Jean Tissier

Jméno Jeana Tissiera neodmyslitelně patří k historii francouzského filmu, protože hrál ve více než 240 filmech, i když hlavní nebo velké role jen v několika málo z nich. Narodil se v Paříži svobodné matce, o otci víme jen tolik, že zemřel mlád. Jean Tissier již jako dítě obdivoval svět cirkusů a kabaretů, matka jej navíc brala na představení nejslavnější francouzské scény Comédie Française, za studií díky spolužákům absolvoval i první pokusy s divadlem. Po studiích začal pracovat jako novinář, ale posedlost divadlem jej nakonec přivedla k herectví. Zapsal se do kurzů herectví a po boku slavné herečky Rejane debutoval na jevišti nevelkou rolí pážete v představení Madame Sans-Gene. První světovou válku strávil Jean Tissier v armádě, ale i tady měl možnost hrát divadlo a setkal se i s dalšími umělci, kteří ovlivnili jeho umělecký vývoj. Po válce se vrátil do Paříže a pokračoval v jevištní praxi, kromě vystupování na stálých scénách absolvoval četná a časově náročná zájezdová představení.

Již ve dvacátých letech se údajně objevil poprvé také ve filmu, a sice ve slavném životopisném titulu NAPOLEON (1927) režiséra Abela Gance. Podle některých pramenů tady hrál jednoho z vojáků, ale jeho účast na natáčení není prokázána s jistotou. Na přelomu 20. a 30. let hrál v několika krátkých filmech, ale na svůj triumf před kamerami si musel počkat až do zralého věku čtyřiceti let. V této době se také oženil, jeho manželkou se stala herecká kolegyně Louise Georgette Lalire (1910-1959), která pak vystupovala pod jménem Georgette Tissier. V divadle hrál Jean Tissier stále převážně v nenáročném repertoáru, publikum i kritiky ale dokázal přesvědčit i kvalitními dramatickými výkony, například v Hamletovi.

Spolu s manželkou hrál Jean Tissier v komedii NEČEKANÝ VÝLET (Le voyage imprévu, 1934), která odstartovala jeho hojnou účast v desítkách filmů. Od poloviny třicátých let točil několikrát ročně, v některých letech stihnul i deset filmů za rok, pracoval také v Itálii. Jeho doménou byly vedlejší, někdy až epizodní role v nenáročných komediích a melodramatech, jen zřídka dostal příležitost vystoupit v umělecky hodnotnějším titulu, ve výčtu rolí můžeme vidět žebráky i francouzské krále. Prvním umělecky hodnotnějším výstupem před kamerou byl nadčasový a tématicky odvážný film LA GARÇONNE (1936), k dalším dramatickým úkolům se pak dostal až v době okupace. Překvapivě zápornou roli vůdce dětského gangu hrál v sociálním dramatu PEKLO ANDĚLŮ (L'enfer des anges, 1941), jednu z hlavních rolí pak ztvárnil ve slavné kriminálce VRAH BYDLÍ V Č. 21 (L'assassin habite au 21, 1942). Nadále ale v jeho filmografii převažovaly veselohry, v nichž často dostával i hlavní role; šlo například o filmy TO NEJSEM JÁ (Ce n'est pas moi, 1941), MILENEC Z BORNEA (L'amant de Borneo, 1942) nebo 25 LET ŠTĚSTÍ (Vingt-cinq ans de bonheur, 1943).

Po válce hlavních rolí ubylo, stále ale Jean Tissier patřil k vyhledávaným představitelů vedlejších postav, především v komediích, v padesátých letech se objevil v několika historických filmech, například ve snímku VIKOMT DE BRAGELONNE (Le vicomte de Bragelonne, 1954) hrál mušketýrského sluhu Plancheta. V obdivuhodném hereckém souhvězdí se objevil i ve slavné fresce KDYBY MI VERSAILLES VYPRÁVĚLY (Si Versailles m'était conté, 1954), kde naposledy hrál spolu se svou manželkou. Z filmů jiných žánrů je na místě připomenout slavný debut Brigitte Bardot ... A BŮH STVOŘIL ŽENU (Et Dieu créa la femme, 1956). Na přelomu 50. a 60. let participoval i na několika filmech počínající nové vlny, například v dramatu HEJSKOVÉ (Les godelureaux, 1961) režiséra Claude Chabrola. Často znovu točil také v Itálii (MESSALINA, 1951).

V šedesátých let rozšířil Tissier své působení také o televizi a účinkoval v několika inscenacích a seriálech. Filmových rolí ale ubývalo, zmenšoval se i jejich význam, částečně to bylo dáno i hercovými zdravotními problémy. Počátkem šedesátých let také naposledy hrál divadlo (naposledy to byla jeviště Théatre du Gymnase a Théatre de l'Atelier). Přesto nadále pokračoval v práci a ještě krátce před smrtí vystoupil například po boku Alaina Delona ve filmu VDOVA (La veuve Couderc, 1971). Definitivně poslední filmovou úlohou byla postava pana de la Grange ve filmu SEX-SHOP (1972).

Přestože Jean Tissier patřil k významným osobnostem francouzského filmu, závěr jeho života byl ve znamení chudoby a především vážných zdravotních problémů, které vyvrcholily ochrnutím poloviny těla. O důstojný závěr jeho života se musela nakonec postarat herecká asociace, která Tissierovi zajistila ubytování v pečovatelském domě v nevelkém městě Granville na západním pobřeží Francie. Jean Tissier zemřel následkem infarktu 31. března 1973 jeden den před svými 77. narozeninami. Pohřben je na pařížském hřbitově Saint-Ouen, jeho tělo spočívá ve společném hrobě s neméně slavnou a v zapomnění zemřelou herečkou Mireille Balin. Svou uměleckou dráhu zpracoval ve vlastní autobiografii Sans maquillage (Bez make-upu, 1945).

Pavel "argenson" Vlach