Frix

Nepochopte mě zle - miluji asijské filmy. Tygra a Draka jsem však nejspíš viděl s příliš velkým očekáváním, výsledné zklamání je proto obrovské. Nuda až ke stropu, dost špatně řešené rozhraní mezi mystikou a pohádkovostí... Ne, tenhle film je opravdu hodně přehypovaný.

Podle všech myslitelných kritérií jeden z nejúchylnějších, nejkrvavějších a nejšílenějších filmů všech dob - vysoký nadstandard brutality i na japonském měřítku. I když jde spíše o černou komedii, závěrečná pointa si připisuje další nej, totiž nejoriginálnější. Ichi the Killer je skutečně libový zážitek, zvláště při opakovaném shlédnutí.

Naprosto fascinující film, který trpí možná jen příliš zvolněným tempem v poslední třetině a natahovaným koncem. Zbytek však doslova bere dech a nepochybně stojí za to si doplnit tímto snímkem vaše osobní sbírky "japonských geniálních úchyláren".

Po komentari jisteho meho znameho, ze "existuje spousta nezavislych filmu o tom, jak cloveka drogy muzou poslat do pr*ele a Requiem neni nicim zvlastni" jsem mel chut pichnout mu strikacku s necim tvrdym pekne hluboko do zily. Horsi/lepsi filmovou depresi jsem v zivote nezazil a kdyz k tomu prictu skutecnost, ze poprve jsem film videl ve 4 hodiny rano bez jakekoliv prupravy na nej, vychazi jeden z mych celozivotnich filmovych favoritu. A na poznamce, ze film by mel byt povinne promitan ve skolach, neco skutecne je.

Film, ktery ve mne vyvolal vzpominky na Fight Club a American Beauty. Jake Gyllenhall je neskutecny a vypada skutecne desive, kdyz diskutuje ve snech s Frankem. Maggie Gyllenhall na druhe strane ziskala peknou prupravu pro Secretary. Lepsi studii schizofrenie a silenstvi budete hledat tezko, o to vice boli, ze se film nikdy nedostal do ceske distribuce.