Celým jménem Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho se narodil v Tagccher ve státě Tibet, 6. 6.1935. Původem je syn prostého rolníka, který však od svých dvou let má pro svou zemi a národ zcela zásadní význam. V toto věku byl rozpoznán jako reinkarnace (přesídlená duše) tzv. “čtrnáctého dalajlamy“ (duchovní titul, jež znamená doslova „oceán moudrosti“). Vzhledem k formě Tibetského buddhismu (tzv. Vadžrajána – „cesta tajemné mantry“), která jednak vyznává reinkarnační teorii a jednak je ve své podstatě církví s pevnou hierarchií, je dalajlama jakýmsi světským představeným Tibetu (respektive buddhistické školy Gelugpa – Škola žlutých čepic). Čtvrtý rok života znamenal pro Tändzina Gjamccha přesun do tradičního sídla dalajlamů, do Potali (palác v Lhase), kde byl vyučován a vzděláván v mnoha oborech (mezi jeho učitele patřili například Thičhang Rinpočhe či Gjüto Ling Rinpočhe). Ve svých čtyřiadvaceti letech zažívá otřes, kdy 10. 3. 1959 vypuká povstání tibeťanů proti Čínské okupaci, které je následně brutálně potlačeno a donutí přejít dalajlamu do exilu spolu s desítkami tisíc svých krajanů (dalajlámův odchod do exilu 17. 3.1959). Útočiště nachází v Indické Dharamshale (působí zde až dodnes). Jeho nuceným vyhnanstvím začíná i jeho nesmírně aktivní a vytrvalá snaha o navrácení svobody a nezávislosti do Tibetu. V roce 1989 dostává za tuto činnost Nobelovu cenu.
Jeho snahou je vznést morální apel na Západní i Východní společenství (a to jak v politické, tak náboženské sféře), poukázat na nespravedlnost a útlak jež zažívá Tibet pod Čínskou okupací a tak nenásilnou cestou napomoci k jeho osvobození. Působí tak především na média skrze něž šíří názory do mnoha států a také na intelektuální elitu celého globalizovaného světa, mezi kterou hlásá myšlenky míru, harmonie a světového ethosu. Je jednou z nejvlivnějších intelektuálních osobností dnešní doby a jakýmsi duchovním postmoderním guru. Své “učení“ (jak náboženské, tak společensko sociální) šíří především prostřednictvím literatury (jmenujeme například: Gjamccho Tändzin, Cesta k plnohodnotnému životu, Knižní klub, Praha 2002; Gjamccho Tändzin, Cesty k nirváně, Knižní klub, Praha 2005; Gjamccho Tändzin, Cesta ke svobodě, Pragma, Praha 1997; Gjamccho Tändzin, Cesta ke štěstí: průvodce dobrým životem, Pragma, Praha 1999; Gjamccho Tändzin, Čtyři vznešené pravdy: základy buddhistického učení, Pragma , Praha 2002; Gjamccho Tändzin, Otevřené srdce, Pragma, Praha 2003; Gjamccho Tändzin, Dobré srdce: buddhistický pohled na Ježíšovo učení, DharmaGaia, Praha 2006 či autobiografické dílo Gjamccho Tändzin, Svoboda v exilu: autobiografie 14. dalajlamy, Práh, Praha 1992) a masová média (především skrze TV, kde se účastní mnoha pořadů, hlavně diskusního charakteru, jako např. Na plovárně (1998) či Larry King Live (1985) ).
Jeho působení ve filmové sféře je, stejně jako v celé jeho životní oddané snaze, zaměřeno na dvě oblasti a to na náboženskou ( jmenujme např. Looping for God (2000) či Good Heart: A Buddhist Perspective on the Teaching of Jesus, The (1994) ) a “politickou“, jak ve smyslu komplexních mírových snah, tak ve smyslu jeho exilové politiky zaměřené na osvobození Tibetu (např. Ethics for the New Millennium (1999) nebo Free Tibet (1998) ). Z cílů, které sleduje svou politikou a morálněduchovní osvětou, je potom dostatečně patrné i to, že působí především v žánru dokumentárních filmů a televizních pořadů. Více o dalajlamovi, jeho působení v duchovní i společenské sféře či jeho exilové politice, lze získat například v sekundární literatuře: M. Dobbs, Budoucnost má čínskou tvář, BB art, Praha 2001; L. Feigon, Odtajněný Tibet, Volvox Globator, Praha 2006; P. French, Tibet, Tibet: historie ztracené země, BB art, Praha 2004; D. Golema, Destruktivní emoce, Ikar, Praha 2004; M.Chhaya, Dalajlama, I. B. Tauris, London 2008; J. Kolman, Tibet: Dějiny a duchovní kultura, Argo, Praha 2004; T. Lehnert, Darebáci v rouchu, Společnost Diamantové cesty, Brno 2000; D. Lužný, Zelení bódhisattvové, Masarykova univerzita, Brno 2000; G. Sönam, Stezka k probuzení, DharmaGaia, Praha 2000; v oblasti filmu například: Spurensuche - Die Weltreligionen auf dem Weg (1999).
Vercinix
