Thomick

Zvířecím pohádkám zrovna neholduju. Většinou je to všechno na jedno brdo a co hraje především, je mazlíčkova roztomilost. "Marley a já" je ale svěže, dynamicky natočená rodinná komedie, a i když ke konci toho sentimentu mohlo být přece jen méně, příjemně se na ni koukalo. Tím spíš, že byl hudební podklad vždy tak přiléhavý. A Jennifer má opravdu krásné nohy. :-)

Horolezecká výprava a závod blbů jsou top!

Nemůžu si pomoct, ale bez admirála Bensona by to nebylo ono. Jeho postava prostě nemá chybu.

Vkus, to je Svěrákova největší zbraň.

Můj nemocniční společník. :-) A já to tehdy fakt hltal, i si pamatuju, že Joey byla jednim z mých mladických idolů. Teď už je to spíš taková roztomilá vzpomínka a nad lecčim muj 20letej mozek blinká, nicméně ... svuj 13letej ekvivalent prostě pořád chápe. That's it. Rád jsem si to u (morbidní) příležitosti rozvodu T+K připomněl, fakt rád ... P.S.: A ten soundtrack - kolik písniček Dawson proslavil, fakt krásný zjistit po tolika letech (Hands, Save Tonight, She's The One, Kiss Me, titulka...)

*SPOILER* Zmařenej náběh na legendu legend. První série představila paradoxně klaďasovitýho sériovýho vraha a ještě paradoxnějc sympatičtějšího záporáka, jehož konec jsem normálně oplakával. Druhá řada se umně zaměřila na Dextera a jeho vlastní osobnost, aby hrdinovi dodala na plastičnosti. Třetí série neomylně odstartovala mou plnohodnotnou závislost. Dextera jako postavu posunula po všech stránkách, prvně se objevuje opakující se motiv "Dexter a jeho soulmate", finále má šťávu jako blázen. Čtvrtá řada znamená jednoznačnej vrchol, ze kterýho - jak známo - lze pokračovat už jen dolů. Smrt mý nejoblíbenější vedlejší postavy mi připravila bezkonkurenčně nejhlubší seriálovou depku. Potom už to bohužel nikdy nebylo ono. Jedna série nešťastně papouškovala Miguelovu linku (navíc za účasti tý nejhorší guest star seriálu - Julie Stiles), další dala vzniknout nesympaticky krotkýmu Quinnovi a ta sedmá skrze představení (překrásný) Hannah začala Dextera coby celek jaksi převracet naruby. A výsledek byl nevyhnutelnej: z Dexe se vyklubal ZASRANEJ mix Zorra mstitele a Batmana ochranáře, což samo o sobě popírá veškerou podstatu jeho dosavadního fungování. Stejně jako zázračně nabytá schopnost milovat, která se až na poslední chvíli nešikovně maže finálnim uvědoměnim si vlastního vlivu na okolí (ke kterýmu Dex mohl/měl dospět už v tý čtvrtý sérii i několikrát později). Mohutná scénáristická facka divákovi, jako vyšitá. --- První půlka suverénně na pět hvězd, druhá stěží na tři. Průměr je nekompromisní, proto jdu s hodnocením dolů. Na nostalgii to hrát nebudu; emoce by přece v ideálnim Dexterově světě neměly hrát pražádnou roli. :)

Není to tak skvělé, jak všichni říkají, ale pár gagů mě doopravdy rozesmálo.

Tak scénář musel psát buď naprostý dement, anebo vyšinutý génius. Nesmál jsem se, ačkoliv je to komedie, zato jsem čuměl jak na drát (podobně jako Napoleon celou dobu) a perfektně se uvolnil. Nejsmutnější na tom všem ale je, že i Napoleonovy balící techniky fungujou líp jak ty moje. :)

Podivuju se nad zdejším nízkým hodnocením tohohle filmu. Mně k dokonalosti scházely snad jen výraznější herecké výkony a naopak hrubě přebývaly heroické běhy (v horším případě pochody) s ohňovým pozadím. Nicméně napjatej jsem byl úplně pokaždý, když šlo do tuhýho, a to je hlavní. Zkrátka mi ani tak neučarovaly mohutné exploze, to je koneckonců jeden velký kýč, k naprosté spokojenosti mi stačil nespočet perných chvilek. Navíc - už jen fakt, že "Blown Away" dokázalo udržet i v jednu ráno pozornost někoho, kdo trpí evidentním spánkovým deficitem, je záslužný. :-)

Nemůžu říct, že by mi bůhvíjak sedla Ritchieho chaotická režie. Ani nemůžu říct, že bych ho po dnešku považoval za mistra černého humoru. A taky nemůžu říct, že mi voněly podivně fantazijní charaktery několika postav. Zato se mi chce do širého světa přímo vykřičet slova: "Víc takových rolí pro Pitta!". Svěží a nic neřešící záležitost. 70%.