AngelLucy

Herci a jejich herecký výkon, taneční scény, kostýmy i hudební kulisa mě příjemně odreagovala a umožnila mi rozšířit obzory v asijské kinematografii, přiblížit thajskou historickou kulturu a filmovou produkci. Z dějového hlediska mi ale přišel film někdy zbytečně zdlouhavý a zamýšlený impakt dramatických scén a dějových zvratů mě v polovině případů míjel. Ač byl film zdlouhavý, i tak jsem nestihla postavy dostatečně poznat, abych s nimi soucítila a prožívala s nimi jejich rozhodnutí. Celkově to byl ale zajímavý zážitek a rozhodla jsem se dát dobré 3*.

Myslím si, že "Kotaro je sám" zpestřil svým zpracováním poměrně oblíbený žánr slice of life již jen počtem a pestrostí postav a umožnil nahlédnout, do jakých situací se může dítě, ale i dospělý různorodého věku v životě dostat. Již fakt, že Kotaro, dítě školkového věku, žije úplně sám z peněz zemřelé matky mi přijde jako neuvěřitelná, ale i jako drsná realita, která otevře oči divákovi již v prvním díle. Kotaro je podle mě velmi obdivuhodnou osobností, která se s životem vypořádává většinou s nadhledem dospělého, a často svým přístupem a podporou pomáhá řešit problémy ostatních, ať už se jedná o sousedy, či kamarády ze školky. Občas můžeme i pozorovat, jak si jeho počínání všímají náhodní cizinci - rozdavač balonků, pošťák, zubař apod., kteří jsou jeho reality svědky, a přispějí mu proto k lepšímu zase svými činy. Někdy pouhá přítomnost Kotaroa nebo jeho jednoduchý, ale skálopevný názor ostatní posune zase o krok dál. Ostatní mu na oplátku pomáhají v cestě dospívání a v jeho výchově v těžkém životním období. Po dokončení seriálu jsem velmi spokojený divák a můžu říct, že i mě seriál umožnil posunout se zase o krok dál.

Na seriál jsem přišla náhodou a netušila jsem, co od něho čekat. Bohužel se po shlédnutí ukázalo, že zkombinoval příliš mnoho prvků dohromady i z jiných netflixovských či anime děl a ve finální podobě to úplně nebyla šťastná kombinace. Již první scény, ve kterých se objevili zombieci a roboti ve feudálním Japonsku vedle Ody Nobunagy, byly zarážející, a tak trochu poskvrnily tuto Japonci velmi oblíbenou historickou vůdčí osobnost, která se sice objevila již v nesčetně mnoha anime, ale svět Yasukeho se k ní podle mě vůbec nehodil. Vlastně veškeré nadpřirozeno, monstra, magie, superschopnosti mě v celém příběhu vadily a překvapivě mě Yasuke bavil nejvíc, když hlavní hrdina vzpomínal na staré časy, kdy se ze sluhy stal čestným a velmi zručným samurajským vojevůdcem po boku Ody Nobunagy. Ještě více se zájmem na tyto vzpomínky pohlížím po zjištění, že jsou inspirovány skutečnými událostmi. Bohužel tyto scény neměly moc šanci přehlušit fantaskní omáčku, kterou Netflix vytvořil, a v posledních dílech mi bylo již jedno, jak seriál skončí, a ani pár vtipných scének mé finální hodnocení nijak neovlivnilo. Je to škoda, Yasuke, jako hlavní hrdina, byl velmi charakterní, a kdyby dostal prostor v lépe postaveném světě i ději, mé hodnocení by bylo rozhodně lepší.

Mawaru Penguindrum už vlastním jménem naznačuje, že se pouštíme do něčeho originálního, ať už řečeno v dobrém světle, nebo ne. Je však jen a jen na nás, co si z MP nakonec odneseme. Byla to slátanina přeplněná surrealistickými motivy, roztomilými maskoty, naivními pohádkovými prvky, které neustále "zpestřovaly" každodenní problémy hlavních postav v jejich reálném životě? A nebo je to vlastně geniálně napsaný "příběh", či spíš koláž různých lidských osudů a postojů, které nás vedou k hlubokému zamyšlení nad hodnotami lidské společnosti? Musím se přiznat, že bych po dokončení této série bez přídatné interpretace různých odborníků, měla dost smíšené pocity, a snažila se vše vysvětlit nějakou jednoduchou zápletkou z reálného života, kterou se autoři snažili vyjádřit imaginární a velmi pestrou cestou. Bez příslušných "dodatků pod čarou", bych ale viděla jen špičku ledovce, a velké množství z předávaných myšlenek by se mi "ztratilo v překladu". Rozhodně dost složitý seriál, který není pro každého, stojí však za zkoušku. Předem ale varuji, že i otřískaný otaku ho může sledovat i roky (můj případ). Z vlastní zkušenosti ale vím, že dlouhodobé sledování seriálu není vůbec na škodu oproti maratonům, které si člověk za týden ani nepamatuje. Dospívat se seriálem je zážitek sám o sobě, citelněji přiroste k srdci, a zároveň významněji rozšíří náš obzor zase o něco dál. A to byl právě případ Mawaru Penguindrum.

Anime, která si ze sebe dokáží dělat srandu jsou mojí slabinou, takže Meikjú Black Company si u mě trochu šplhlo už právě díky tomu. Jako celek si seriál dokázal zajímavě hrát s nudnými, neustále se opakujícími žánry, z jejichž kompilace se vyklubalo zase něco nového. Příběh byl jednoduchý na sledování, protkaný střeleným, pravda, někdy lehce perverzním humorem, ale pokud se člověk směje, jiskra tam je. Bylo by vhodné taky poukázat na fakt, že se celkový děj dotýká poměrně dospělého tématu, a to snahy být úspěšný v drsném světě pracovní konkurence, což je jeden ze vštěpovaných cílů v japonské (ale i obecně) ve společnosti, kde se mnoho lidí potácí a ze všech sil se snaží naplnit stanovené kvóty, aby dostali výplatu a přežili (a byli pokud možno se životem spokojení). Neustále omývané téma "nevzdávat se svých cílů" proto nabývá zajímavých rozměrů. Neměla bych ani opomenout, že anime, které dokáží odvyprávět celý příběh pouze za dvanáct dílů s uspokojivým zakončením, je vzácností. Ano, vývoj někdy byl lehce urychlený, ale myslím si, že to ničemu nevadilo. Mohu říci, že sledováním této raritky si člověk zpestří dlouhou chvíli a uvolní od každodenního spěchu, alespoň tak to fungovalo na mě.

Kdyby to byla hra, tak bych si ji okamžitě zahrála. Dech beroucí podívaná s odpovídajícím všudypřítomným napětím. Inspirativní záběry rozhodně zaujmou nadšence podmořských zákoutí, ale i živočichů, kteří v nás vzbuzují úctu.

Detektivky moc nevyhledávám a ani u tohohle seriálu tento žánr nebyl úplně mým cílem. Poslední dobou jsem ale přišla na chuť historickým čínským dramatům, obzvláště těm s bojovými technikami, a pokud se po kouskách snaží divák dozvědět něco o minulosti hlavní postavy, která je sama nezná, tím lépe... Musím ale přiznat, že první polovina seriálu, která se zejména soustředila na řešení klasických případů se "zvratem" vrah je mezi námi, v příběhu lehce pokulhávala, a měla tendenci se opakovat, což kazilo celkový dojem i přes některé zajímavé zvraty. V druhé polovině se ale začali dostávat k jádru věci, sešlo se hodně postav z předešlé poloviny příběhu, a seriál, dalo by se říci, uzrál. I když se nemohu považovat za ostříleného znalce čínských dramat, myslím si, že profláklé zpomalené milostné scény zde nabyly nových rozměrů - nenutily diváka mít nutkání je přehrát, kroutit očima nebo vzdychat nudou, protože je predestinovaný vztah mezi hlavní hrdinkou a hrdinou nezajímá. Naopak, mezi postavami se objevovaly neotřelé interakce, měly přirozený nádech, a pocity v daných situacích nebyly přehnané, ale uvěřitelné a pochopitelné. Většina hlavních postav mi nakonec přirostla k srdci. Nesmím ještě opomenout zdůraznit, že celý seriál měl okouzlující hudbu a forma, jakou byl natočen, úhly pohledu, místa, detaily, byly zkonstruovány velmi pěkně, s dobrým uměleckým cítěním. A na to, že se dílo tváří jako dramatický, spíše temný příběh, byl bohatý i na vtipné scénky, které značně pozvedly můj náhled při finálním hodnocení. Já jsem spokojená a doufám, že druhá série tady bude co nejdříve.

Sice promyšlené, ale vyčerpávající tak, že bych si to už nechtěla nikdy pustit znovu. Z většiny neustále akční film, což tomu podle mě úplně neprospívalo, přišlo mi to někdy až nucené, aby se mocí mermo použily draze natočené scény a k nim se přihodily ještě spousty ne úplně žádaných "bonusů", aby se fanoušci akčňáků trochu pokoukali. Některé zápletky spíše zvláštní, nebo znechucující. Rozhodně si myslím, že to mělo skvělý potenciál a mělo toho hodně co sdělit, ale na první pohled film obsahoval až příliš mnoho informací, oklik a zvratů, aby je divák pobral po prvním shlédnutí... a pokud člověk nemá ani chuť si to pustit kdykoliv znova, tak je to takový začarovaný kruh. Za mě velmi slabé čtyři, spíše tři, ale ty nedám, protože to rozhodně mělo dost na srdci, jen mě to prostě minulo... Mrzí mě, že pokud tam byl nějaký vývoj postav, byl platonický, umělý nebo předvídatelný a i když byl děj obecně velmi promyšlený, myslím si, že někdy předkládal některé z řešení dost náhodně, a ne vždy se již ukázaná fakta úplně propojily, ale zase... film příliš nabitý informacemi je jako uspěchaná prezentace, publikum je zmatené, sdělení tam nějaké bylo, ale dost přísedících nemá zdání jaké. Filmy, které si hrají s časem si někdy samy podkopávají hrob ne tím, že jsou složité (což není šálek čaje pro každého), ale tím, že se určitě najdou tací, kteří objeví nesmysl nebo nedostatek, který může být docela i zásadní pro celkový pohled na věc.

Nakonec 4* za originální ztvárnění herních klasik, hudbu a pacman souboj :)

První polovina seriálu byla dost epizodická, průměrného charakteru. V druhé polovině se ale začal děj dostávat k jádru věci a vrátily se i postavy z předešlých případů či minulosti hlavních postav. Líbilo se mi, jak každý z drahých kamenů měl svoji historii a někdy dost vkusně zapadal do vývinu některých postav. Pomohl jim například v důležitých životních rozhodnutích, mohl být formou udobření s blízkými nebo i připomínkou na dobré časy apod. Jedna z hlavních postav, Richard, je profesionální klenotník, který měl dost zajímavý pohled na drahokamy - přišlo mi, jako kdyby je bral za vlastní osobnosti, jako něco živého, co by mělo být opečováváno a vlastněno jen lidmi s dobrými úmysly. Na začátku jsem neměla moc ráda černovlasého protagonistu Seigiho, protože mě v některých situacích přišel až iritativně neotesaný, naivní a nedůvtipný. Naštěstí se postupně přiučil novým pohledům na věc, a přišlo mi, že průběžně i dospěl v určitém slova smyslu. Musím říci, že jsem byla párkrát mile překvapena hřejivými scénami s rodinou, mezi protagonisty, ale i vedlejšími postavami a blízkými. Za mě zasloužené a pěkné 4 hvězdy.