Valtr Taub

Valtr Taub (německy psán jako Walter Taub) se narodil 18. června 1907 v tehdy převážně německém Brně do prastaré židovsko – německé rodiny. Jeho otcem byl německý sociálnědemokratický politik žijící v Československu, Siegfried Taub (1876 – 1946). I když byla jeho mateřskou řečí němčina, skvěle ovládal angličtinu, češtinu (i když s náznakem cizího dialektu) a další jazyky. Odmaturoval na gymnáziu v rodném Brně (v roce 1925) a začal se studiem práv.

Po několika semestrech Taub práva opustil, psal divadelní kritiky do časopisu „Der Montag“ a hrál v brněnském Německém divadle. Jako profesionál začal roku 1927 v Německém divadle v Ostravě jako dramaturg, nápověda a herec. Už ke konci 20. let a na začátku 30. let působil v německých scénách v Teplicích, Karlových Varech a Vídní (např. Volkstheater). V letech 1931 – 1939 byl hercem pražského Nového německého divadla. Jako levicově orientovaný se stal jednatelem a zakládajícím členem mírového Klubu českých a německých divadelních pracovníků.

Kvůli svému židovskému původu a angažování v protinacistické sféře musel Valtr Taub před gestapem v březnu 1939 utéci přes Polsko do Švédska. Zde se stal se svojí ženou zahraničním novinářem, zpravodajem československého odboje, za což (za přičinění Německa) byl čtyři měsíce vězněn (1942). S Bertholdem Brechtem, s nímž se seznámil roku 1941, pořádal česky, německy, anglicky a švédsky pro emigranty a zajatce recitační pásma („Osudy dobrého vojáka Švejka“ Jaroslava Haška, Karel Čapek, E. F. Kisch, Bohumil Hrabal, Franz Kafka), které provozoval i v pozdějších létech.

Po okupaci byl novinář pro ČTK (1945 – 1947), vedoucí stockholmské Československé informační kanceláře pro severské státy (1947 až 1948), po vyhoštění redaktor zahraničního oddělení ČTK (1948 – 1951), redaktor, umělecký vedoucí a režisér Estrádního jednatelství Hudební a artistické ústředny a náměstek ředitele, člen technického personálu a krmič lvů v Československých cirkusech, varieté a lunaparcích (1951 – 1953).

Dostal se opět k divadlu jako režisér a herec Varnsdorfu, Plzni (1953 – 1954) a nakonec v pražském Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (1954 – 1971), z něhož odešel na odpočinek. Soustavně od roku 1964 hostoval na rakouských a německých (Berlín, Frankfurt nad Mohanem, Hannover, Hamburg a taky Mnichov) scénách a v letech 1978 – 1982 byl do své smrti členem Dvorního divadla (Burgtheater) ve Vídni.

Valtr Taub vytvářel charakterní postavy s citem, dramatismem a i suchým humorem. Jeho dobrý herecký rejstřík sahá od lidiček z okraje společnosti až po postavy historické. V českém divadle jeho význam tkví v 50. a 60. letech a německém v 70. a 80. letech. Hrál např. v inscenacích „Osudy dobrého vojáka Švejka“ (Švejk), „Hrátky s čertem“ (Školastykus), „Život Galileův“ (Galilei), „Hamlet“ (Polonius), „Revizor“ (Osip), „Kremelský orloj“ (Lenin), „Na dně“ (Luka) či „Don Juan a jeho sluha“ (Sganarella).

Do českého filmu v epizodkách pronikl už ve 30. letech a po přestávce až ke konci 50. let v menších rolích: písař Steiblitz (V TOM DOMEČKU POD EMAUZY), šéf (POLIBEK VE SNĚHU), koncipient (BOŽÍ MLÝNY), MUDr. Fischer (ZLATÝ PAVOUK), ředitel Baroch (OBČAN BRYCH), baron (MSTITEL), klaun Kopacek (SMYK), vězeň Spiegel (TRANSPORT Z RÁJE), nájemný vrah Poupard (KRÁL KRÁLŮ), Dr. Korda (STRAKATÍ ANDĚLÉ), profesor (KDO CHCE ZABÍT JESSII?), Velký šéf (KONEC AGENTA W4C PROSTŘEDNICTVÍM PSA PANA FOUSTKY), prokurista (SMRT ČERNÉHO KRÁLE) a nebo naposledy zvukový mistr Ing. Josífek (BLUES PRO EFB).

Od 60. let spolupracoval se slovenským i s německých filmem a televizí (DŮM V KAPROVÉ ULICI, DER ANDERE NEBEN DIR, SALTO MORTALE, DIE PERSON, DAVID, DIE GARTENLAUBE, MOSCH, DER MÄDCHENKRIEG, THEODOR CHINDLER i MESCHKAS ENKEL).

Spolupracoval též s českým rozhlasem („Malá anketa“, „Hamlet“, „Jistý den daleké minulosti“, „Zapadlí vlastenci“, „Přepadení Národní banky“, „Bylo to na váš účet“ či „Linka důvěry“), dabingem (Ralf Wolter v mayovce POKLAD NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE) a ojediněle i s televizí (VYHNANSTVÍ, KAVÁRNIČKA, STRACH, TRŽIŠTĚ SENZACÍ). Získal Řád práce (1963), titul Zasloužilého umělce (1965) a Německou filmovou cenu (1979) za snímek DAVID (1978).

Namluvil v němčině na gramofonové desky „Osudy dobrého vojáka Švejka“. Od 70. let se v Čechách zdržoval ojediněle a jen kvůli práci. Karel Heřman o něm vydal studii „Valtr Taub“ (1964). I když byl protifašistický bojovník, jeho jméno je i v seznamech StB a KGB. Jeho ženou byla herečka a novinářka Lux Rodenbergová. Věnoval se rovněž překladatelské činnosti. Valtr (Walter) Taub zemřel 30. září 1982 ve Vídni (některé prameny uvádějí chybně Prahu) ve věku sedmdesáti pěti let.

Jaroslav "krib" Lopour