Clarence Brown

Clarence Brown, narozený v Clintonu v Massachusetts Larkinovi Harrymu Brownovi, výrobci bavlny, a Katherine Ann Brownové (rozené Gaw), se společně s rodiči přestěhoval do Tennessee, když mu bylo 11 let. Navštěvoval školu v Knoxville a potom Univerzitu  v Tennessee, kterou absolvoval už ve věku 19 let se dvěma tituly v oboru strojírenství. Brzy ho fascinace automobilem přivedla k práci u společnosti Stevens-Duryea Company.

Potom si založil svoji vlastní automobilovou společnost Brown Motor Car Company v Alabamě. Později svět automobilů opouští, co se kolem roku 1913 začal zajímat o filmy. Byl najat ateliérem Peerless ve Fort Lee v New Jersey a stal se asistentem francouzského režiséra Maurice Tourneura. Přišla první světová válka a jejich spolupráci přerušila.

Clarence Brown během první světové války působil jako stíhací pilot ve vzdušných silách americké armády. V roce 1920, poté co odsloužil v první světové válce, získal další spolupráci (s Tourneurem) pro film The Great Redeemer (1920). Později téhož roku režíroval hlavní část filmu Poslední Mohykán poté, co se Tourneur zranil při pádu. Spolupráce s Mauricem Tourneuruem se počítala i před válkou a celkem trvala 7 let. Clarence na ni rád vzpomínal a byl mu za hodně vděčný.

Brown si našel nové pole působnosti a přešel do Universalu v roce 1924 a poté do společnosti Metro-Goldwyn-Mayer (MGM), kde zůstal až do poloviny padesátých let. Na MGM byl jedním z hlavních režisérů a spolupracoval s jejich hlavními hvězdami; režíroval  s Joan Crawford šestkrát a Gretou Garbo sedmkrát.

Brown byl nominován 5x na Oscara jako režisér a jednou jako producent, ale on sám nikdy Oscara nedostal. Získal však ocenění za nejlepší zahraniční film za Annu Kareninu v hlavní roli s G. Garbo na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách v roce 1935. Brownovy filmy získaly celkem 38 nominací na Oscara a získaly devět Oscarů. Brown sám získal šest nominací na Oscara a v roce 1949 vyhrál British Academy cenu za filmovou verzi Intruder in the Dust s Williamem Faulknerem.

V roce 1957 získal Brown cenu George Eastmana, kterou uděluje George Eastman House za význačný přínos k filmovému umění. Brown odešel do důchodu jako bohatý muž, kvůli svým investicím do nemovitostí. Na jeho počest je pojmenováno divadlo Clarence Browna v areálu University of Tennessee. Je držitelem rekordu většiny nominací na Oscara za nejlepší režii bez výhry, a to se šesti nominacemi.

Režíroval tři filmy, které byly vybrány do Národního filmového registru Kongresovou knihovnou jako „kulturně, historicky nebo esteticky“ významné: Poslední mohykán (1920), Flesh and the Devil (1926) a National Velvet (1944). Podílel se na úpravě jednoho film, který je také v registru: The Blue Bird (1918).

Clarence Brown byl ženatý čtyřikrát. Jeho první manželství bylo s Paulou Herndon Pratt v roce 1913, které trvalo až do jejich rozvodu v roce 1920. Pár měl dceru Adrienne Brown narozenou v roce 1917. Jeho druhé manželství bylo s Onou Wilsonovou, které trvalo od roku 1922 až do jejich rozvodu v roce 1927. Byl zasnoubený s Dorothy Sebastian a Monou Maris, i když se se žádnou z nich neoženil, přičemž Maris později řekla, že jejich vztah ukončila, protože tehdy měla své „vlastní představy o manželství“.

V roce 1933 se oženil se svou třetí manželkou Alicií Joyce a v roce 1945 se rozvedli. Jeho poslední manželství bylo s Marianou Spiese v roce 1946, které trvalo až do jeho smrti. Brown zemřel v Saint John's Health Center v Santa Monice v Kalifornii na selhání ledvin 17. srpna 1987 ve věku 97 let. Je pohřben v Forest Lawn Memorial Park v Glendale v Kalifornii.

Zetwenka