Divočák

Těžko věřit, že tenhle vousatý povaleč s tváří Jeffa Bridgese kdysi proháněl samotného King Konga. Lebowského filosofie je totiž jasná. Válet se doma v županu, popíjet pivko, hulit a mimo "pracovní dobu" si zajít na bowling. Když mu ale jednoho krásného večera vtrhnou do domu dvě gorily, vymáchají mu hlavu v záchodě a pochčijou koberec, začíná být jasné, že jeho život v příštích okamžicích nabere uplně jiné otáčky. Lebowski je povaleč a pohodář první třídy a Jeff Bridges nikdy v životě nepůsobil tak přirozeně a cool jako právě tady. Jeho postava si už od první minuty na plátně jasně říká o kultovní status a když se "DUDE" napije upraveného "bílého rusáka" a vydá se s kouzelnou jiskrou v očích do snové boulárny, musí být všem jasné, že je ruka v rukávě. Kolem Lebowského se ale točí další spousta bizardních postav v čele s militatntním židem Goodmanem, které svou šíleností dosahují pomalu hodnot Hudson Hawka a dělají tak z téhle komedie neskutečně zábavnou záležitost. Škoda jen, že tvůrci v některých momentech ještě trochu víc netlačili na pilu, mohlo to klidně dopadnout ještě o fous líp.

Satoshi Kon konečně přivedl svůj osobitý styl k dokonalosti. Přechody mezi realitou a sny působí v Paprice nejpřirozeněji ze všech jeho filmů, příběh je opravdu vypilovaný a podařilo se mu zvládnout dokonce i obvykle nejslabší složku jeho tvorby - animaci postav. Na těch sice pořád poznáte, že pochází právě z pod jeho štětce, ale už to nejsou ty ošklivé obludky z Perfect Blue nebo Tokijských kmotrů a široká paleta barev dělá z Papriky opravdu hodně koukatelnou záležitost. Samotnému příběhu by sice šlo vytknout, že v některých pasážích docela ztrácí dech a i hlavní zapletka by mohla být trochu výraznější, jakmile ovšem ve vzduchu "zabliká" ústřední hudební motiv a Paprika začně přeskakovat mezi sny a realitou, nic víc už neřešíte a jenom se necháváte unášet touhletou prvotřídní snovou podívanou.

Jeden parchant se zadkem za milion dolarů, FBI jako jeho ochranka a tucet elitních zabijáků, kteří by odměnu za jeho hlavu rádi viděli ve svojí kapse. Že z toho nemůže vzniknout nudné konverzační drama? To byste se divili! Tvůrci se vydali přesně opačnou cestou, než kterou tak hlasitě propagovali ve všech trailerech a přímo trestuhodně vyplýtvali úžasný potenciál s hodnotou zlatého selete. Námět, který sliboval nekompromisní akční nářez, vzal bohužel někdo až příliš vážně, akční linii odsunul na druhou kolej a v závěru se dokonce hloupě a zbytečně snažil hrát si na Šajmalouna. Jednotliví zabijáci jsou sice perfektní, ale ti nejzajímavější (Affleck) bohužel zmizí dřív, než stačí něco předvést, a ti méně zajímaví zase opruzují na plátně až příliš dlouho. Škoda, snad se toho někdo za pár let chytí a připraví nám z toho lahůdkovou předělávku.

První díl Kickboxera slavil ve své době hodně solidní úspěch a jak už bývá v Americe zvykem, velice brzo se zrodil nápad na pokračování. Svalovec Van Damme byl sice v té době na vrcholu své kariéry a v šuplíku mu ležely nabídky na daleko atraktivnější tituly, ale brzo se objevil další populární hezoun s tváří Sashy "Kouďáka" Mitchella, který na místo hlavního hrdiny rád zaskočil. Na režisérskou sesli se posadil nedávný režisér jiné Van Dammovské vypalovačky (Cyborga) Albert Pyun a jelikož i Michel Qissi, alias záporák Tong Po z prvního dílů v té době taky neměl zrovna do čeho píchnout, mohlo se vesele natáčet. A řeknu vám, nedopadlo to vůbec špatně. Příběh s třetím bratrem, o kterém není v prvním díle ani zmíňka, je sice hodně šroubovaný, ale jinak se snaží dvojka na jedničku hodně odkazovat a to ji šlechtí. Sasha Mitchell naštěstí není takové dřevo, jak by se mohlo dopředu zdát (přeci jen má černý pás já už nevim v čem) a i když se na nich stříhač hodně vyřádil, dívat se na ně v klidu dá. Atmosféru mystického orientu bohužel nahradilo americké velkoměsto, Pyun příběh vůbec tlačí hodně do rodiného filmu (třeba učitel Xian se chová úplně jinak, než jsme na něj zvyklí), Sasha se utká s Tong poem bez pořádného tréninku (i když takový Van Damme před ním musel makat div se z něj nekouřilo), ale i tyhle chyby dokáže omluvit nebývale vysoký počet klasických záporáků (Qissi, Klyn, Tagawa, Hues), který se u filmů s podobnými ambicemi jenom tak nevidí.

LFŠ 2007

LFŠ 2007 - Smrt pana Balthazara

LFŠ 2007 Jasně, to jak si v roce 1962 představovali budoucnost je nepochybně zajímavé téma a určitě to dalo hodně práce, ale promiňte, byla to nuda k chcípnutí. To belldandy - hlavní hrdina není chlapec ale dívka. Celou dobu má na sobě sukýnku a i "kyberbabička" ji oslavuje jako holčičku.

LFŠ 2007 Nemůžu se rozhodnout, jestli dát pět a nebo odpad, tak radši zůstanu někde uprostřed. O půlnoci si odnesu tvoji duši je brakový film parametrů Eda Wooda, o tom rozhodně není pochyb. Ale stejně jako u Woodových filmů je opravdu zábava ho sledovat. Film jsem viděl na Letní Filmové Škole v Uherském Hradišti, při půnoční projekci, s přednáškou o Mojicově tvorbě, v originálním znění, s anglickými titulkami a live simultáním překladem. A na tu atmosféru se jen tak nezapomíná. Hlavní hrdina - ďábelský hrobník v Mojicově podání, žije v pověrčivé Brazílii, ale sám je zarytý ateista. Jeho osoba v sobě kombinuje mnoho prvků Nietzcheho filosofie (ateismus, víra v právo silnějšího, touha po moci, pokrevní linie) a nebojí se je prosazovat v praxi. Touhu po přítelově snoubence sám v sobě omlouvá snahou o pokračování své pokrevní linie a proto postupně odstraňuje z cesty jak svojí neplodnou ženu, tak svého přítele a dokonce i lékaře, který se snaží dokázat, že jejich smrt nebyla jen náhodou. Když konečně dostane co chce, slíbí mu znasilněná snoubenka jeho bývalého přítele, že si přijde pro jeho duši a poté spáchá sebevraždu. Nastává ten pravý čas, aby hrobník Zé pochopil, že nadpřirozené síly opravdu existují. Mojicův film je údajně vůbec první horor, který kdy v Brazílii vzniknul. Mojica se při jeho tvorbě musel potýkat jak s velmi nizkým rozpočtem, tak s problémy s herci, které ho přivedli až k obsazení sebe sama do hlavní role. Díky tomu ovšem mohla vzniknout jedna z nejkultovnějších postav světového hororu vůbec. Prakticky nulový scénář Mojica kopenzuje ďábelskou postavou hlavního hrdiny, který nemá respekt před nikým a před ničím. Důraz klade především na svou temnou vizáž, práci s hlasem a také detailní záběry na oči, které v mnohém připomenou legendárního Lugosiho Draculu. Nízký rozpočet se samozřejmě podepsal i na rekvizitách a kulisách, což ovšem Mojicu donutilo k použití originálních a neobvyklých filmařských metod (invertované barvy), které přeci jen posunují film o něco blíže filmovému umění.

LFŠ 2007 Překrásná road movie o vztahu malého chlapce a staré dámy. Takový brazilský Kolja, jen kdyby se Svěrák oholil, změnil pohlaví a celé to naočil Almodóvar;).

LFŠ 2007 Neuvěřitelně humorná sonda do života šestnáctiletých puberťáků. Jestli jsem byl v šestnácti taky takové tele, tak teda s pánem bohem.