ajuska

Opravdu krásný, nenápadný film. Ve své podstatě velice prostý, ale o to snad ještě působivější. Navíc to není žádné prvoplánové jednostranné slzopudné melodrama, jak by možná člověk očekával, a to taky velké plus.

Dcera si domů přivede ženicha, jakého by si nejspíš každý rodič přál, kdyby ale nebyl černoch. Hádej, kdo přijde na večeři skvěle pracuje s tématem předsudků a tolerance, jež najednou rychle zmizí, když se situace začne dotýkat přímo nás. Film má několik vynikajících konverzačních scén a ani moc nevadí, že je to v zásadě taková jednoduchá moralita, dnes už v lecčems zastaralá, ale chvílemi jakoby přešlapuje na místě, chybí mu větší spád, možná by neškodilo, kdyby konfrontace nabrala větší grády. Také mě chvílemi rozčilovalo především chování dcery, která neustále vehementně prosazovala, že si musí ihned a okamžitě vzít muže, kterého zná 10 dnů, ale to je jenom detail.

Tohle drama s vynikající Kate Winslet mě hodně zaujalo. Jednak zdařile zpracovaným tématem vztahu, který trval jen velmi krátce, ale ovlivnil na celý život a jednak motivem války a s ní spojené viny, který tu stojí na pozadí, jako temný stín minulosti. Jediné, co bych jinak zajímavému příběhu vytkla, je snad až zbytečně "hollywoodský" konec a také mírně rušivý fakt, že všichni v Německu hovoří anglicky. Ale přesto si film zaslouží nejvyšší hodnocení, už jen proto, že mi takzvaně "zůstává v hlavě".

Vynikající žánrová směsice, která se několikrát hladce překlopí od lehké romance k solidnímu thrilleru, v němž se to hemží tajemnými muži, záhadami a zvraty. Opravdu povedený scénář, vypointované vtipné dialogy, které mnohdy zapůsobí o to víc že se jakoby do příslušného žánru nehodí, a také ústřední herecká dvojice vedou k tomu, že je Šaráda svěžím filmovým zážitkem.

Ústřední nápad na mírnou obměnu žánru rozhodně není zlý, ale bohužel nakonec tak zoufale nefunguje, že to u mě Kiss the Bride zdaleka nedotáhne ani na obvyklý průměr. Příběh působí podivně, logika chování postav je často přinejmenším sporná a především to bohužel v příliš mnoha okamžicích nudí. U devadesátiminutové komedie by se člověk neměl každou chvíli koukat na hodinky..

Clint Eastwood evidentně bojuje o Oscara všemi obvyklými prostředky, ale protože to skvěle funguje, nemusí se za to vůbec stydět. Vynikající příběh okamžitě zaujme, nejdřív záhadou vyměněného dítěte a poté téměř klasickým bojem jednotlivce proti institucionální mašinerii, kdy plně pocítíte bezmoc prosté oběti a nepřejete si nic jiného než potrestání zlovolných mocných a happyend. K tomu pečlivě dávkované emoce, atmosférická dvacátá a třicátá léta, pro dané potřeby ideálně působící vyústění, sem tam nějaké to snesitelné klišé, jež divák prostě potřebuje, a v neposlední řadě také výkon Angeliny Jolie a na úspěch je zaděláno. Pro mě osobně snad tématem či celkovou atmosférou nejlepší z Eastwoodových režijních počinů, které jsem viděla, a proto zkrátka musím jít na nejvyšší hodnocení.

Taktéž viděno v autobuse a pro tuto příležitost to fakt není špatné, docela to utíká a během obvyklých klišé aspoň stihnete sledovat ubíhající krajinu za oknem.

Psychothriller, který dokonale působí hlavně díky svému vynikajícímu scénáři. V něm se tak parádně rozvíjí a graduje rafinované psychické týrání Pauly manželem, že nakonec Gregora nenávidíte víc než leckterého filmového masového vraha.

Skvělá, nezapomenutelná černá komedie, v níž Cary Grant zmateně pobíhá mezi řádně vyšinutým příbuzenstvem (u mě osobně vede Teddy Roosevelt navštěvující Panamu ve sklepě a doývající schodiště, ale ostatní taky rozhodně stojí za to :-). Pro tyhle staré americké filmy mám čím dál větší slabost.

Označení za romantickou komedii je tu trochu mimo, Muriel rozhodně není jako ostatní filmy, které si v téhle škatulce obvykle představíme. Chvílemi je to především drama, ale zajímavé, dojímavé i vtipné. Možná právě pro tu svou neobvyklost a opačná očekávání mě Muriel zaujala.