foto

Milan Karpíšek

  • nar. 14.6.1928
    Pardubice, Československo
  • zem. 19.5.2002 (73 let)
    Praha, Česko

Biografie

Milan Karpíšek se narodil 14. června 1928 v Pardubicích. Už v dětství se rozhodl pro pěveckou kariéru, kterou studoval soukromě (během svých angažmá) u Michala Zabejdy, A. Špindlera (Opava) a Rudolfa Vaška (Ostrava). Nejdříve prošel sborem opery v Plzni (Divadlo J. K. Tyla, 1945 – 1946) a byl přijat jako sólista opavské (Slezské divadlo, 1947 – 1951) a ostravské (Státní divadlo, 1951 – 1954) operety. Poté přešel do Prahy, stal se členem Hudebního divadla v Karlíně (1954 – 1958) a od 1. října 1958 byl do začátku 90. let dlouholetým členem opery pražského Národního divadla. Z Národního divadla odešel až po svém penzionování.

Milan Karpíšek se jako tenor nejdříve představil v oboru operetního mladokomika, což mu pak po deseti letech dobře vypomohlo v komických buffových partech. Podtrhoval je bezprostřední komikou, smutně usměvavou a chlapeckou. Na druhé straně se stále více uplatňoval v charakterních tenorových úkolech, v čemž mu pomáhal hlavně rozličný herecký rejstřík (bezprostřednost, charakteristika a výrazový hlas) pro dramatické a komediální strany.

Z operních úloh si např. uveďme: syn Vašek a Principál komediantů („Prodaná nevěsta“), Skuratov („Z mrtvého domu“), Hauk – Šendorf („Věc Makropulos“), Misail („Boris Godunov“), Yannakos („Řecké pašije“), sluhové („Hoffmannovy povídky“), Tlumočník („Semjon Kotko“), Curzio („Figarova svatba“), Taneční mistr („Manon Lescaut“), Svätopluk ml. („Svätopluk“), Ovčák Jíra („Čert a Káča“), Mefisto („Ohnivý anděl“), Jirka („Tajemství“), Carson („Krakatit“), Adam Ecl („Psohlavci“), Herec („Romeo a Julie“), Goro („Madame Butterfly“), Hajný („Rusalka“), Benda („Jakobín“) atd. atd.

Do české kinematografie vstoupil poprvé ještě během své karlínské anabáze jako redaktor v komedii Martina Friče NECHTE TO NA MNĚ (1955) s Theodorem Pištěkem, Vladimírem Řepou, Františkem Kreuzmannem, Oldřichem Novým, Bělou Jurdovou a Jaroslavem Marešem v titulních úlohách. A ještě týž rok v malé kreaci mladého muže v krátkometrážním hraném dokumentárním příběhu o novém československém zdravotnictví Františka Lukáše NĚCO SE TU ZMĚNILO (1955) opět s Oldřichem Novým a nově i s Fandou Mrázkem, Rudolfem Princem, Františkem Černým a i Otakarem Brouskem.

Po dvacetileté přestávce se do kin nepřímo vrátil, když za Ladislava Peška nazpíval principála komediantů v Kašlíkově filmovém zpracování PRODANÉ NEVĚSTY (1975) Bedřicha Smetany a Karla Sabiny. A o čtyři roky později byl operním pěvcem Enrico Carusem (zpíval za něj Jiří Zahradníček) v BOŽSKÉ EMĚ (1979) Jiřího Krejčíka. Režisér Miloš Forman ho obsadil i do svého amerického snímku AMADEUS (1984), jenž byl natáčen mj. i v Praze. Velikou příležitost Karpíškovi poskytl Otakar Fuka, když mu svěřil titulního a náročného sadistického a sexuálního vraha Miroslava Opatovského v ČERNÉ PUNČOŠE (1987). Touto stěžejní postavou se s filmovými ateliéry rozloučil.

Výrazněji, než na filmovém plátně, se uplatnil jako zpěvák v televizních inscenacích oper (syn Vašek v Kašlíkově PRODANÉ NEVĚSTĚ 1962, sluha Cochenille v REKVIEM ZA KOUZELNOU FLÉTNU 1968 Václava Kašlíka, kustod v galerii v KRIMI REVUE 1969 režiséra Pavla Hobla, zpíval v Krškově inscenaci POLKA JEDE DO SVĚTA 1965 apod.), v televizních pořadech (KABARET U DOBRÉ POHODY 1975, KALEIDOSKOP DOBRÉ POHODY 1978), v rozhlasovém vysíláním (například Pablo v operetě „Polibek Čanity“ 1958 a nebo „Cikánský baron“ 1962) a natočil řadu gramofonových desek a jiné audio nosiče (pan Veselý v „Příhodách strýčka Příhody“ 1969, starý David v „Posledním Mohykánu“ 1990 či „Výlety pana Broučka“ 1979).

Od roku 1967 učil řadu let herectví na pěveckém oddělní pražské Státní konzervatoře. A za celoživotní práci získal od Nadace Život umělce 15. listopadu 1998 Cenu Senior Prix (1998). Jeho ženou byla operetní zpěvačka Irena Drtinová (1923 – 2012). Milan Karpíšek zemřel 19. května 2002 v Praze, necelý měsíc před svými čtyřiasedmdesátými narozeninami. Karpíšek zemřel pouhé dva roky po svém posledním vystoupení na prknech Národního divadla (15. ledna 2000) jako Hauk – Šendorf v Janáčkově „Věci Makropulos". Díky své jediné titulní filmové úloze už navždy zůstane natrvalo v paměti řady filmových diváků...

Jaroslav "krib" Lopour

Herecká filmografie

Filmy

1986 Černá punčocha
1984 Amadeus
1979 Božská Ema
1977 Koncert pro mantinely (TV film)
1975 Prodaná nevěsta
1969 Krimi revue (TV film)
1968 Rekviem za kouzelnou flétnu (TV film)
1962 Hoffmannovy povídky (TV film)
Prodaná nevěsta (TV film)
1961 Krakatit (TV film)
Netopýr (TV film)
1955 Nechte to na mně
Něco se tu změnilo

Dokumentární

1965 Z mrtvého domu (TV film)

Host

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky