Karel Pech

Karel Pech se narodil 18. května 1917 v Praze jako Antonín Pech. Po odmaturování na pražské reálce v roce 1936 krátce studoval na The English Institute v Praze (Anglický ústav, 1936 – 1937), ale stal se hercem.

Prošel pražským Okružním divadlem (1937), Pražským dětským divadlem Míly Mellanové (1937 až 1940), Městským divadlem v Kladně (1940 – 1941),Československým rozhlasem (1941 – 1943), také současně hostoval na scénách v Praze (Divadlo na Vinohradech, Nezávislé divadlo, Uranie), do odchodu do totálního nasazení hranickým Beskydským divadlem (1943 – 1944).

U režiséra Jindřicha Honzla se stal členem jeho Studia (1945 – 1946), Studia Národního divadla (1946 – 1948) a až po pohostinských vystoupeních (1948 – 1949) i činohry Národního divadla v Praze (1. října 1949 – 31. ledna 1969).

A nakonec od 1. února 1969 se do odchodu na odpočinek roku 1980 stal redaktorem Československé televize Praha. Karel Pech byl spíše hercem malých a drobných divadelních roliček, jež vytvářel ale až se sobě vlastním nadhledem. Často přetvářel pohotové, schopné, střízlivé, přesné a ironické průvodce děje, intrikány, řečníky a glosátory. Při své pozdější činnosti v televizi, rozhlase a dokumentu se snažil pořady obdařit poutavostí, zábavou s pedagogikou, herectvím a technickou obzvláštností.

V Národním divadle si vyzkoušel posty režiséra („Po pádu" s Vítězslavem Vejražkou), asistenta režiséra („Jánošík", „Cyrano z Bergeracu", „Čestný soud", „Jan Žižka", „Lidé, bděte!", „Othello", „Lucerna", „Svatá Jana", „Don Juan", „Podivín", „Prodaná nevěsta", „Není nad vzdělanost", „Porážka" či „Veliká tavba") a hlavně herce, například v inscenacích „Hamlet" (Rosenkranz), „Ideální manžel" (Pan Monford), „Tvrdohlavá žena" (Pan Vydřiduška), „Námluvy Pelopovy" (Hlasatel královský), „Jiříkovo vidění" (Poutecký), „Lucerna" (Žán) atp.

Ještě během svého angažmá na scéně Studia Národního divadla se dvakrát v menších úkolech dostal i do československého hraného filmu. V hrané agitce Krátkého filmu Praha Drahoslava Holuba ZRCADLO (1948) se ujal doprovodného komentáře a ve válečném dramatu NĚMÁ BARIKÁDA (1948) Otakara Vávry se představil jako muž s trikolórami.

Pechův největší význam však tkví v dokumentární tvorbě. Zezačátku se představil jako zdatný spíkr a komentátor (např. ZÁKLADNÍ ZPŮSOBY ZDĚNÍ, MĚŘENÍ A MĚŘIDLA V TECHNICKÉ PRAXI, ZKOUŠKA VYSPĚLOSTI, MECHANISACE DOLŮ, ZA TUČŇÁKY, LVOUNY A VELRYBAMI, AFRIKA I. a II. díl, ZROZENÍ SOPKY, Z ARGENTINY DO MEXIKA, AFRIČTÍ TRPASLÍCI, LOVCI LEBEK, ZA POKLADY ZEMĚ, BÝČÍ ZÁPASY, ZVÍŘATA Z CELÉHO SVĚTA nebo CIRKUS JEDE! apod. apod.).

S Československou televizí spolupracoval externě už od jejího založení. Působil zde jako herec (JEJICH DEN či BYLA JEDNOU JEDNA BUDOUCNOST: PODIVNÁ REPORTÁŽ Z PŘÍTOMNOSTI 1965 aj.), komentátor a moderátor (DREYFUSOVA AFÉRA, TAJEMSTVÍ ŘEČI).

Především jako scenárista a režisér různorodých pořadů, projektů a děl, jak pro děti, vzdělávací či komediální (KOUZELNÁ KNÍŽKA, NA PRAHU NOVÉ SEZÓNY NÁRODNÍHO DIVADLA, ŠKOLA SPORTOVNÍHO DIVÁKA, TAJEMNÁ ZUZANA, AMERICKÁ PEŘÍČKA, POHÁDKY JEDNOHO DNE, ANGLICKÉ OBRÁZKY, TOMU VĚNEC BUDIŽ DÁN, TANČILA ANNA SLEZÁKOVÁ POLKU?, KAMERA OBSCURA, VĚC VEŘEJNÁ, KAM SPĚJEME?, SLOVO KE DNI – ŠTAFETA TELEVIZNÍCH PUBLICISTŮ, TAJEMSTVÍ ŘEČI, KUFŘÍK, TAJEMSTVÍ NEZVÍŘAT, TAJEMSTVÍ ZEMĚ NIPPON a též CO KAREL ČAPEK FOTOGRAFOVAL).

Mj. se podílel na televizních záznamech divadelních představení, činoher a oper. Jako herec, hlasatel, autor a režisér, se předvedl i v Československém rozhlase, s nímž spolupracoval (byl zde zaměstnán v letech 1941 – 1943) od roku 1946 jako externista („Nedělní beseda Rozhlasových novin", „Sedmilháři", „V šatně Národního divadla", „Toulám se pařížskými bulváry", „Konec udavače", „Don Juan", „Bílá nemoc" atd.).

Karel Pech se stal Zasloužilým umělcem Národního divadla (1964), nositelem Ceny Senior Prix (1996) a byl uveden do Dvorany slávy televizních cen Týtý (1997). A celých dvacet let přednášel jako pedagog na pražské Univerzitě Karlově rozhlasovou a televizní vědu. Herec, režisér, scenárista, komentátor, reportér, hlasatel, spíkr, konferenciér a tzv. „Muž devatera řemesel", jak se mu taky někdy říkalo, Karel Pech zemřel 14. února 2006 v Praze ve vysokém věku nedožitých 89 let.

Jaroslav "krib" Lopour