vegetol.mp

Tak člověk se musí smát. Jestli je Clark v něčem opravdu dobrej, pak v tom, jak s naprosto kameným výrazem umí lidi nasrat. A ty troubové mu na ty jeho provokace skáčou jak malý děcka a píšou o tom pohoršený komentáře, zatímco on se jim směje do ksichtu. Pokud někdo zná tvorbu Larryho Clarka, ví do čeho jde. Jeho styl, ve kterým s oblibou ukazuje lidskej hnus a živočišnost se léty příliš nemění, takže pokud někdo viděl jeho předchozí filmy jako Kids nebo Ken Park, už ho tady nic nepřekvapí. Prostě plno dobrejch mladejch herců, drog a sexu. To vše nasnímaný zručně, takže člověk vlastně neví, jestli ještě kouká na umění nebo na erotickej film bez vyšších uměleckých ambicí. Osobně považuju za nejlepší Clarkovo filmy Feťáky a Šikanu. Tohle je taková rutina, kterou Clark zvládne levou zadní. Kdyby to pojmenoval Kids 2, udělal by nejlíp.

Podle plakátu to vypadalo ještě dobře. A tam to taky skončilo. American Muscle je bohužel jen nevzrušivou přehlídkou hnusu. Chlapi jsou tu zásadně psychopati, ženský proradný děvky a všichni jedou v drogách. Za všechno může totálně plochej a hloupej příběh, plnej rádobydrsňáckejch keců, který jsou spíš k smíchu. Celej film trpí především tím, že se do něj snažili tvůrci narvat všechno, co jim přišlo cool a ujetý. Ve výsledku to ale působí příliš chtěným a vykonstruovaným dojmem. Hlavní herec navíc nemá charisma a s přehledem ho přehraje i scenárista Jasona X a Drive Angry Todd Farmer, kterej si tu poměrně kuriózně střihnul hlavního záporáka. Jedinej, kdo svou roli zvládnul dobře, je představitelka manželky hlavního hrdiny Robin Sydneyová, která tu hraje na drogách a sexu závislou couru a člověk jí to rád věří. Co se sluší ocenit, že na podobně levnej biják má film slušnej vizuál. K čemu to ale je dobrý, když zbytek stojí za houby. Jediný ponaučení, který z toho plyne je, že i grindhouseový filmy se musí umět dělat.

No to zase bylo. Jediný, co si z celýho filmu odnesu je, že Paré už slušně plešatí a skoro celej film nosí paruku. Jinak je No Deposit klasickým příkladem současnýho nízkorozpočtovýho filmu, kterej je financovanej a natočenej člověkem, co sežene prachy, ale filmy neumí točit ani psát. Je tedy fér říct, že Frank D'Angelo, kterej film produkoval, napsal, režírovat a ještě si v něm zahrál hlavní roli není úplný pako. Jako herec je snesitelnej, jako režisér umí občas vzbudit emoci a některý jeho dialogy a situace nejsou vůbec špatný. Bohužel na dobrej film to nestačí. Plno scén je fakt stupidních, všechno je brutálně zjednodušující a příklon hlavního hrdiny k rasistům, v podání Madsena a Baldwina, je příliš rychlej a naprosto nepromyšlenej. Ono se taky není co divit, když má film čistýho času bez titulků 67 minut. Vizuál je navíc brutálně hnusnej, levnej a podfinancovanej. Jediný co zaslouží pochválit je obsazení, na který zřejmě padla většina rozpočtu. Celej film je ještě docela zábavnej tím, že v něm má plno stárnoucích herců obarvený vlasy. Jako sorry, ale pokud si Paul Sorvino myslí, že není poznat, že je obarvenej, měl by navštívit doktora. Jinak Frank D'Angelo bude asi pěknej ptáček. Téměř většina jeho filmů má na IMDb poměrně masivní hodnocení. No Deposit něco kolem 8 tisíc lidí. To je dost překvapující na no name film, kterej měl premiéru v roce 2015. Že by mu to naklikal nějakej hacker?

Legrační a diletantsky natočenej thriller, jehož největším failem je totálně nemožnej záporák, kterej je strašlivácky zlej, což se pozná podle toho, že má makeup a červeně podsvícenou klávesnici. Nico Mastorakis natočil pár solidních filmů jako The Zero Boys, ale zcela evidentně byl při natáčení tohohle filmu brutálně z formy. Všechno je podáno tak naivně a nechtěně vtipně, že by člověk čekal, že to natočil šestnáctiletej kluk a ne zkušenej béčkovej veterán. Nápad s variací na Okno do dvora pro počítačovou generaci sice nebyl zlej, ale zpracování to pohřbilo. Na podobný téma navíc vznikly mraky jinejch a lepších filmů, takže v podstatě nemá cenu ztrácet s tímhle čas.

Die Hard na ranči. Doopravdy primitivní scénář, kterej vypadá jako z nějakýho předplacenýho scenáristickýho balíčku, kterej si amatérskej filmař může za dva dolary stáhnout z netu. Základní prostředí, základní postavy, základní dialogy. Naštěstí je tu Adkins, kterej je sám o sobě áčková atrakce, takže i když je film levnej, levně nepůsobí, protože je díky Adkinsovi na co se dívat. Film je navíc solidně natočenej, bitky jsou přehledný a všechno slušně odsýpá. Potěší i délka kolem 80 minut, díky který ta neskutečně primitivní zápletka nezačne nudit. Na druhou stranu, když se nad tím člověk zamyslí, není to moc veselá podívaná. Scott Adkins má charisma i schopnosti áčkový akční hvězdy a sledovat jak jeho nejlepší roky utíkají v pekle béčkovejch akčňáků je trochu smutný kino.

Klasický TV thriller pro ženské, hodící na TV Barrandov nebo Prima Love. Má to všechno, co má takový film mít. Rutinní scénář, rutinní režii i nesmyslné chování postav. Naštěstí je Ron Silver dostatečně charismatický herec, aby donutil diváka zapomenout na všechny nedostatky. Celkově se to ale dá bez problémů vidět, aniž by se člověk nudil.

Slušný kanadský thriller, který svojí dějovou stavbou i účastí Joea Mantegni připomene filmy Davida Mameta. Jasně, tohle je spíš než nějaká sofistikováná práce takový lepší komerční thriller televizního střihu, ale i tak se na to dobře kouká. Děj je sice předvídatelný, ale postavy jsou uvěřitelné a především hlavní hrdina je postava, které divák může s přehledem fandit. Celkově příjemný film, který pobaví.

Klasická laciná chapovina splácaná doma na koleně za pár kaček. Mizerná kamera, mizernej zvuk, mizerný herci. Chápu, že chce Chapa točit mimo studiovej systém, ale nemusí tím diváka týrat. Nejzábavnější na tom filmu je, jak se velký scenáristický ambice jejich tvůrce dostávají do střetu s krutou podfinancovanou realitou. Celý to totiž vypadá jako mizernej díl kterýkoliv argentinský telenovely. Když si člověk uvědomí, že Vatos Locos zamýšlel Chapa jako neoficiální sequel k Blood In, Blood Out, musí se smát. Každopádně je mi jeho zapálení pro věc a ochota dělat ze sebe vola v každým novým brakovým kousku vcelku sympatická a baví mě, takže si vlastně nestěžuju. 10 %

Devadesátiminutový povídkový film, sestavený ze dvou povídek. První má 30 minut a je poměrně nudná a nezajímavá a divák ji povinně odzívá (40%). Druhá je naproti tomu skvělá (80%). Jde o Serlingův nedokončený celovečerní scénář a tak má povídka celých 60 minut. Není sice originální, ale má dobrý nápad, skvělou atmosféru a dobré herce a je vlastně jediným důvodem, proč film vidět. Pokud divák přeskočí až na tu druhou a první vůbec neuvidí, nic se nestane. Je jen škoda, že si někdo nedal tu práci a druhou povídku nedotáhl do podoby celovečerního scénáře, protože z ní mohl být solidní hororový film.

Film, který vyvolává jednu zásadní otázku. Má solidní charakterní herec jako Bruce Davison zapotřebí, aby si na stará kolena ničil reputaci podobnou hrůzou? Každopádně, pokud člověk tíhne k podobným brakovým koninám, bude naprosto spokojený. Film se nebere vůbec vážně, je extrémně zábavný a pořád se něco děje. Bigfoot se objeví hned v prvních 30 vteřinách a do konce filmu nesleze z obrazovky. Davison není sice dobrý režisér, ale tempo má jeho film solidní a navíc se tu objeví Alice Cooper osobně. Za to si myslím Bigfoot tu jednu hvězdičku zaslouží.