Divočák

Fakt vtipný a teplý film. Podobnou sondu do života gayů, transexuálů a podivných heterosexuálů se už jen tak někomu asi natočit nepodaří. Ale co bysme asi taky chtěli, dyť to dělali Francouzi;). Jelikož jsem ho viděl v TV už dvakrát, divím se, že má tak málo hodnocení.

"Když klidně zabiješ policajta před stovkou svědků, musíš umřít. Jediný rozdíl je, že tenhle chce umřít ve své čtvrti." Čtvrtá zastávka na mojí velké letní Seagalovské jízdě. Čtvrtá zastávka a zároveň jeden z vrcholů. Nemilosrdná spravedlnost je asi nejdrsnější Stevův film. Původní anglický název "Out for justice" vyjadřuje děj i ducha filmu dokonale. Stevovi hned na začátku popraví parťáka a tak sebere svou brokovnici a vydává se sám do ulic Brooklynu nastolit spravedlnost. Protože "tak" to v téhle čtvrti chodí. Žádné zbytečné kecy, žádné zbytečné morální ponaučení, kdyby Steve nezachránil aspoň to malé štěňátko, už bych si málem pomyslel, že to snad ani není on. Záporák s tváří Williama Forsytha je sice dvoutunový vypasený (spider)vepř a na jeho image se silně podepsala doba vzniku filmu (dnes už by přeci jen asi spíš šňupal koks, než že by celou dobu potahoval z fajfky trávu), ale nějaké to charisma rozhodně má a chrochtat krev si určitě zaslouží. No a když Steve zabalí kulečníkovou kouli do kapesníku a pak s tímhle "kladivem" vypráská zuby půlce kulečníkového baru, jste si už naprosto jistí, že na podobnou Seagalovskou lahůdku zase jen tak nenarazíte.

Průměrná adaptace skvělého japonského hororu. Ne, zelená opravdu není strašidelnější než bílá, příběh je neskutečně zjednodušený pro blbé Američany a snaha skloubit to, aby ve filmu mohly zůstat strašidelné japonské ksichty a zároveň ho udělat tak, aby se na něj podíval aspoň jeden Američan, tedy nacpání Buffy a Yoxera (co ten dělá v hororu???) do Japonska, působí opravdu neskutečně trapně. Pár povedených lekaček se tam sice najde, ale s původní verzí se to srovnávat nedá.

Něco jako Láska je láska, s tím rozdílem, že tady autoři daleko víc tlačili na pilu, což je rozhodně jen dobře.

Další pecka z nové vlny hongkongské akční renesance. Omladina z filmové školy Donnieho Yena se poprvé sešla v kompletní sestavě společně před kamerou, aby si pořádně rozbili držky a ukázali svému učiteli, že to jde klidně i bez něj. Nicolas s Shawnem od "Dragon Tiger Gate" zaskočili k holiči, ale o chuť k nakopávání prdelí rozhodně nepřišli a i když je vidět, že ta choreografie je bez Donnieho taková chudší, nadšení se jim rozhodně upřít nedá a jejich vzájemná spolupráce je snad ještě harmoničtější, než tomu bylo u předchozího "DTG". "Babyface" Wu Jing se naštěstí po epizodě "z druhé strany", kterou si nešťastně zahrál ve "Fatal Contact", znovu vrátil na odvrácenou stranu zákona, a jako nekompromisní terminátor navrátivší se ze "Zóny smrti" znovu dokazuje, že v souboji jeden na jednoho ho v současné době dokáže překopat jedině Donnie a lepšího záporáka byste v současném Hong Kongu hledali asi jen těžko. Výrazným plusem je také kvalitní příběh, který neslouží jen jako vata mezi jednotlivými souboji, ale naopak je pro film základním nosníkem, o který se nemusí bát opřít ani ve slabších momentech. Hlavní eso "Invisible target" je ale i tak ukryto někde úplně jinde a nese jméno Jaycee Chan (což není nikdo jiný než syn samotného velkého Jackie Chana). Ten tady plní podobnou úlohu jako Louis Koo v "Invisible Target", tedy moc se prát neumí, ale naopak vyvolává emoce a přibližuje tak děj blíž k divákovi, ale oproti drsňákovi Kooovi působí naprosto bezbraným a odzbrojujícím dojmem a kupodivu je to právě on, kdo "Invisible target" posunuje o stupinek výš před Donnieho "Flash point" na trůn pro nejlepší hongkongský akční film roku. Jen to honelníkovo slavné otvírání piva riťou jsem bohužel asi nějak přehlédl...

Chuck Norris je sice dobrák od kosti, ale to, že v televizi dávají zprávy o něm až po novém díle Spidermana, to prostě nemůže přenést přes sdrce. Ale jak si získat zašlou slávu? Jednoduše - odletět do Vietnamu, vystřílet pár rákosníků a přivést sebou pár amerických zajatců. A pak už jen Fu*k you Spidermane!!!:) Rambo II. že prý je jenom remake nějakého filmu s Chuckem? Tak to jsem si prostě nemohl nechat ujít. Jenomže... Chuck prostě není Slye. Ten má větší nůž, větší kulomet, větší svaly (vlastně snad až na plnovous uplně všechno) a pokud přijde na akci, umí to taky daleko líp. Zatímco Rambo to pekelně rozjede už pěkně od začátku, Chuck nejdřív musí udělat interview pro televizi, zajít si nakoupit a než se k něčemu dostane, je už půlka filmu za náma. Některé killovací scény jsou navíc vrchol tuposti samy od sebe (nejtrapnější asi je, když Chuck zabije šikmáče uraženým topůrkem od sekery) no a Rambo by navíc tak jak Chuck s přemístněnýma zajatcema nikdy nesetřel. Tu třetí * za Chucka nořícího se s těžkým kulometem z vody ale rád přidám.

"Chceš vědět, kdo z nás je větší chlap? Taky to chci vědět!" Já teda nevím, ale mě se to líbilo o dost víc než první díl. Chuck tady nevypadá tak blbě jako obvykle (hlavně proto, že je celou dobu pěkně zarostlý a špinavý a není mu vidět obličej) a taky je tu snad nejdrsnější ze všech svých filmů. Celou dobu vlastně svádí psychický souboj s hlavním záporákem, nikdy by nezradil svou vlast, ví všechno ze všech nejlíp, dobrovolně se nabízí za své muže na mučení a ve volném čase si z kousků hader sešívá americkou vlajku (nekecám):). Na rozdíl od jedničky je tady i slušný záporák a i mezi menšíma šaržema najdete výrazné typy, přičemž nejdrsnější z nich je asi tlustý megavietnamec s vizáží Oddjoba z Goldfingera, co ho mluví Bohdan Tůma a metá hlášky typu "Já ti dám hajzle!". Vietnamci navíc nejsou žádní nazdárci a dávají vězňům pěkně zabrat, přičemž střílení z nenabité pistole do hlavy nebo upalování za živa je v táboře na denním pořádku. Akce se sice dočkáme až v druhé půlce, ale zase celkem stojí za to - všichni hází granátama jako krikeťákama a Chuck se dokonce vytáhne i s plamenometem. Braddock sice nikdy nebude Rambo, na to Chuck nemá charisma ani dost cool vizáž (přeci jen nikdy nesundá košili a ten plnovous...), ale když přivřete oči nad béčkovým scénářem i prostředím, na ty 3,5* to dotáhnout může. ***Věděli jste, že: První a druh díl MIA se kvůli ušetření nákladů natáčely společně. Producentům ale druhý díl přišel lepší než první a proto přehodili jejich číslování a pustili dvojku do distribuce jako první. Proto se "dvojka" odehrává vlastně před "jedničkou"***

"Vy si myslíte, že jste nad zákonem, ale nade mnou nejste!" Tímhle filmem začínám svou velkou letní (2007) jízdu po nějvětších hitech Steva Seagala (Nicem počínaje, Lovcem policajtů konče). Na Nicovi je hodně znát, že je to Stevův první film. Už začátek je hodně autobiografický, vypráví nám Seagalův vlastní příběh a používá jeho skutečné fotky z mládí. Seagal je tady ještě strašně mladý a hubený (asi dvakrát hubenější než dnes) a kupodivu mu narozdíl od dalších filmů?!? strašně lezou kouty. Bitek a různých vychytávek (lámání kostí) se tu nijak moc nedočkáme, ale děj má hlavu a patu a Seagal je (i díky skvělému dabingu pana Štěpničky) neskutečný sympaťák, na začátku filmu má kotlety jako rabín a do vedlejší role (a do postele) si nahnal dokonce Sharon Stone. Na čisté 4* je to sice dost nevýrazné, ale Seagalovi je za tu autobiografii rád dám.

Viděl jsem to znovu po těch letech a musím jít o jednu hvězdu nahoru. Ono to totiž vůbec není špatné. Drsnost a surovost božského prvního dílu je sice pryč (místo nich přibylo humoru a nových postav), ale pořád jde o nemilosrdné swords&sorcery fantasy plné zuřivých barbarů a krásných divoženek, kterému prostě současné školní výpravy adolescentů po zasněžených Prachovských skalách, mluvící bobři nebo teplouši jako je Eragon nesahají ani po ty pomyslné kotníky. Děj si jde oproti prvnímu dílu zcela svou vlastní cestou a místo epického Conanova životního příběhu nám nabízí zápletku, která jako by vypadla z tajné noční hry stolní RPG Dungeons&Dragons. Skupina dobrodruhů sestavená podle klasické RPG šablony (vepředu 3 bojovníci, každý vládnoucí jinou zbraní; zloděj a kouzelník) putuje magickým starověkým světem a plní úkoly, které je mají přivést ke slíbené odměně. Pro každého fanouška fantasy pošušňáníčko. Casting je navíc stejně přesný jako minule (nikdo mi nevymluví, že podle Grace Jones nevznikla shokanská bojovnice Sheeva v pozdější videohře Mortal Kombat 3), Olivia d´Abo nádherná a Poledourisova hudba odvádí stejně dobrou práci jako dřív (i když vynechání hlavního Conanovského motivu je neodpustitelné!!!). Co bohužel zabolí jsou šíleně odfláknuté speciální efekty, které šli od prvního dílu hodně dolů a zbytečně tlačí Ničitele až po kolena do zatuchlých béčkových vod, odkud už na něj vesele mává Rudá Sonja.

Naprostá lahůdka pro každého, kdo se trochu orientuje v daném tématu.