Leo McCarey

“Miluji, když se lidé smějí. Miluji, když pláčou. Mám rád příběhy s poselstvím a doufám, že se diváci při vycházení z kina cítí šťastnější, než když do něj přišli.”

Thomas Leo McCarey, americký režisér, scénárista a producent, se během svého života podílel na asi dvou stovkách filmů, zvláště komediích, ve kterých uplatnil svůj ohromný vkus a skvělý smysl pro humor. Francouzský režisér Jean Renoir jednou údajně prohlásil, že žádný jiný hollywoodský režisér nerozuměl lidem lépe než Leo McCarey. Jméno dostal po svojí francouzské matce Leoně a bratr Ray se stal později také režisérem.

Chodil do katolické školy, studoval losangelskou střední a otec ho přinutil jít na práva. Krátce pracoval jako trestní obhájce v Los Angeles a San Franciscu a má se za to, že mnohé v jeho filmech vychází z jeho soukromého života. Často vzpomínal na svůj poslední případ, kdy měl obhajovat jednoho manžela-násilníka a ten ho hnal ze soudní síně až dolů na ulici. Tím se také skončila jeho právnická kariéra. Nikdy údajně nevyhrál žádnou kauzu, jak alespoň tvrdil.

Začínal v roce 1920 jako asistent režie u Toda Browninga ve studiích Universal, svůj um si ale vybrušoval ve studiích Hala Roache (Hal Roach Studio). Hal Roach ho zaměstnal v roce 1923 a v začátcích psal McCarey vtipné scénky pro Our Gang a další hvězdy studia, potom produkoval a režíroval pásmo krátkometrážních filmů včetně vynalézavých grotesek s rozjařeným Charleyem Chasem (BROMO AND JULIET, 1926).

Právě u Hala Roache dal McCarey dohromady Stana Laurela s Oliverem Hardym a položil tak základy pro jednu z vůbec nejstálejších komických dvojic. Napsal jim řadu scénářů, jako režisér je podepsán pod jejich komediemi DOMNĚLÁ NEVĚRA (We Faw Down, 1928), ZLATÁ SVOBODA (Liberty, 1929) a MALÉ NEDOROZUMĚNÍ (Wrong Again, 1929). Se svojí ženou Stellou a dcerou Virginií Mary žili v Beverly Hills jen kousek od přítele a filmařského kolegy Hala Roache, který později prohlašoval že to byl on, kdo spojil Laurela s Hardym a někdy je to také tak chybně uváděno.

V roce 1929 se Leo stal zástupcem šéfa produkce celého studia a po nástupu zvuku vsadil McCarey na režii celovečerních filmů. V té době pracoval s takovými talenty, jako byli Gloria Swansonová – romantický muzikál INDISCREET (1931), Eddie Cantor – muzikál THE KID FROM SPAIN (1932), bratři Marxové – slavná muzikálová komedie KACHNÍ POLÉVKA (1933), W.C. Fields – SIX OF A KIND (1934), Mae Westová – westernkomedie BELLE OF THE NINETIES (1934) a Harold Lloyd – MLÉČNÁ DRÁHA (1936).

V roce 1937 získal McCarey svého prvního “režijního” Oskara, za kvintesenci bláznivé komedie NAHÁ PRAVDA (1937) s Cary Grantem a Irene Dunne (“Irene Dunne můžete klidně nazvat 'První dámou Hollywoodu', protože ona byla první skutečnou dámou, kterou kdy Hollywood poznal.”) Někde tady také nalezneme kořeny Grantova jedinečného filmového projevu, vycházejícího do značné míry z vystupování a způsobů McCareye, se kterým si byl Grant navíc podobný také fyzicky.

Sám režisér prý na jeho adresu poznamenal, že mu Cary “ukradl” kus osobnosti a od té doby se jejich vztahem táhla nit vzájemného a nikdy neukončeného 'nepřátelství' (“Pořád jsem nepřišel na to, co ho trápí. Během těch šestnácti hodin denně, co byl na nohách, nebylo myslím dvacet minut, aby si nestěžoval. Nikdy jsem se nesetkal s tak permanentně rozhozeným chlapem.” - McCarey o Grantovi).

Jak jednou poznamenal režisér a scénárista Peter Bogdanovich, "Po 'Nahé pravdě', když přišlo na odlehčenou komedii, tu byl Cary Grant a až pak všichni ostatní.” Ve stejném roce režíroval McCarey film, který pokládal za svůj nejlepší, MAKE WAY FOR TOMORROW (1937). Však taky při přebírání ceny Akademie pronesl, “Díky, ale dali jste mi ho za nesprávný film.” Srdceryvné drama, v hlavních úlohách s Victorem Moorem a Beulah Bondi, poukazovalo na špatné zacházení se staršími.

McCarey byl nejen komikem, ale také zaníceným katolíkem s hlubokým zájmem o sociální problematiku. Během 40. let, kdy se zaměřil na otázku lidské rovnosti a rovnoprávnosti, dostala jeho práce serióznější tón. Ke konci války natočil “církevní drama” FARÁŘ U SVATÉHO DOMINIKA (1944), příběh mladého energického kněze Chucka O'Malleyho v podání výtečného Binga Crosbyho, který mu přinesl nejen druhého Oskara pro “nejlepší režii” (film posbíral celkem sedm sošek), ale také značnou sumu z podílů na zisku. Jeho pokračování, drama s osmi nominacemi ZVONY OD SVATÉ MARIE (1945) s Crosbym a Ingrid Bergmanovou, které už produkovala McCareyho vlastní společnost Rainbow Productions, se dočkalo podobného diváckého úspěchu.

Po Korejské válce se některé z jeho filmů dočkaly negativních ohlasů: protikomunistický MY SON JOHN (1952) kasovně úplně propadl. Během pěti let byl už ale zpátky ”na koni”, tentokrát jako spoluautor, producent a režisér filmu NEZAPOMENUTELNÁ LÁSKA (1957), dnes už klasické romantické komedie s Cary Grantem a Deborah Kerrovou, povedeného remaku vlastního filmu MILOSTNÝ ROMÁNEK (1939) s Irene Dunne a Charlesem Boyerem (podle širokého mínění kritiků měla navrch první verze). Pokračoval s komedií RALLY 'ROUND THE FLAG, BOYS! (1958) s životními partnery Paulem Newmanem a Joanne Woodwardovou. Jeho poslednímu filmu - SATAN NIKDY NESPÍ (1962) - se dostalo jen chabého přijetí.

Leo McCarey zemřel o sedm let později na emfyzém, pohřben byl na hřbitově Holy Cross v kalifornském Culver City a také on má svoji hvězdu na hollywoodském Chodníku slávy.

Zajímavost: Byl prvním režisérem, který za jeden film (za “Faráře”) posbíral Oskary ve třech hlavních kategoriích a patří do elitní skupiny režisérů, kteří získali Oskara za “nejlepší film”, “nejlepší režii” i “nejlepší scénář” (původní/adaptovaný): Billy Wilder, Francis Ford Coppola, James L. Brooks, Peter Jackson a bratři Coenové, kteří si produkovali, spolurežírovali a napsali thriller TAHLE ZEMĚ NENÍ PRO STARÝ (2007).

Marek "džanik" Janík