foto

Francesca Romana Coluzzi

  • nar. 20.5.1943
    Tirana, Albánie
  • zem. 15.7.2009 (66 let)
    Řím, Lazio, Itálie
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Herečka známá z italských filmů sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, Francesca Romana Coluzzi, se narodila v albánské Tiraně 20. května 1943. Francesca byla dcera slavného epidemiologa Alberta Coluzziho a narodila se v Tiraně, neboť její otec tam byl vyslán institutem „Ettore Marchiafava", provádět výzkum pro boj s malárií. Její matka byla německá pedagožka Anna Wimmer. Po událostech způsobených příměřím v Cassibile, se rodina vrátila do Itálie, 14. října 1943 a usadila se v Perugii. Zde se narodil bratr Francescy, Mario. Poté žila celá rodina až do konce roku 1945 v "Casa delle Palme", ​​velkém venkovském domě, nacházejícím se v okrese Monticelli. Tento dům koupil Alberto Coluzzi nejen pro rodinu, ale otevřel si zde i experimentální laboratoř. Od útlého dětství vynikala Francesca v umění, v hudbě, poezii i malířství. Měla atletickou postavu a během vysokoškolských studií navázala kontakt se světem filmu tím, že pracovala jako občasná dublérka. Například v roce 1968 zastupovala v některých scénách Marisu Mell (1939-1992) ve filmu DIABOLIK. Francescu také kontaktoval Federico Fellini pro dublérství ve filmu 8 ½.

Ve filmu debutovala Francesca v roce 1965 ve snímku 002 OPERAZIONE LUNA. Obsadil jí zde Lucio Fulci a hlavní role hráli Ciccio Ingrassia a Franco Franchi. S touto trojicí ještě ve stejný rok natáčela komedii I DUE PARA. Nebyly to jediné filmy, kde se setkali, dále to bylo například ve filmu IL SERGENTE ROMPIGLIONI (1973). Zde hrál jen Franco Franchi. Ciccio Ingrassia byl zase sólo s Francescou ve filmu IL CAV. COSTANTE NICOSIA DEMONIACO, OVVERO: DRACULA IN BRIANZA (1975). Často se ve svých filmech objevovala s Linem Banfim. Jednalo se o komedie jako LA COMPAGNA DI BANCO (1977) a další.

Zlomovým filmem, kdy se Francesca rozhodla pro dráhu hereckou, byl snímek SERAFINO. Pro roli nemocné prostitutky Asmary Trepaoli, matku čtyř dětí, si Francescu vybral do této komedie v roce 1968 Pietro Germini. Francesca se podílela především na italských erotických komediích v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století a byla nepřehlédnutelnou. Většina hereček v těchto komediích měla „běžnou" velikost ženské postavy a tak se 182 cm vysoká Francesca nemohla ztratit. I Francesca měla ale pěknou postavu a i ona se objevila na předních stránkách časopisů, jako například v časopise TEMPO 9/1972. Věkem Francesca ještě trochu „zmohutněla" a její poprsí snad dvojnásobně. Stala se tak ideální pro role „obtížných" manželek a žen. Ve skutečnosti byla ale Francesca velmi okouzlující dáma. Celé její okolí včetně dcer, jí oslovovalo jednoduše „Coluzzi".

Její typická role se objevuje v jejím předposledním filmu BANZAI (1997), což byla jedna z těch lepších pozdních komedií Paola Villaggia. Francesca si zde zahrála prodavačku, co svádí Villaggia a nakonec si ho také odvede domů. Scéna kdy si Villaggia přimáčkne na poprsí, je jedna z těch, kdyby většina mužů vzala do zaječích, neboť tuší, že se dostali do spárů, ze kterých se bez újmy nedostanou.

Více známá se stala v roce 1970, kdy natáčela s Albertem Lattuadou komedii VENGA A PRENDERE IL CAFE DA NOI. Francesca zde hrála prostřední sestru Tarsillu Tettamanzi, starší sestru Fortunatu hrála Angela Goodwin a nejmladší, naivně dětskou sestrou byla Camilla (Milena Vukotic). Za těmito sestrami se vydává daňový inspektor Paronzini, kterého bravurně ztvárnil Ugo Tognazzi. Poeticky natočená erotická komedie je o sexu i feminismu.

Francesca byla za svůj život oceněna pouze za jednu roli a to byla právě Tarsilla Tettamanzi. Ocenění ale získala hned tři a všechny roku 1971. Na Avellino Neorealism Film Festivalu, získala ocenění „Laceno d'Oro" a za roli získala také Zlatý glóbus a Stříbrnou stuhu.

Francesca poté začala natáčet s velkými herci, jako například v roce 1971 s Vittoriem De Sicou komedii IO NON VEDO, TU NON PARLI, LUI NON SENTE. Ve stejném roce s Philippem Noiretem snímek SIAMO TUTTI IN LIBERTA PROVVISORIA. S Vittoriem Capriolim pak v roce 1972 film ANCHE SE VOLESSI LAVORARE, CHE FACCIO?, nebo v roce 1975 s Michelem Piccolim ve filmu THEMROC (IL MANGIAGUARDIE).
 
Typickou rolí v sexy komediích je pro Francescu také Amalia Mottola v L´INSEGNANTE (1975). V roce 1985 vytvořila Francesca roli matky hlavní hrdinky (Brigitte Nielsen) ve fantasy filmu Richarda Fleischera RED SONJA s Arnoldem Schwarzeneggerem a Janet Ågren. Jako impulzivní sestra Damiana hrála také v komedii LADY FOOTBALL (1979). Naposledy se ve filmu objevila Francesca v roce 1999, v komedii Pupiho Avatiho LA VIA DEGLI ANGELI. V roce 2005 se pak naposledy objevila ještě v tvorbě televizní a to v menších rolích v seriálech RÍM a PROVACI ANCORA PROF!.

Francesca založila v Římě, v roce 1985, kdy pomalu opouštěla filmový průmysl, divadelní „dílnu", se zaměřením na samotné divadlo, ale i fotografii, malířství a výuku. Sama se více věnovala také své dceři. Z divadelní „dílny" se později stalo kulturní sdružení „Minestrone d'Arte", které se stalo hereckou školu pro dospívající děti, mládež i dospělé a to vše v režii Francescy a její dcery Svevy Tondi. Za 25 let této pedagogické praxe, se sdružení stalo místem, kde každý má svou svobodu vyjádřit se v umění divadelním či hudebním. Sdružení vystupovalo na pódiích významných divadel v Římě i v provinciích.

Francesca měla dvě dcery Svevu a Lailu. Francesca zemřela ve svém domě v Římě, ve středu večer, 15. července 2009. Bylo jí 66 let a více než rok bojovala s rakovinou plic. Pohřbu se účastnilo mnoho studentů a dětí, kteří se smíšenými pocity slz a smíchu vnímali výňatky z jeho deníku, citace z jejích písní a zavzpomínali na společnou cestu, kterou budou navždy nosit ve svých srdcích.

Petr "Hennes" Hennebichler

Herecká filmografie

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace