Ducharme

Bizarní, opravdu krajně bizarní snímek. Jste-li vážně pevně rozhodnuti tenhle film zhlédnout, doporučuji vyzbrojit se pevnými nervy. První hodinu jsem naivně čekala, kdy se (sakra) konečně začne něco dít. Druhou hodinu jsem jen nevěřícně hleděla a čekala, kdy a jak tohle skončí.. Film o životě v prapodivné, od světa odříznuté, komunitě, film o nesnesitelnosti všudepřítomného spěchu v dnešní společnosti, film který stojí jen na Amalricovi, film, který prostě nebyl pro mě.

Ono je to špatné, ovšem s přihlédnutím k tomu, na jakou cílovou skupinu je film zaměřen, jsem shovívavá. Hodnocení klesá s tím, kolik plakátů vychází v Bravu. Samozřejmě - je to předvídatelná, přeslazená, EMO břečka, prošpikovaná hláškami typu: No víš, spíš jsem ten typ co raději tiše trpí..., ale ve svém žánru se jedná o lehký nadprůměr. Vizuální stránka je udělaná dobře - scéna v baletním sále dokonce velmi dobře. Hudba se k filmu hodí - navíc mě potěšila nenápadná propagace Debussyho Clair de lune mezi klasickou hudbou netknuté teenagery. Co je špatné, místy až otřesné, jsou herecké výkony (ruka se mi při psaní toho slova třese) - to, že se všichni naučili dlouze čumět a nemrkat je sice snad i obdivuhodné, ale na Oskara to asi nebude.

V první půlhodině jsem měla aspoň třikrát chuť ten film vypnout - děj o ničem, mě rozhodně neoslovující monology a k tomu všemu nesympatická až odpudivá hlavní představitelka. Ale nevypla jsem, protože Trierova kamera je skvělá - hra se světlem a stínem, odrazy slunce, průhledy vodou, triky s plátnem. Oproti tomu druhá polovina je naprosto fantastická! Děj nabere ďábelský spád - Trier divákovi servíruje dechberoucí obrazy (scénu s cválajícím a následně umírajícím koněm jsem si pouštěla několikrát), gradující Medeino šílenství a Jasonovo zoufalství člověku nedovolí spustit oči z obrazovky a pak přijde to finále. 3/5

Přes na první pohled naprosto stupidní tematiku to byl místy překvapivě zábavný snímek! V dnešní záplavě "zvířátkoidních" animovaných filmů tenhle rozhodně vyniká - dobře vymyšlené postavy (tři malá tučňata mají své kouzlo), zajímavá forma (myšlenka všudypřítomného kameramana a štábu není pitomá) a k tomu všemu You Get What You Give od New Radicals jako bonus.

Tenhle "kraťas" mi zvláštním způsobem připomněl atmosféru Amelie z Montmartru. Moc hezké:)

Fantasticky natočený biografický snímek představující geniálního umělce Henri Gaudier-Brzesku tou nejďábelštější možnou cestou a formou. Děj má v sobě neuvěřitelnou dynamiku a to hlavně díky famóznímu výkonu Scotta Antonyho, který zastiňuje Helen Mirren snad v každé společné scéně.

Naprosto úžasný nápad s nádherně smutným koncem.

Brakoidní snímek se zápletkou naprosto o ničem, okořeněný postavami naprosto o ničem a doplněný koncem naprosto o ničem - aneb jedna ze zajímavějších podívaných novodobé francouzské tvorby. Kritiky vychvalovaná, dle mě dnes naprosto přeceňovaná, Audrey Tautou už bohužel asi nikdy nezopakuje perfektní výkon z Amélie, popřípadě Příliš dlouhých zásnub, takže nejzajímavějším zůstává Guillaume Canet, což činí finální dojem z filmu ještě tristnějším.

Krutě realistický pohled na rutinní život - nesmyslné a nekonečné blábolení, stupidní problémy, materialismus jakožto smysl života, vztahy ze zvyku, děti, které nejsou tak inteligentní a bezpoblémové jak by si člověk přál, pocit nepochopení... Fassbinder diváka psychicky týrá nepatřičnou délkou a naturalitou záběrů - nutí ho si neustále uvědomovat, že takhle to prostě doopravdy je... V ZOO jsem viděl orla. V kleci je smutný a nehýbe se. Když je ale volný, létá vysoko a krouží... Pan R. mříže té klece prostě vylomil násilím - jinak to ani dopadnout nemohlo...

Ten největší možný kýč - Kundera by se zaradoval... Děcka tančící v typicky "majklovských" oblečcích, úchylné - místy až krajně infantilní efekty (že by projev Jacksonova petrpanovského komplexu?) - mluvící maketa sochy Svobody, tančící králík, hora s mrkajícím ksichtem předtím tančícího králíka. Tohle prostě jako celek nefunguje! Děj žádný, myšlenka nikde - všechno to drží pohromadě jen Jacksonovo nezměrné charisma a jeho naprosto dokonalá hudba, ale to je, alespoň pro mě, dost málo. 73% (ke 26.6.2009) a zmínky o koláži? Tohle že je snad nějaká postmoderna? I přesto že le roi est mort nemůžu jinak než za 1 - a to jen díky perfektnímu Smooth Criminal.