí v hlubokých vodách osmdesátek. Takže všechny postavy, které jste si nezapamatovali se vám ukáží o 33 let mladší. Naštěstí je na konci moc hezky a přehledne ukázané, kdo je kdo. Na konci dílu už je mi to ale platný, jak mrtvýmu zimník... Mikkels si vychutnává 80 a my jedeme dál.

Krásný a poetický film o tom, jak by to dopadlo, kdyby si Franz Kafka koupil chalupu.

Vadná várka mi bude chybět. A jestli tohle má být vážně konec, tak za to stál. A jestli můžu Disney něco doporučit, tak je to Star Wars: Co kdyby? Myslím, že kdyby to dostal do rukou správný člověk, mohlo by to mít totální úspěch.

Záběry, kamera, kostýmy, střih jsou prostě parádní a působí to fakt dobře. Jenže aby to dávalo celkový dojem tomu chybí hudba. Dělalo mi problém rozeznávat hlavní hrdiny a jedinej, u kterýho jsem si byla fakt jistá, byl ten zrzek. Pobavila mě scéna, kde hlavní hrdina během bitvy spadne do kráteru nebo prostě větší díry,(nevím, nejsem odborník). Během několika vteřin tam však taky spadne i nepřátelský voják. Náš hlavní hrdina bodne nepřitele nejmíň pětkrát do srdce a pak se ho ještě pokusí udusit hlínou. A pak najednou začne litovat, co udělal, a pokusí se nepříteli dát napít a přesvědčit ho, že je přitel??? Má to být jako to uvědomění? Nevím, spíš sem nevěděla jestli se mám smát, nebo brečet.

Kill Bill je jednoduše řečeno jeden s nejlepších akčních filmů jednadvacátého století. Všemi obdivovaný Quentin Tarantino zde vytvořil film tak velký že byl nucen ho kvůli stopáži rozdělit na dva celovečeráky, a to i přesto že jde vlastně o celkem jednoduchý příběh o pomstě. Tarantino se ale v tomhle snímku naprosto utrhl ze řetězu co se netradičnosti a unikátnosti týče, Kill Bill je jeho nejšílenější a zároveň nejoriginálnější film ve kterém si pohrává s nejrůznějšími režisérskými  triky, hlavní postava zde boří čtvrtou stěnu tím že promlouvá přímo k divákům, dlouhatáncký souboj proti šílené osmaosmdesátce kombinuje nejrůznější způsoby natáčení tak že je chvilku film standardně barevný, chvilku je zase černobílý, v další chvíli je kamera staticky posazená tak že vše sledujeme ze zhora a po chvilce zase sledujeme souboj siluet, a to všechno v doprovodu skvělé hudby a až surealisticky přehnané brutalitě která ale dodává scéně ještě více osobitosti. Co mě ovšem při prvním zhlédnutí dostalo nejvíc byla jedna konkrétní scéna celá, podotýkám velmi zdařilé vytvořená, jako Japonské anime, jen tak vložené do středu filmu. Jediné co tak můžu filmu vyčíst je náhle utnutý konec který vznikl kvůli rozpůlení na dva filmy, dneska to ale není až takový problém jako když film vyšel, protože hned po zkouknutí  můžete navázat rovnou druhým dílem nebo se kouknout na verzi která tyto dva filmy spojuje.

Noční můra v Elm Street trochu jinak!Není to špatný film ale jsou scény kde je poznat že nebyli asi moc peníze na film.Hlavní hrdinka ječí jak šílená.Ještě víc než Nancy v původním filmu!Jinak Freddy nebo co to bylo nebyl nic moc!Trochu mi to přišlo jako parodie!Jinak Bollywood a jeho filmy nemám moc v lásce.

Anime seriálům o reinkarnaci a cestování časem už nějaký ten pátek dochází originální nápady, takže pokud chcete vytvořit něco výrazného, ale nemáte zrovna velký rozpočet a zároveň nechcete hlavní postavu reinkarnovat jako automat na pití, zbývá vám jen omezený počet možností. Jednou z nich je třeba, tak jako tady, nechat hlavní hrdinku se vrátit v čase a prožít život znovu rovnou sedmkrát. A právě ten sedmý život je ten, který sledujeme my. S hlavní zápletkou naštěstí autoři povedeně pracují, zajímavé je nejenom aktuální dění, ale také občasné vracení se k hrdinčiným minulým životům. Znalosti z nich ve velkém využívá, ať už se jedná o obchodování, alchymii nebo třeba léčení. Postavy jsou docela přijatelně napsané, romantika většinou funguje a i když se v seriálu neřešily nijak složité myšlenky a nic zásadního mi nepředal, pořád to bylo alespoň zábavné a všechno se uspokojivě uzavřelo navzdory faktu, že anime neadaptuje celou předlohu. Animace mohla být v některých scénách o něco lepší, ale jinak jsem i s ní byla relativně spokojená. 7/10

Lehká česká komedie, která nenadchla ani neurazila. Vzhledem k dobrému hereckému obsazení by se dalo očekávat spousta humorných situací, ale bylo to slabší. Možná díky právníkově dceři Denisce, která rozvíří klidný zámecký život, to bylo o fous lepší než jednička..

Posledním a nakonec i vítězným filmem večera souboje filmových škol byl zástupce pražské FAMU. Myslím, že co do obsahu mu mohl konkurovat jedině zástupce bratislavské VŠMU, ale tento snímek je prostě v některých ohledech mnohem lepší. Má nádhernou kameru, výborné herecké obsazení a krásný silný příběh. Ten podává neuvěřitelně citlivě a hlavně vizuálně poutavě. Ano, občas tam jsou záběry, které by se daly lépe seřadit, aby dávaly větší smysl případně úplně vyhodit, ale jinak tam není na co si stěžovat. Krásný film.

Třetím filmem na iShorts souboji filmových škol byl zástupce ze zlínské UTB. Je pro mě záhadou, proč dramaturgové do podobných přehlídek pravidelně vybírají i kamerová cvičení. Protože když vedle nich postaví film, u kterého byl primární záměr hezký příběh a ne hezké obrázky, působí tato civčení trochu bez duše. A tady tomu nebylo nejinak. Ten film vede od nikud nikam, resp. má zajímavou zápletku ale, během děje se nedozvíme nic zásadního, co by nám osvětlilo, co se nám snažil tvůrce příběhem říct. Prostě malý kluk se doma v noci bojí. Hezký námět, ale tím, že uděláte párkrát na diváka bububu nenaplníte děj. Druhý bod obratu je hrozně slaboučký, téměř neznatelný a bez pointy. Jako kamerové cvičení na postupy hororového žánru je to zcela jistě bez chybičky. Ale na přehlídce, která má ukázat to nejlepší z daných filmových škol to za mě nebyl ideální zástupce a reprezentant (takže možná je tad na vině i dramaturg iShorts, který to pásmo sestavoval).

Druhým snímkem na letošní iShorts souboji filmových škol byl slovenský zástupce. Nazval bych ho: film nenaplněných potenciálů. Ten film má sice zvláštní, ale zajímavou expozici, která pěkně rozjede děj. Otázkou pak pro mě zůstalo, proč ji rozvedl tak jak ji rozvedl a proč na nastevné úrovni snímek nepokračoval i na dále. Po příjezdu na "místo určení", rozumějme na kraj lesa a pole, totiž autoři odstartují sérii scén, u kterých jsem si ze začátku myslel, že sleduji zápletku romantického filmu a jen jsem napnutě čekal, kdy chlípný autobusák zneužije pohlednou náctiletou dívku. To se ovšem nestane, film najednou otočí a z nějakého záhadného důvodu dostaneme vážnou, ale asi nejzajímavější scénu, kdy si dva hlavní hrdinové začnou povídat o svých životech. To je za mě asi nejlepší scéna filmu a přišla mi hrozná škoda, že ji autorka tak rychle utne, jako by se s dalšími zajímavými dialogy nechtěla psát. Prazvláštním úkazem jsou pro mě postavy. Hlavní dívka na mě působila jako schizofrenička, každou chvíli má jinou náladu a člověk neví, zda se jí autobusáka zželelo, anebo jej nenávidí. Vedle ní tam pak je ta postava té pomocné učitelky, u které jsem přemýšlel, kam uprostřed pole a lesa na tak dlouho dobu odešla (co v lese dělá hlavní učitelka a ostatní děti je pro mě také záhadou, ale ty nejsou pro děj důležité, tak mě to trápit nemusí) a jejíž jediný úkol je pak utnout tu zajímavou scénu...kdyby tam nebyla, asi bychom o nic nepřišli, naopak, získali bychom zajímavější děj. I přes všechny výše zmíněné aspekty byl za mě snímek druhým nejlepším za večer, takže tři  průmerné hvězdy jsou za mě ok. A jestli se ptáte proč jsem jej nazval filmem nenaplněných potenciálů, tak je to proto, že snímek mohl být zajímavým filmem o hrůzách znásilnění, pak sociální studií dvou generací a na konci tak nějak nebyl ničím...

Prvním filmem na letošní iShorts souboji filmových škol byl právě tento snímek Můj drahý synovec. Snad se nikdo nebude zlobit, když napíšu, že byl písecký zástupce na přehlídce letos druhým nejslabším kusem (ovšem jen pro to, že kamerové cvičení dokáže předčit i úplný debil). On ten film vypadá nádherně, muselo dát spoustu práce, dostat do složitého terénu kočár, propracované kostýmy, herce i štáb s technikou, ale u mě to naráží na příběhovou část. Z mého pohledu to prostě funguje jen velmi slabě. Spousta věcí se tam děje evidentně jenom proto aby si scénarista usnadnil práci a nemusel vymýšlet zajímavější situace, potom tam jsou scény které by se daly s klidem vyhodit, protože nic zásadního nezobrazují (resp. pozor, jak bylo po filmu vysvětleno tvůrci, některé tam jsou pro to, aby si mohl Pavel Nový dát pivo!). Ano, abych  jenom nekřivdil, musím přiznat, že tam jsou i zajímavé momenty, a některé obrazy pěkně ilustrují ten mezigenerační střet, ten rozpor. Jenže ono to pak celé vypadá, jako expozice nějakého většího příběhu. Kdyby po této půlhodině následovala další hodina a půl děje, byla by to krásná expozice šíršího příběhu. Jenže nenásleduje. A mému celkovému dojmu moc nenapomáhá ani ten podivný CGI jelen na konci. P.S.: To že si za tím filmem nestojí ani tvůrci možná dokazuje i fakt, že závěrečné titulky jsou tak miniaturní a jedou tak rychle, že si prostě nemáte šanci přečíst kdo na tom filmu dělal.

Společnost mrtvých básníků, film který mi byl popisován jako naprostý masterpeace, v závěru ale nejde o nic extra převratného. Film rozhodně není špatný, má hezky melancholickou atmosféru školního prostředí a sympatického Robina Williamse, který hraje velmi dobře svojí roli učitele. Jinak je to ale velmi průměrný film, který mě nijak víc nezaujal. Film se snaží sympatizovat s divákem pomocí otázek o svobodném myšlení ale v závěru to nedává až takovej smysl i přesto že dialogy jsou na první pohled napsány dobře. Taky mi tu chybí nějaký vetší problém, něco přes co se musí postavy dostat, nebo s něčím s čím se musí vypořádat. Na druhou stranu absolutně chápu že mu zde lidé dávají pět hvězd a vychvalují ho do nebes ale mě film prostě tolik nesedl, to ovšem neznamená že vám nesedne také, takže film musím všem tak nějak doporučit i přes mé zklamání, i kdyby jen kvůli skvělé závěrečné scéně.

Bobři, hodně bobrů, Stovky bobrů. Strašně dlouho jsem se takhle nezasmál. Z vrcholu na dno padne náš hrdina. Ocitne se uprostřed kruté, nehostinné divočiny, kde krom přežití, najde i novou motivaci k žití. Lásku. Jenomže, v cestě mu stojí ti zpropadení bobři... Po pravdě, jsem před kinem Aero lehce nervózní, 106min dlouhá groteska? Černobílé? Film snad za 3,5 mil Kč (Co?)? Celý den prší, hodně práce, jsem unaven a mám strach, že usnu. Po pár minutách mě to probralo takovým způsobem... Ano, groteska, která ale díky příběhu, audiovizuální stránce (perfektní), humoru a vtipu, mě absolutně dostala. Abych jen nechválil, když se dostaneme do „bobří hráze“, vypadalo to pořád krásně, malinko tomu spadl řetěz, ale sjezdem po kůlu mě to vrátilo do hry (btw, často jsem cítil staré PC hry) a finále..? Když budete mít možnost, zajděte na to. Fakt zážitek, který mě vytrhl ze všedního dne. Díky JFL, ČSFD.cz za projekci. 90%

Ono je to taký nenásilný, krásny, rozprávkový príbeh plný farieb, hravosti a fantázie, ktorý funguje muzikálovo, herecky aj vtipom. Bola som veľmi zvedavá ako sa Timothée popasuje s touto rolou, koniec-koncov zahrať mladšiu verziu postavy, ktorú hral Johnny Depp je poriadne sústo pre takého mlaďasa. Ale on ten chlapec neustále prekvapuje a potvrdzuje obrovský talent, ktorý v ňom tkvie. Za to Wonkov klobúčik dolu. Na môj vkus (z dospeláckeho pohľadu) však Wonka je až vo veľkej miere presladený film a vhodný bezproblémov pre tých úplne najmladších. Pre dieťa, ktoré viac začína chápať svet, ľudské povahy okolo seba je predsalen filmový následník Charlie obohacujúcejší a poučnejší, rovnako tak aj pre dospelých je tam tá hĺbka niekde inde. Preto v rámci svojho žánru a pre určitú vekovú kategóriu nádherné, ale pre dospeláka tam okrem tej pastvy pre oči ešte niečo chýba.

Midsommar jsem si užil v roce 2019 v pražském kině Atlas. Měl jsem čas, líbil se mi plakát. Pár diváků naladěných na neobvyklý film, žádný nákupní hukot poblíž multikina, plátno tak akorát. Byl jsem asi jediný, kdo čekal klubový film s psychologickou zápletkou, nikoli skandinávsky temné psycho. V průběhu jsem pochopil, že nesleduji švédský film o lidových tradicích a že ty tance nebudou úplně ejchuchú ... Byla to docela síla ... Ale krom té šílené závěrečné fáze filmu se mi po pěti letech vybavuje úžasná práce s kamerou, barvy, přejasněné záběry na postavy, krajiny, stylové budovy, k tomu atmosféra oscilující mezi radostí, pochopením až nepochopením té brutality, souboj tmy a věčného světla, Slunce přece nezapadá! Mělo něco do sebe nevědět předem žánr a být takto překvapen. Vizuální paráda a k tomu paralela na vyhasínající vztah dvou lidí.

Za pytel buráků (nebo bobrů) pár přáteli pořízená černobílá groteska plná série gagů, která má být poctou žánru. Nedobrovolně opuštěný alkodýchánek jako příležitost stát se profi zálesákem s vidinou nového cíle. Mrtví bobři za toxic holku, která to umí rozjet u tyče (thewitchofwonderlust IG, kdyby náhodou). Prakticky jako videohra Don't Starve s bizarním humorem pro otrlé diváky. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem se nebavil a upřímně nezasmál. Taky jsou tu ale trapnější gagy a stopáž tomu nepomáhá. Čas od času výraznější bizár neuškodí, 7/10, 4*.

Nikdy bych si nemyslela, že za nejlepší komedii minulého roku budu považovat harémovku o cápkovi, který postupně získává 100 dokonalých přítelkyň a už vůbec by mě nenapadlo, že jedna z mých nejoblíbenějších epizod bude bazénový díl plný fanservisu. Tohle všechno se ale stalo a já nevím, jestli mám nejdřív chválit humor, který dokonale funguje díky osobnostem postav, povedenému odkazování, prosté šílenosti nebo boření čtvrté stěny (jako třeba, když si jedna postava doslova koupila v daném díle ending), nebo snad zmínit hodně nadprůměrnou audiovizuální stránku, která to celé pozvedává ještě na mnohem vyšší úroveň. Nebyla epizoda, kdy bych se upřímně nezasmála, přišla mi nudná či výrazně slabší. Zaujaly mě taky postavy - hrdinky jsou poměrně šablonovité (což je záměr), ale svým způsobem pořád výrazné a sympatické. Hlavně Shizuka - to bylo takový neuvěřitelný zlatíčko, který jsem si oblíbila prakticky okamžitě. Ani hlavní hrdina nebyl otravný (jak to u harémovek bývá) a člověk mu to štěstí v lásce i přeje a začne ho dokonce litovat, protože těch sto holek je, spíš než výhra, prokletí. Já ale věřím, že se s tím, tak jako doteď, Rentaró statečně vypořádá i v druhé sezóně. 8/10