Eduardo Fajardo

14. srpna 1924 se ve španělské Galicii, konkrétně ve městě Meis, narodil herec Eduardo Martínez Fajardo. Jako malý se s rodiči odstěhoval do oblasti La Rioja a dětství prožil konkrétně v obci Haro. O něco víc na sever (Santander), pak odchází studovat střední školu. Eduardo nepokračoval v rodinné tradici obchodu, jeho celoživotní náplní se stalo filmování. Nejen jeho zajímavý vzhled, ale také jeho hlas byly magnetem pro filmaře. Od roku 1942 do roku 1946 pracoval jako herec v dabingu amerických filmů. Poté podepsal smlouvu se společností Cifesa. Jeho filmový debut přišel v roce 1947, ve válečném dramatu HÉROES DEL 95. Ve stejném roce ještě stihl natáčet dalších šest filmů, jako například NOCHE DE REYES či DON QUIJOTE DE LA MANCHA. Poté přišly filmy jako VENDAVAL (1949), BALARRASA (1951) a mnoho dalších.

Roku 1953 odešel Eduardo do Mexika, kde natáčel nejen filmy, ale objevil se i v televizi a v divadle. Mexické filmy s jeho účastí, z tohoto období, jsou mimo jiné LA INTRUSA (1954), ORGULLO DE MUJER (1955), TIZOC (1957), ESCUELA DE RATEROS (1958), MACARIO (1960).

Roku 1966 se vrátil do Španělska na natáčení filmu LA CIUDAD NO ES PARA MÍ. V období šedesátých až osmdesátých let, vytvořil Eduardo téměř 200 rolí ve filmu i na televizní obrazovce. Působil převážně v mnoha španělských, italských, ale i koprodukčních filmech. Často se však vracel do Mexika, jeho druhé země, když i tam dostával herecké příležitosti.

Eduardo se stal jedním z hlavních lidí ve sdružení Spanish Actors Guild. Díky tomu, mohl vybírat zajímavé role nejen pro sebe, ale činil tak i ve prospěch svého kamaráda Fernanda Sancha (7.1.1916-31.7.1990). Oba se nezapomenutelně zapsali zejména v klasických spaghetti-westernech. Eduardo hrál ve více než třiceti filmech s touto tématikou. Roli majora Jacksona ztvárnil v klasice toho žánru DJANGO (1966), ale westernu zůstal věrný i v pozdějším věku, čehož je důkazem natáčení amerického snímku YELLOW HAIR AND THE FORTRESS OF GOLD (1984). Za zmínku stojí také Lenziho western TUTTO PER TUTTO (1968), Corbucciho IL MERCENARIO (ŽOLDNÉŘ) 1968, EL HOMBRE DE RÍO MALO (1971), TEDEUM (1972) či ANDA MUCHACHO, SPARA (MRTVÍ JEZDCI) 1971.

Western nebyl samozřejmě jedinou pracovní náplní Eduarda a tak ho můžeme vidět i v krimi snímcích RICCO (1973), LA HIENA (1973), IL CONSIGLIORI (1973), QUEL FICCANASO DELL´ISPETTORE LAWRENCE (MILIÓN VRAHOVÝCH OČÍ) 1974 a jiných. Z žánru hororů možno uvést LA CASA DELL´ESORCISMO (1974) od Maria Bavy, z roku 1980 film INCUBO SULLA CITTE CONTAMINATA (VELKÝ ÚTOK ZOMBIES) nebo LA TUMBA DE LOS MUERTOS VIVIENTES (1983). Ve výčtu samozřejmě nechybí ani komedie, pro českého diváka je asi nejbližší snímek ŠIMON A MATOUŠ JEDOU NA RIVIERU (1975).

V televizní tvorbě se začal Eduardo pravidelněji objevovat od seriálu CURRO JIMÉNEZ (1976). Další jsou například LOS GOZOS Y LAS SOMRAS (1981) a TURNO DE OFICIO (1986). Po mnoho let se Eduardo neobjevil na divadelních prknech a v roce 1985 zažil velký návrat v divadle „Teatro Lara" (dříve Bombonera de San Pablo) v Madridu, ve hře CANDIDA, kde jako Candida hrála Maria Dolores Pradera (*29.8.1924). Mimochodem oba dva slaví letos (2014) v srpnu devadesátiny. Rok 1985 byl další velkou hereckou příležitostí, když hrál Eduardo hlavní roli Fermína Riveru, ve španělském televizním seriálu TRISTEZA DE AMOR.

Poslední natočené filmy se datují mezi roky 1986 až 1988. Jedná se o drama MORDIENDO LA VIDA (1986) a roli Dona Ricarda, komedii ESTO ES UN ATRACO (1987) a roli Ramóna a sci-fi snímek FRATELLO DELLO SPAZIO (1988), kde ztvárnil Eduardo generála Bradleyho. Jako generál hrál naposledy také před televizní kamerou a to roku 1999 v mexickém seriálu BESOS PROHIBIDOS.

Po odchodu do důchodu se přestěhoval do El Huercal v Almerii, kde má nyní svůj domov. Město dobře zná, protože zde natáčel mnoho filmů a vždy tu chtěl bydlet. Osudové setkání zde bylo s Matíasem Garcíou Fernándezem, prezidentem sdružení FAAM (FEDERACION ALMERIENSE DE PERSONAS CON DISACAPACIDAD). Jedná se o svaz zdravotně postižených a Eduardo si uvědomil, že stále ještě může být pro někoho užitečný.  V roce 2002 založil " Teatro sin barreras" (tedy divadlo bez hranic), které je do dnešních dní stále plně funkční. Na počátku, to bylo asi dvacet lidí s různým zdravotním postižením, které Eduardo seskupil do amatérského divadelního souboru. Eduardo dodnes, navzdory svému věku, vystupuje v některých krátkých „fraškách".

Ve svém volném čase Eduardo rád píše a sám si napsal monolog "La Guitarra y el tiempo", se kterým vystupoval ve všech divadlech v Andalusii. Nyní připravuje monolog nový. I přes svůj věk 90 let, nezná Eduardo nudu. V posledním desetiletí bývá poctěn kolegy na různých filmových a divadelních festivalech.

V roce 1972 obdržel Eduardo cenu Prize of the National Syndicate of Spectacle pro nejlepšího herce, za roli Tremonta v mysteriózním snímku LA MANSIÓN DE LA NIEBLA (1972). Město Almería slavnostně otevřelo nedaleko divadla Cervantes svůj 'Paseo de las Estrellas', tedy chodník slávy, kde jako první hvězda je ta, jenž nese jméno oddaného herce Eduarda Fajarda. Tento herec se zapsal „zlatým písmem" v dějinách filmu, divadla a televize ve Španělsku, v Mexiku, stejně tak je nezapomenutelný v produkcích Itálie, Německa, Francie, Velké Británie či Spojených států.

Eduardo byl celkem čtyřikrát ženatý. Dvakrát to bylo v Mexiku, krátce také s herečkou Carmelitou Gonzáles (11.7.1928-30.10.2010). Z manželství má celkem sedm dětí: José Antonio, Paloma, Corazón, Lucero, Dusko, Alma a Eduardo. Dnes má již dvanáct vnoučat a dvě pravnoučata. Hold svého rodného města Meis, obdržel Eduardo v červenci roku 2010, kdy byl jmenován jako „Hijo Predilecto".

Eduardo Fajardo zemřel na dovolené v Mexiku, kde s ním bylo společně z jeho sedmi dětí pět. Bylo mu 94 let.

Petr "Hennes" Hennebichler