Nové recenze - TOP uživatelé

Tenhle film na ty 4 hvězdy postupem času prostě dozrál. Belmonda jsme už v podobnejch rolích viděli sice mnohokrát, ale mě to pořád baví. A tady navíc předvádí kaskadérský kousky, ze kterejch mi až běhal mráz po zádech. Je to zábavný, má to atmosféru, občas je tam i trochu humoru, škoda jenom trochu podivnýho konce, kde se začnou kupit různý nelogičnosti. Nečekal bych, že takový machři jako Henri Verneuil a Francis Veber konec takhle odfláknou. 75%

Lidi, na kterých nám nejvíc záleží, jsou naší největší slabinou. V tomhle duchu se tak trochu odehrává poslední epizoda, která je (uznávám) svižná a nápaditá. John je ve vazbě, Homm má pochybnosti a agentka FBI možná rodinný problém. Ta si zároveň postupně uvědomuje, že do mnohého nekalého, oč tu běží, je zapojená i část federálního úřadu. A jak to teda bylo nakonec s tátou Benem – skutečně bojoval roky proti tomu, aby se klíčová data neobjevila v nesprávných rukách? Syrové, chytré i dost přestřelené, zároveň škoda, že po celou sérii poměrně mdle i naivně fungovaly ženské postavy.

Bolo by úsmevné sledovať teraz každého diváka ako si bude aktuálne vyhľadávať rôzne články či dokumenty o obratoch Menendézových 🙂 Ja popravde celkom neviem čo si mám úplne myslieť, aj keď musím uznať, že Netflix sa snažiť celkový príbeh podať pomerne objektívne z každej strany. Jediné, čo mi naozaj vadí je fakt, že za posledné roky (čo jednoznačne Netflix vedieť musel), vyšlo najavo niekoľko pochybností na základe ktorých “aktuálne” bratia žiadajú o opätovné otvorenie prípadu. Za mňa osobne táto druhá séria nemá také grády ako prvá v prípade "Dahmera", no stále má čo divákovi neznalému prípadu čo ponúknuť, pričom Ja osobne sa nesmierne teším na sériu tretiu, ktorá sa bude tématicky opierať o prípady "prvého", zdokumentovaného sériového vraha a nekrofila z USA - Eda Geina. Ak by mal niekto záujem vidieť pomerne zaujímavý dokument o bratoch Menendézových, tak odporúčam: “Menendez Brothers: Misjudced”. Inak zajtra ho dávajú o 14:00 na "ID" 😉 Nemáte začo “amatéri” ..

„Bola s tebou taká zábava aj v Amazone?“ Dobre. Akú tajnú špionážnu agentúru sme tu ešte nemali? Hm. Čo tak stavbárov v reflexných vestách so samopalmi? OK, super, natočme o tom film, ale dajme tejto kofotine v hotovom filme 45 sekúnd a už sa k nej viac nevráťme! Pre toto mali kedysi slovenské filmy dramaturgov. Aby sa nekonali narýchlo nahodené postavy bez ničoho a o ničom, neuveriteľné záchrany v poslednej sekunde a krajne nevyužité, potenciálne skvelé scény (Wahlberg sa nečakane ocitne uprostred detského muzikálu, ale ak by ste si mysleli, že to bude vtipne využité, alebo že Marky Mark nedajbože vybalí svoje tanečné deväťdesiatkové umenie, tak máte smolu, proste prebehne scénou, vybehne von na ulicu a finíto). Akcie je málo a nestojí za reč. Taký neakčný akčný film som nevidel sakra dlho. Spravidla začne hučať dynamická hudba, ale vlastne sa nič akčné nedeje. Pomaly až rozosmiať som sa musel vo finále, kedy hrdinovia idú v aute a zrazu sa spoza nich vynorí kolóna áut/motoriek. Naivne som si myslel, že sa rozpúta obrovské akčné inferno... a kolóna ich proste len obehla a zmizla. Ja fakt neviem, toto stálo 18 miliónov, či čo? Niečo do seba má snáď azda len finálne šantenie po strechách a balkónoch, ale toho je max. tak 48 sekúnd, bravo vážení, to ste si fakt mákli. Wahlberg a Berry sa k sebe hodia asi ako kečup na cestoviny: dá sa to, ak sa nikto nepozerá, ale nemalo by sa to spájať. Najviac pobaví tradične J.K. Simmons, síce ide na pol plynu a nie je taký maniakálny, ako ho máme radi, ale i v tom drieme čaro. Na konci sa ma manželka opýtala, či bude dvojka. Panebože. Dúfam, že nie! Nefunguje to. Nie je to akčné, nie je to vtipné a nie je to ani originálne. Wahlberg je naverbovaný len preto, že je to stavbár a nebojí sa výšok (wtf?). Nestálo im to ani za zmienku, že napr. na strednej vynikal v bojových umeniach. Nie, proste je to normálny chlap, aký na vás pokrikuje na stavbe, keď okolo nejakej práve idete a on je s kolegami v dobrej náladičke, lebo sa práve vrátili z obeda a nenápadne do seba kopli jedného, dvoch, troch frťanov, aby rýchlejšie došiel fajront. No, Mark, naložil som ti, všakže? Ale pravda je taká, že ani ty si ma týmto veľdielom nešetril.

„14% výkalov.“ Podľa mňa je hlavný problém tohto filmu ten, že sa zľakli. Báli sa byť drsní, byť drzí, byť vulgárni. Takto by dopadli Strážcovia Galaxie, ak by ich nerobil Gunn a ak by stáli o 12O miliónov menej. Z Rocketa by sa stala hnusná plechová skrinka s hlasom Jacka Blacka, ktorý beztak nikto nerozpozná, namiesto Davea Bautistu by sme dostali mladého Draga s maskou Jasona Voorheesa a výprava by bola hnusná, lacná a interiérovo-štúdiová. Akcie by bolo minimum a triky také mizerné, až by to pôsobilo ako zámer. Keď som videl trailer, zostal som milo obarený. Mal nedostatky, nebolo ich málo, ale celková nákazlivá chuť do života a nadupaný soundtrack spôsobili, že som mal pocit, že sa blížia noví, ešte odviazanejší, Strážcovia Galaxie. Výsledok? Nuž. Ach jaj. Ak váš film trvá 1:44 a ešte v 00:38 minúte nie je na scéne Jamie Lee Curtis, tak „asi“ počas natáčania, alebo v strižni, prípadne dokonca pravdupovediac už možno počas písania scenára, niečo nebolo v poriadku. A na výsledku je to poznať. Je to divne polepené, aj rušivo zostrihané. Skôr scéna pri scéne, pričom dejovo to spolu na seba nadväzuje len veľmi voľne. Kevin Hart neviditeľný, zjavne nevedel, čo urobiť s rolou, ktorá vlastne ani nie je rolou, len nejakým chlapíkom, ktorý... čo vlastne? Najlepší dojem som mal z do tohto typu roly nečakane obsadenej Cate Blanchett s brutálne červenými vlasmi a fest nabúchanými búchačkami, no v druhej polovici s ňou tvorcovia narábali spôsobom, ktorý mi vonkoncom nešmakoval. Ku koncu som už len unavene a mierne zbedačene vykúkal spoza rohu, kedy konečne príde koniec. Veľkolepé akčné finále sa nekoná. Ozaj veľká, upotená mizéria. Scenár je zlepencom scén. Treba prejsť po rozpadávajúcej sa železnej lávke, pod ktorou tečie kyselina. Postavy cca minútu a pol idú po lávke, občas sa pod nimi prepadne mreža a oni skoro spadnú do žieraviny, ale keďže sú to hlavné postavy, „prekvapivo“ sa buď udržia, alebo ich niekto v poslednej sekunde zachráni. Proste útrpné. A v neposlednom rade úmorné. Keď sú postavy pokope, nie je to úplne zlé, ale akonáhle sa medzi hlavnú zostavu primotajú vedľajšie postavy, nastane peklo. Pritom stačilo málo, myslím si, že pár namakaných pesničiek by tomu razom dodalo drajv, aký tomu nedodal Eli Roth. Je v tom strašne veľa mŕtvych, brutálne zastrelených, poleptaných kyselinou... Cate Blanchett dokonca mnohých doslova zaživa upáli plameňometom. Ale zároveň to stále chce byť detsky pojašené a nezbedné, čo skrátka nefunguje. Sorry, myslel som, že to bude prekvapenie roka za 4*, ale toto nemá ani na priemerné 3*.

Mimořádně zajímavý i jímavý dokument je osobitě a přesvědčivě založen na dvou základních liniích: německém, fašismem prosáklém německém mimořádně talentovaném dirigentovi a obdobně nadané židovské houslistce, jejíž rodinu zničí nacismus. V prvním případě mluví scénář, v případě druhém sama 96letá houslistka. O nacismu, humanismu, nacistické glajchšaltaci - světel, byť endemitních není prost ani geniální dirigent - film svou řečí vypovídá téměř vše. V každém případě je to jeden z nejpozoruhodnějších dokumentárních filmů, jež prošly Českou televizí.

Ono tieto hororové kraťase sú vlastne skvelá vec. Nejeden raz totiž natrafíte na celovečerné horory, ktoré sú o ničom, ale spravidla majú aspoň jednu fakt dobrú, mrazivú scénu. nejeden raz je taká dobrá, až sa vo vás uhniezdi presvedčenie, že práve kvôli nej režiséri celý film natočili. lebo im nedala spávať. No problém je, že okolo nej vystavali nudnú hodinu a pol deja, ktorá vás nebaví. V kraťasoch tento problém samozrejme odpadá, ide sa rovno j veci a tieto projekty ponúkajú spravidla LEN danú scénu. Ako aj Coffer. Je to nepríjemné, ale videl som už mäsitejšie kraťase.

No tak samozrejme čo môže byť desivejšie, ako vrátnik na nočnej šichte v opustenej obrovskej budove? S týmto dobre pracoval už legendárny film Strážca mŕtvych, ktorý sa, aby bola sranda, rovno odohrával v márnici. Detto americký remake. Never Ever Open It bol na môj vkus predsa len už pridlhý resp. naťahovaný, síce si to dokonca viem predstaviť ako celovečerák, ale videl som proste už lepšie hororové kraťase.

Píše sa rok 2024. Predvčerom som videl skvelý horor Duše prekliatych Damiana McCarthyho. Bol to taký intenzívny zážitok (určite jeden z najvydarenejších hororov roka), že som si včera musel dať reprízu. Ono je to po dejovej stránke veľmi jednoduchá záležitosť, ale aby vám to docvaklo, musíte si dať reprízu. Osoba režiséra ma začala zaujímať a tak som dnes natrafil na tento jeho starý kraťas. Už som od neho v minulosti jeden hororový videl a bola to jazda (He Dies at the End), takže som si nemohol nechať ujsť ani tento. Dvojnásobne kvôli názvu. Ako v predchádzajúcom Damianovom kraťase, aj tu je finálna pointa sympaticky a vtipne vyspoilerovaná už v samotnom názve. O to ale nejde. Ide o to meno. Olin. Každý, kto videl Duše prekliatych, samozrejme veľmi dobre vie, že Olin je meno poloslepého muža, ktorému patrí mrazivý úvod Duší prekliatych: v hnusnom (v dobrom, ehm) úvode zaklope uprostred noci na dvere hrdinke žijúcej v dome uprostred lesa (samozrejme kde inde), manžel je na nočnej, ona je tu sama... alebo nie je? Olin ju informuje, že ju tajne pozoroval a vo chvíli, keď si šla pre niečo do neďaleko stojaceho auta, do jej domu otvorenými dverami niekto vkĺzol. Viac prezrádzať nebudem, každopádne poloslepý vlasatý muž s divným správaním sa volal Olin. No a teraz otázna dňa: je to TEN Olin z tohto kraťasu? Môžeme tento kraťas vnímať ako prequel Duší prekliatych? Mne osobne to nedáva logiku (aká je pravdepodobnosť, že by sa jedna osoba, najskôr v detstve, a neskôr v dospelosti, zaplietla s nadprirodzenými mocnosťami?), na druhej strane sa často stretávam s názorom, že je to skutočne Olinov detský prequel. No neviem, spravte si svoj vlastný názor. Atmosféru to má fajn, bezútešnú a je to nepríjemne našponované, ale na He Dies at the End to predsa len nemá. Z môjho pohľadu to po dejovej stránke na IOO% nemá nič spoločné so spomínaným celovečerákom, čiže kraťas nemôžeme radiť do úzkej skupiny kraťasov, ktoré boli také dobré, že sa neskôr dočkali celovečerných spracovaní (District 9, Mama, Nezhasínaj!, Cargo, Terrifie).

Krvavý lesný survival, v ktorom musí blonďatá holčina bojovať nielen proti okultistom, ale aj proti kanibalským mutantom. Tí totiž cítia krv a rozthajú každého, na koho narazia. Film je takmer nemý, postavy sú úplne nepodstatné a nijako sa nevyvíjajú, netušíme, ako tie monštrá vznikli a za akým účelom chcú hlavnú hrdinku obetovať, sme jednoducho vrhnutí do stredu deja a sledujeme vlastne len naháńačku a vyvražďovačku, v ktorej je jedno, koľkokrát tú cicu lapia, vždy sa z toho dostane a krvák môže pokračovať. Iba záver filmu ponúka akú takú možnosť na interpretáciu toho celého, ale celkovo som z toho múdrejší nebol. Tvorcovia si očividne nad scenárom hlavu nelámali. Podstatné je, že je to akčné, svižné a dostatočne brutálne. Z hľadiska gore by som horor zaradil na popredné priečky v rámci tohtoročnej pestrej ponuky. Kto však hľadá viac, bude ohŕňať nosom. Tu totiž nič iné nenájde.

Všetko, čo som si želal aj očakával (a napokon nedostal) od dokumentárnej série The Super Models, na ktorú som, mimochodom, reálne čakal takmer tri roky, som dostal až tu a teraz, o rok neskôr. A to týkajúc sa celkového prierezu udalostí, ich kontextu, vplyvu a dopadu, veľkosti mien relevantných pozvaných, nálože a.z. a trúfol by som si povedať, že aj atmosféry. Úhľadne a elegantne vyskladané deväťdesiatky skrz oči módy a jej formovania doby, nielen z pohľadu Vogue a one & only Anny Wintour. Poctivý ranný binge, toto bolo presne to, čo som si od takejto série prial (značne potešila ep. s Beckfordom). A archívne zábery s McQueenom (oplatí sa sledovanie skombinovať) vždy ťažké, lebo už vieš, čo nasledovalo... ♪♫ "I finesse, been stylin' on ya bitch, like I'm Tyson Beck."

První polovina je peklo. Non-stop konverzace o víře v boha, prokládaná nádhernými kameramanskými orgiemi Rodriga Prieta. Bohužel je The Silence specielně ve svojí první části otravně dlouhé, relativně jednoduché a myšlenkově nikterak obohacující. To se ale postupně mění a příchod Liama Neesona na scénu udělá patřičný zvrat. Jeho polemizující konverzačka s Garfieldem o víře je zajímavá, myšlenkově robustní a věcná. Zároveň filmu přináší kýžený smysl a dramatický oblouk. Stopáž Mlčení je obludná vzhledem k tomu, jak komorní příběh vypráví, ale jako sonda do feudálního Japonska za účasti křesťanské víry se to jednou zvládnout dá. Vůbec bych netipnul, že to točil Scorsese. S jeho klasickými majstrštyky to na první pohled nemá níc společného. S těmi náboženskými už ale ano.

Na to, že to má v názvu laskavosti, je to škodolibá podívaná od škodolibého režiséra. Nápady tu jsou. Jen to působí jako scrapbook něčeho, co by nefungovalo jako celovečerák, tak je to tady založené ve formě kapitoly. Jen ten budovaný vesmír mě vůbec nezajímal. Nebavilo mě v tom hledat významy, ani paralely.

Feministická Emmanuelle, která spí s muži jenom aby si potvrdila že je přitažlivá. A když konečně potká takového, kterého skutečně chce, ten ji odmítne. Protože už dávno ztratil vášeň a chuť do života. Původní film z roku 1974 byl sice přímočarý erotický brak, ale vzrušil ženy i muže, dodal jim chuť do dobrodružství, mluvilo se o něm a producentům vydělal majlant. Nová verze je vykastrovaná nuda o frustrované a smutné ženě, která žije v luxusu a hledá se. Film o ničem a pro nikoho, reflektující současnou asexuální dobu opatrné korektnosti. A netflixovských kvót. Několik erotických scén obsahuje, ale sterilních, bez živočišnosti či svůdné chlípnosti původního filmu. [San Sebastian IFF]

Pohledné herečky a uspokojivé množství nahoty. Místy - alespoň na svou dobu - s překvapivě kontroverzním sexuálním tónem (scény s kouřící vagínou nebo opiovým znásilněním, které byly v některých zemích vystřiženy). Příběh a některé jeho chytře znějící, mentorující dialogy můžeme i nemusíme vnímat jako pouhé nutné lepidlo mezi erotickými scénami. Se sexuálně méně zkušenou protagonistkou se totiž mnoho divaček identifikuje a film je úspěšně inspiruje k intimním dobrodružstvím, odhození zábran. Což nic nemění na tom, že mělkost v kresbě postav, kýčovitá hudba a prvoplánová porno-kadence erotiky dělá z filmu absolutní brak.

Days with My Step Sister se snaží být tak moc psychologický a rozebírat do hloubky všechny pocity svých dvou hlavních protagonistů, že to pro mě jako pro diváka bylo často až nepříjemné. Příliš těžká podívaná, do které se mi každý týden příliš nechtělo, ale na druhou stranu jsem nedokázal seriál odložit, protože jsem si podvědomě uvědomoval mnohé jeho nesporné kvality. A ono i to, jak na mě působil, že mi dokázal třeba solidně předat tu divnou atmosféru mezi nevlastními sourozenci, kdy se mají stát rodinou, ale jsou to vlastně dva úplně cizí lidé, a tak to nefunguje, je kvalitou a předností, kterou si mnozí užijí, ale já tuhle tíživou náladu, co jsem z toho měl, prostě tak nějak nemusím. Když si k tomu přidám i fakt, že mě moc neoslovilo celé téma, zkrátka za sebe nedokážu docenit zrovna rozebírání vztahu mezi nevlastními sourozenci, obzvlášť když do toho začne promlouvat romantický přesah, protože zrovna pro tenhle problém nemám příliš pochopení, tak se dostávám k jasnému doznání, že jsem si sledování prostě neužíval. Na druhou stranu ale nemůžu dát špatné hodnocení, protože tam vidím kvalitu, minimálně tu produkční, ale také ve způsobech, jakými byl celý příběh podáván. Používání různých filtrů, hraní si s barvou, světlem a stínem podle potřeby, aby to co nejvíc ladilo s atmosférou, nebo to, jak odlišně byly v první polovině zpracované sekvence z pohledu Júty a Saki, jsou důvodem, proč musím uznat, že řemeslně to bylo velmi dobré a kreativní, tvůrci věděli, co dělají a co chtějí divákovi předat. Tohle se mi hodnotí těžko a ať si v hlavě představím jakoukoli známku, tak mi hned přijde buď příliš vysoká anebo nízká. Nesedlo mi to, ale míň jak 5,5/10 si to nezaslouží…

Název bohužel slibuje více, než film nakonec nabídne. Krátká úvodní epizodka z blázince je alespoň bizarní a zábavná. Pak ale přijde užvaněný příběh z prostředí vysokoškolských studentů. Vraždy jsou krvavé, avšak nějaké šokující gore tu nenajdete. Podříznutí, náznak skalpování, bodání, kuchání (tady jsem čekal na vytažení páteře...tak nic) a vizuálně asi nejdrsnější je masakr na toaletě - za střeva ven palec nahoru. Výrazné napětí je ale napěchované až do samého závěru, čímž má člověk pocit, že film trvá dvě hodiny...

Ta pachuť po Carmyho výbuchu zastiňuje radost z toho, že Medvěd konečně jede. Zůstává jen rutina, neúspěchy při vaření, honba za dokonalostí, která nikdy nekončí. Některé díly jsou studií sladění obrazu, hudby a střihu. Dokonalá dikce i bez příběhu bez dialogů. Nejsilnější díl je o paní v pozdním středním věku, kterou propustí a ona si musí hledat práci a nikde po ni není místo. Bernthal si krade nejlepší scénu třetí série, když se snaží zjistit proč paní pláče. Závěr ponurý, zároveň slavnostní jak to u pohřbů bývá. Nechává viset otázku ve vzduchu.

Genšó Jasuda podruhé, tentokrát podle všeho tak trošku krátká variace na SAO. A ani tentokrát mě to nezaujalo natolik, abych chtěl vidět něco víc. 3,5/10

Tenhle krátký film / video od režiséra Genšó Jasudy, který asi sloužil jako takový první náčrt pro jeho nadcházející celovečerní snímek mě moc nezaujal. Ani nápad o vytvoření robotické partnerky, ani ten vizuální kabátek, do kterého to celé zaobalil a vůbec vše co mi tu v rámci nějakého narativu předvedl, mě nepřesvědčilo, že bych potřeboval z tohoto příběhu vidět něco víc. Na druhou stranu musím ale uznat, že ta robo-holčina je docela roztomilá, a zvolená hudba je taky fajn, ale to je asi tak všechno. Zkrátka je to pro mě méně zajímavé, než trailer k jeho celovečernímu filmu... 4/10