Antonín Vaverka

Antonín Vaverka se narodil jako Antonín Josef Waverka 31. října 1868 v Praze do měšťanské rodiny. Už během studentských let na reálce v Ječné ulici působil umělecky – účinkoval v kostelním sboru a u ochotníků.

Stal se prodavačem, krátce navštěvoval kreslířskou školu, ale po úmrtí rodičů se pod vlivem herce a dramatika F. F. Šamberka rozhodl věnovat cele herecké dráze. Začínal v Pištěkově aréně Jana Pištěka a studoval v Pivodově pěvecké škole (1885). Dále prošel s pomocí Pavla Švandy ze Semčic Švandovým divadlem (1885 – 1888) a díky F. A. Šuberta jako herec epizodek a zpěvák operním sborem pražského Národního divadla (1888 – 1890).

V letech 1890 – 1903 prošel plzeňskými scénami Pavla Švandy ml., Vendelína Budila a též německým divadlem i Trnkovou společností, pražskou Uranií ředitele V. J. Suka, chorvatským Záhřebem, slovinskou Lublaní a polským Krakovem. Stal se činoherním hercem a operetním pěvcem ve Švandově Aréně na Smíchově (1903 – 1916), kde souběžně vystupoval v žižkovské Deklaraci.

Musel narukovat do první světové války (1916 – 1918) a po návratu se krátce usadil v košířských Smíchovských divadlech (1918 až 1920). Odjel za svoji manželkou na podzim roku 1920 do USA. V Chicagu hrál a režíroval pro české krajany, pracoval pro zpěvácký spolek, absolvoval turné po Západu a hrál v amerických filmech.

I když v USA strávil dvanáct let (1920 – 1932), roku 1928 nakrátko navštívil svoji starou vlast. Vaverka měl slabý a příjemný pěvecký baryton, silnou postavu s milým a elegantním vzezřením a kultivovanost.

Úspěšnou operetní dráhu musel ukončil kvůli slábnoucímu hlasu a věnoval se hlavně činohře. Z operet či činoherních inscenacích a režií si uveďme například „Dítě cirku", „Dcery pana Zajíčka" nebo „Hubičku" hudebního skladatele Bedřicha Smetany.

Do české kinematografie poprvé zavítal těsně před svým odchodem do Ameriky ve dvou menších a středních postavičkách boháče Kodeše ve ZLATÉ ŽENĚ (1920) Vladimíra Slavínského a impresária Karel Suda v částečně dochovaném Goldinově melodramatu TAM NA HORÁCH (1920) s Bělou Horskou a Karlem Schleichertem v titulních úlohách.

Během své krátké návštěvy Čech v roce 1928 měl opět další příležitost ve dvou snímcích: starý děda Bor v POHORSKÉ VESNICI (1928) M. J. Krňanského a ředitel gymnázia v dalším melodramatu Vladimíra Slavínského Z LÁSKY (1928).

Ve 20. a na začátku 30. let měl Vaverka příležitost zahrát si v hollywoodských snímcích společností Universal a Paramount rozličné epizodky jako Anton Vaverka: pan Joshua Brown (SECRETS OF THE NIGHT), nápověda (FANTOM OPERY / THE PHANTOM OF THE OPERA), Aide (THE LOVE THIEF), Pemberton (ROLLING HOME), Ribot (ON ZE BOULEVARD), sluha (THREE SINNERS), muž (MUŽ, KTERÝ SE SMĚJE / THE MAN WHO LAUGHS), ministr (PŘEHLÍDKA LÁSKY / THE LOVE PARADE) a měšťan (MUŽ, JEHOŽ JSEM ZABIL / BROKEN LULLABY).

Díky svým fyzickým předpokladům ztvárnil rakouského císaře Františka Josefa I. (MERRY – GO – ROUND, THE WEDDING MARCH, MELODY MAN).

Kvůli své nedokonalé angličtině se vrátil domů a věnoval se už jen filmování: PRÁVO NA HŘÍCH (otec), V TOM DOMEČKU POD EMAUZY (komorník Alois), POBOČNÍK JEHO VÝSOSTI (opět císař František Josef I.), Z BLÁTA DO LOUŽE (vrchní), NEZLOBTE DĚDEČKA (snoubenec), MAZLÍČEK (komorník), PRVNÍ POLÍBENÍ (host na večírku), MILAN RASTISLAV ŠTEFÁNIK (francouzský generál), AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK (společník Petra Kornela /Karel Hašler/), TŘI MUŽI VE SNĚHU (vrátný v závodě), ULIČNICE (host na zásnubní hostině) a naposledy VZDUŠNÉ TORPÉDO 48 (host na koncertě) z roku 1936.

I když se jednalo o zemitého člověka, stal se jedním z prvních českých herců, který se výrazněji uplatnil v zahraničních filmových ateliérech. Přesto jeho největší význam tkví v české zvukové kinematografii 30. let. Antonín Vaverka, ačkoliv už mu táhlo na šedesát devět let, nezemřel přirozenou smrtí.

Bohužel zahynul při tramvajové nehodě 2. června 1937 v Praze po převozu do jedné z nemocnic... Jeho cenné vzpomínkové memoáry na hereckou dráhu a život, uložené v knihovně pražského Národního filmového archivu (do NFA byla roku 2006 zakoupena celá pozůstalost), zůstaly dodnes pouze v rukopisné podobě.

Jaroslav "krib" Lopour