Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Dobrodružný
  • Romantický

Recenze (172)

plakát

Cizinec ve vlaku (2018) 

Opět je tu Liam, opět jako cestující, jen tentokrát z letadla přestoupil na vlak. Stejně jako u Non stopu má film šťávu a napětí prakticky do doby, než proběhne odhalení a vlaková akce, pak se z toho stává bohužel tak trochu béčko s jasným a dokolečka se omílajícím dějem. Ale ať je to jak chce, Neeson je pro mě od dob 96 hodin akční hrdina a ať je scénář, jaký chce, on to prostě drží. Za mě je tento film výborná oddechovka. A už se těším, do jakého dopravního prostředku se dostaneme příště. Protože tak starý Neeson ještě pořád není :)

plakát

Jurský svět: Zánik říše (2018) 

Jurský svět zůstává zábavou pro širokou věkovou škálu se spoustou dinosaurů. Za sebe hlásím spokojenost. Zatímco jednička byla velká nostalgická pecka, dvojka je mnohem obyčejnější a komornější a snaží se všechno řešit trochu jinak. Pořádný horor z ní tvůrci rozhodně nevyždímali. Svižný popcorn však rozhodně zvládli, a i když jsme o kus pod minulým dílem, rozhodně jsem neměla klasický "spotřební" dojem. Režisér a scénáristé naopak vypiplali spoustu scén a hrají si se záběry a s emocemi, jak jen to jde. Slabiny filmu tak spočívají čistě v tom, že mu chybí překvapení a navíc má velice jasné mantinely. Prim tentokrát hrají spíš dinosauři, jimž se film věnuje opravdu poctivě.

plakát

Mamma Mia! Here We Go Again (2018) 

Nelíbilo. Proč? 1) Byla odstraněna postava, která prostě "dělala" jedničku. 2) Doufala jsem, že se ve flashbacích dozvíme něco nového. Nestalo se, neboť už z jedničky víme, že Donna měla svou kapelu, přibližně ve stejné době se vyspala se třemi kluky, a že pro svou dceru by udělala všechno na světě. 3) Zatímco jednička nabídla mnoho známých songů a naprosto úchvatných choreografických scén, z dvojky si matně vybavuji jeden nebo dva. 4) Cher. Sice jednoznačně ze všech nejlépe zpívala, její "příběh" je ale tak klišoidní, až se mi chtělo sklouznout ze sedadla. Pár pozitiv nicméně najdu. Otcovská trojka tak nějak nestárne a válí pořád stejně (jednou ze scén, které mi v paměti utkvěly, je Harryho a Billova parodie na Titanik). Stejně sympatická zůstává i Sophie, byť už dávno není maminčinou holčičkou. A jo, na konci jsem si pobrečela. A když z vás film dostane takové emoce - to určitě pozitivum je.

plakát

MEG: Monstrum z hlubin (2018) 

Mega solidní žraločí podívaná, na kterou jsem šla do kina bez větších očekávání a odcházela příjemně překvapena. Jason Statham je zde absolutně vynikající a táhne celý film nahoru, potěší i další velice sympatické postavy, třeba hláškující černoch, krásná Bingbing Li a i dítko je tady nadstandardně sympatické a vůbec příběhu nevadí. Rozpočet je na filmu vidět, potěší náhled na podmořský svět se vším, co k tomu patří - v této verzi včetně obřího Megalodona, který je hezky mazaný a lstivý. Na to, že je film PG-13, je to místy nevídaný masakr. Fungují zde lekačky, párkrát jsem hezky nadskočila, a skvěle se servíruje i napětí, při kterém jde několikrát Stathamovi o život. Za mě perfektní zábava s nervydrásajícím napětím.

plakát

Mission: Impossible - Fallout (2018) 

Už předchozí snímek byl zkráceně řečeno výborný, ale to, co je převedeno v šestém MI, nemá obdoby. Tom Cruise je samozřejmě vynikající (ten chlap snad nestárne a pokud ano, vypadá a hraje pořád líp a líp), ale je potřeba říci, že za úspěchem jeho několika posledních projektů stojí jeden jediný režisér a scénárista. To on udělal Fallout tím, čím je. Svou akcí, osudovostí, důrazem na morální dilemata stojí a padá téměř výhradně na Christopherovi McQuarriem. Samozřejmě nesmíme zapomínat na nosnou romantickou linku (pro některé dámy a vlastně i pány), další členy týmu (Ving Rhames, Alec Baldwin), humor (Simon Pegg) a na protiváhu k Ethanu Huntovi (podmanivý Henry Cavill). U akčňáren to tvrdím málokdy (jenomže tohle vlastně není "jen" akčňárna), ale tohle je pro mě zatím film roku - jelikož už je září, skoro bych se vsadila, že už jej nic nepřekoná.

plakát

Predátor: Evoluce (2018) 

Klasický Predátor to asi vážně není a celý tenhle snímek má spoustu nelogičností, které občas praštily do očí i mne - a že je většinou spíš nevidím. Ale baví to. Nevím, jestli zvolená cesta, kterou se Predátor ubírá, je ta správná. Skalní fandové asi budou zklamáni z nedostatku thrillerově - hororových pasáží, akčněji založený publikum ji ovšem (soudím podle sebe) ocení. Odpadla hra na překvapivý vytahování predátořích serepetiček, všechny trumfy jsou okamžitě vrhány do placu a to včetně povedený party válečnejch psychopatů. Fórů je tady taky poměrně dost. Každopádně to má tempo a jak už jsem řekla - baví to.

plakát

Tiché místo (2018) 

Pár poznatků na úvod: 1) Já bych v tomhle světě nepřežila víc než pár hodin. Zeptejte se přítele. Neustále mi něco padá z rukou. 2) Herci si tenhle film museli užít. Už jenom proto, že jim odpadlo šprtání se scénáře. 3) To by v tom byl čert, aby ve filmu takového typu nechyběla kukuřice. (Mimochodem: Kde se tam vzala? Oni ji asi nezaseli, že...?) Znamení. Interstellar. Pěstují ti Američané vůbec něco jiného? No jo, já vím, bloudění v bramborách nebo v pšenici by nebylo tak dramatické. Ale teď vážně. Film má výbornou tichou a tísnivou atmosféru. Je svižný a má dobré tempo a stopáž. Vyzařují z něj tak nějak naděj s beznadějí dohromady. Zajímavé je použití znakové řeči, jako hlavního komunikačního prostředku. Taky jsem si nevšimla, že by se postavy oslovovaly jmény, která jsou uvedena v titulcích. Monstra jsou dostatečně tajemná a hrůzostrašná. Ale jedna velká nelogičnost ve scénáři, která sice má být gradačním prvkem, ale... Jako vážně? Těhotná v téhle situaci? Ještě kdyby byli sami dva. Ale s kupou dalších dětí za zády, za které nesou zodpovědnost? Nedovedu si představit žádnou ženu, která by do tohohle šla. A netvrďte mi, že neměla na výběr :)

plakát

Já, padouch 3 (2017) 

Párkrát jsem se v kině začala skoro až nekontrolovaně chichotat. Někde to možná trochu skřípe a snad se dá říct, že to není úplně to, co to bývalo, ale k radosti stačí hlavně Mimoni a malá Agnes. Motiv s objeveným bratrem není úplně špatný a potěšilo mě i to, že z traileru jsem to celé pochopila trochu jinak, takže pak následovalo menší překvapení. Děcka musí být nadšená (i když...nejsou tam ti Mimoni přece jen trochu málo?) a já byla taky.

plakát

Jumanji: Vítejte v džungli! (2017) 

Pokud považujete dvacet let (panebože, je to vůbec možné?) staré Jumanji s Robinem Williamsem za komediální klasiku 90. let, tahle nová verze byla pro vás odepsaná už od začátku. Pro všechny ostatní se ale jedná o příjemnou jednohubku, která na dvě hodinky solidně zabaví. Nejedná se o kdovíjakou pecku, jelikož nikdo z přítomných nedosahuje Williamsova komediálního talentu, a tak typický humor stojí na parodování videoherních pravidel a neustálých zvratech v ději. Žádné hloubky či nezapomenutelných momentů se nedočkáte, ale nenáročné popcornovky naštěstí ano. Mně osobně tenhle film strašně lákal (byl v tom kus nostalgie, původní Jumanji byl jeden z prvních dobrodružných filmů, na který mě taťka jako dítě nechal koukat), na druhou jsem (ze stejného důvodu) měla strach. Nakonec zbytečný - jak naznačuji na začátku, originál je prostě jenom jeden, ale tohle s určitou dávkou nadhledu fakt bavilo.

plakát

Kong: Ostrov lebek (2017) 

Na úvod vážně: Verze Petera Jacksona z roku 2005 mě zaujala jednoznačně víc a to jsem ji viděla doma v televizi. Přitom filmy tohohle typu jednoznačně potřebují filmové plátno. A teď trochu nadsazeně :-) Je to film o obrovský opici, která mlátí obrovský ještěry na ostrově, který nikdy nikdo neviděl. Pak je tam pár týpků, někteří z nich mírně či více švihlý. A samozřejmě nějaká ta pěkná šťabajzna. Potom je tam taky Tom Hiddleston, který to pro mě celé drží. Občas tam proletí nějaký ten vtip, občas trochu znechuceně odvrátíte zrak. Za mě tedy dobrý. Přesně ten typ filmu, ke kterému si koupíte popcorn a zas až tak moc nepřemýšlíte. Což je jenom dobře, protože největší slabinou tohohle filmu je dle mého skromného názoru scénář.