JajinkaBec

Tom Cruise v poněkud necruisovské roli. Alespoň zpočátku. Je to překvapivé a tak nějak milé. Scénář výborný, za mě i celkem originální, byť mi několikrát proletěla hlavou epizoda ze seriálu Hvězdná brána :)) Mělo to šmrnc, mělo to i odpich na to, že jsme se vlastně pořád motali v kruhu. Palec nahoru i za tu občasnou změnu ve stylu vyprávění, kdy divák (stejně jako Rita) zjistí, že "tady už se párkrát bylo". Jo a Emily Blunt je úžasná herečka, přicházím jí na chuť čím dál víc.

Svět Pottera jsem v tom moc neviděla, ale to je snad i tím, že poslední dobou jsou podobných fantasy filmů hromady, a tak dokud člověka neudeří do očí jizva ve tvaru blesku a kulaté brýle, dá se na to nahlížet jakkoliv. Třeba jako na samostatně stojící jednotku šlapající ve vlastním světě. A to v případě Fantastických zvířat funguje skvěle! Byť to všechno možná začíná trochu zmatečně, postupně si to všechno pěkně sedá. "Mlok" Scamander je možná trochu netradiční hlavní postava, ale hodně baví. A Jacob snad ještě o trošku víc. Výborný soundtrack. Podle mě to není až tak moc pro děti, žádného prcka bych na to nevzala, některé prvky jsou až kapku hororové. Těším se na shledanou příště, zdraví vás nečar :)

Jak mohl tohle Dan Brown připustit? Úplně vypustit celou koncepci, nechat si vytrhnout jádro příběhu a finální pointu, která je na celé knize vůbec nejlepší, překroutit v trapné americké filmové klišé? A to ani nemluvím o tom, že divák, který knihu nečetl, mohl jen sotva všechno pochopit. U Andělů a démonů jsem psala, že mi Hanks jaksi zapadl a nejinak tomu bylo i tentokrát. Jen si tak nějak uvědomuji, že to není jeho vina, jen je to prostě stupidně zpracované. Chybí mi ten Robert z Šifry, který byl sice neustále v poklusu, ale nakonec důstojně dokráčel do cíle. Hanks by ho nepochybně zvládl zas, ale není mu to dovoleno. Je to smutné, protože na Inferno na plátně jsem se těšila snad nejvíc ze všech dílů, protože jako knihu jsem ho opravdu zhltla. No... Tak se raději zas vrátím k ní.

Sice moc nevěřím, že je v reálu možné všechny tyhle útrapy přestát s dokonalým make-upem a neuvadajícím úsměvem na tváři jako hlavní aktérka Eliška, ale faktem je, že se na to neuvěřitelně dobře dívalo. Bavilo to a povzbuzovalo, že žádný životní průšvih není tak velký, aby se nedal zvládnout. Petra Hřebíčková je neuvěřitelná sympaťačka a Ondřej Vetchý nestárne, nýbrž zraje jako víno.

Na úvod si pojďme říct, že jsem čekala něco o dost jinačího. Snad detailní popis pádu letadla, následné rozbory techniků a těch chytrých lidí v oblecích a nakonec pravděpodobně obvinění pilota, že ty lidi měl nechat radši umřít. Co jsem nečekala, byl příběh těžkého alkoholika, který se (pardon) hrabe z opravdu velkých sraček a až do poslední chvíli se zdá, že marně. Osobně na to mě opravdu hodně zapůsobilo, myslím, že je prakticky nemožné, aby tohle někoho nezasáhlo. Kvalitní drama, které by bez Denzela Washingtona bylo sotva poloviční.

Za mě jeden z nejlepších filmů poslední doby. Skvěle zpracované, úsporně a přesně komplexně zvládnuté (Kdo z vás naposledy viděl americký film, který by měl 96 minut a bylo tam naprosto všechno?). V prvních chvílích jsem sice byla mírně zklamaná a myslela si, že celý ten přistávací manévr vezmeme jen velmi spoře a film se bude věnovat hlavně všemu tomu "papírování", ale opak byl pravdou. Postupné uvádění do obrazu, různé pohledy na jednu a tu samou věc, skvělá gradace a v neposlední řadě výborný Tom Hanks. Klidně bych na to okamžitě mrkla znovu!

Na Bridget Jones jsem tak trochu vyrostla, a tak jít na třetí film patnáct let poté, co vznikl ten první bylo celkem zvláštní a trochu nostalgické. Změnila jsem se já, změnila se i ona. Už to není ta (aspoň ne tak moc) bláznivá holka, na scéně není žádný Daniel (mimochodem způsob, jakým ho alespoň maličko vytáhli, byl luxusní) a k mému překvapení nějakou dobu ani Mark. Prvotní zděšení ale vystřídala radost, že ta ženská se prostě umí skvěle bavit za každých okolností a za žádných neztrácí pozitivní náhled. To bylo samo o sobě nakopávací a ta hlavní věc, která se za všechny ty roky nezměnila. Z Bridget je prostě dospělá baba, kterou nezlomí nic a všechno řeší s (někdy ne tak docela dobrovolnou) dávkou humoru. Patrick Dempsey skvěle zapadl, jeho postavu jsem si zamilovala, z Colina Firtha už je malililičko dědeček, ale pořád nesmírný elegán, kterého zkrátka nejde nezbožňovat. Jeho Mark Darcy je prostě nesmrtelný a už vždycky bude. Spousta hlášek, spousta energie, spousta lásky a pár slziček. Naprosto úžasná je taky Emma Thompson, u které platilo, že kdykoliv se objevila na plátně, to nějaký zářez. Například "Můj ex kdysi řekl, že být u porodu je jako stát před svou oblíbenou hospodou, která hoří!" nebo "Chlapy vlastně k ničemu nepotřebujeme. Občas někde něco smontují, ale většinu času se akorát někde pletou." Za mě 5 * a klidně bych si to z fleku pustila zas!

Tenhle film pro mě osobně převrátil podstatu tohoto žánru tak nějak naruby. Anebo minimálně obou hlavních hrdinů. Z Batmana se stane tak trochu paranoik a blázen a snad vůbec nejstarší komiksový hrdina padne takříkajíc na hubu. Všechno jakoby splácané dohromady - až se člověk diví, že tohle vůbec někoho napadne. Ale Avengers asi prostě potřebují konkurenci, co? Z čeho jsem měla už předem obavu, byl Affleck, u tohohle chlápka prostě nejsem přesvědčená o tom, že je to doopravdy herec. Možná proto s trochou překvapení konstatuji, že to zvládl velmi dobře. Jen kdyby ta postava nebyla tak podivně napsaná. Bavila mě dějová linka Superman - Lois. Finálový "mišmaš" mi přišel kupodivu dobrý, byť si vzpomínám, že minimálně jednou jsem zvedla poněkud opovržlivě koutek úst.

Nejvtipnější je samotný úvod. "Historie" Mimoňů vážně pobavila a člověk se chechtal od prvního podmořského vyloupnutí se po Yetiho. Pak to právě oproti tomuto rozjezdu maličko zadrhne. Jsou to prostě sladcí a roztomilí žlutí Tic-Taci, sem tam padne nějaká ta hláška a těm třem prostě fandíte - to je naprosto jasné - předchozí dva filmy ale pro mě osobně prostě byly lepší. Palec nahoru Ivaně Chýlkové za skvěle nadabovanou šílenou lupičku!

Asi největším zážitkem pro mě byl nahý zadek Toma Hiddlestona. Jinak to tak nějaké celé prostě... kulhá. Největší problém vidím v tom, že film sám neví, čí vlastně je. Jasně, do gotické duchařiny z principu patří romance, ale tady se tančí valčíky, vyznává láska a opravdově miluje. Pak se tu straší (tahle část ale mně osobně zklamala a nenaplnila) a co je horší - finále bereme ve stylu Kill Bill, abychom se rozloučili dojemným odchodem hlavní hrdinky a odmítnutého ťulpase. Problém č. 2: Totální předvídatelnost. Jak to celé bude, jsme s kamarádkou až na pár detailů daly dohromady takřka po 20 minutách. A další 20 minut po skončení debatovaly, jak to šlo vymyslet originálněji. Což je ale celkem plus, neboť jak z toho vyplývá, debatu film opravdu rozproudil.