neoBlast

Huge and Massive. Tahle slova mě jako první napadají ucelováním si tohoto monstrózního dokumentu. Slušně zvládá měnit tempo (např. barvité vyprávění dvou novinářů Foxu vypadá skoro jako z Muže na laně), mluví srozumitelně i zároveň v dostatečně širokých souvislostech a hlavně sympaticky dává prostor širokému spektru názorů, ať už aktvistů, novinářů, ředitelů, filozofů či profesorů. Už jenom kratičký segment k dětskému marketingu říká více než celý pseudodokument Consuming Kids k této problematice. Nudil jsem se při té přepálené stopáži minimálně. 70 %

Jedná se o zachycenou přednášku, či spíše proslov, aktivistické spisovatelky Arundhati Roy. Ta je obohacena o dost surový obrazový materiál a doplněna slušným soundtrackem (od Massive Attack, Placebo, přes Amona Tobina po NIN). Sama Roy má zajímavé názory, které košatě a barvitě prezentuje. Ale výstupem proti komercializaci, politice Bushe, Izraele a nacionalismu obecně nepřináší příliš nového. Vím, že se ve světě děje příliš nespravedlivých věcí - a poslouchat někoho o tom hovořit celou hodinu mě nebavilo. 60 %

V kanadský lesích se nečekaně našel minimalistický poklad! Spolu s [REC] je Pontypool jednoznačně nejlepší horor poslední dekády. Divák dostává stejně málo informací jako hrdinové filmu a to neskutečně zahušťuje atmosféru - jednoduchý princip, na kterém je snímek položený a vlastně funguje po většinu stopáže. Doporučuji nečíst synopse a komentáře s popisem děje. Jít do Pontypoolu jako nepopsaný papír určitě umocňuje prvotní "wow efekt". 85 %

Už dlouho jsem zde nenašel tak přesný komentář, který shrnuje mé dojmy z filmu jako ten Civalův zde u Hanebných panchartů. Zkráceně odkáži na něj. Nevidím prostě žádné vizionářství, když Tarantino zasadí do prostředí 2. světové války westernové prvky, nevidím žádný majstrštyk z využívání Morriconeho. Narozdíl od Civala jsem sice asi trochu více zaujatý, protože ta arogance a nabubřelost co z Panchartů čiší mě skoro až uráží. Film roku? V žádném případě! 60 % [Druhé zhlédnutí] Ok, ok. Seknul jsem se a jdu teď na 90 %

Režisér, dnes už klasického, Marathonu se vrací s podobným tématem. V korejském prostředí nacházíme prvky z jeho předchozího filmu, od DC Comics, vychytávky jak od Gondryho, tak i podobnost s klasickým Donem Quixotem. Bohužel zápletka nikam skoro nevede a emoce z nás Jeong Yun-cheol nedoluje jako dříve. Alespoň, že má jasnou vizi o vizuální stránce, nejen málo syté filtry skvěle sedí. Vynikající je Jeong-min Hwang v hlavní roli, naivní trouba, bojovník s větrnými mlýny je opravdu dobrá volba, nejen vzhledově. Vedle něj už je Ji-hyeon Jeon (její nové americké jméno odmítám používat) jen ozdobnou květinkou, pro kterou nezbývá příliš prostoru . 65 %

Ano, jsem povrchní. Kdyby nebylo těch dvou "zajímavých" hereček (Mila + Zoe), asi bych o tento film nezavadil. A byl bych ušetřen všeho toho laciného tlachání, a hezkých tvářiček, které se chtějí neupřímně zalíbit. První povídka má ještě příjemnou atmosféru, srší pohodou a má pointu, ale pak to jde rychle dolů. Musím opravdu poslouchat o homosexuálním vztahu C3PO a R2D2? 30 %

Když jsem viděl, že Filmjunk zařadil na osmé místo žebříčku nejlepších filmů dekády, mně neznámý, dokument s názvem Grizzly Man, musel jsem hned pátrat. A výjimečný opravdu je. Hvězdou překvapivě není hlavní protagonista, blázínek co žije s medvědy, ale sám režisér. Herzog na sebe strhává pozornost svým zabarveným komentářem s osobními poznámkami a právě tím dokáže divákovi přiblížit co je na Treadwellovi interesantní, vypíchne třeba i malé detaily, které jsou zajímavé z filmařského hlediska. Ale i samotný materiál, který mu spadl do klína je plný silných emocí a nevšetních pocitů. Werner Herzog má vždy čich na zajímavá a silná témata, jak ve své hrané tvorbě (Aguirre, hněv Boží), tak i v dokumentech (Encounters at the End of the World). 90 %

Ač info hlásí rok 1995, tak The Red Wolf respektuje plně pravidla akčních béček milých let osmdesátých. Scénář je dost vymletý, dialogy naivní a herci velmi špatně hrající. Ale Yuen Woo-ping občas vytasí slušný nápad a závěrečná přesdržka s vrchním záporákem v podání Collina Chou je více než slušná. 40 %

Škoda, že se první polovina zabývá přespříliš otázkou plastických operací. Odbíhá tak od atraktivního tématu, a tím je věčné mládí. Jeho rozebírání v druhé části je mnohem interesantnější, hlavně díky zajímavým zpovídaným osobám. Dojde sice i na zbytečně prvoplánové předpovědi budoucího vývoje stárnutí lidstva, ale na druhou stranu dokument sympaticky nespadne do průhledného lamentování nad komercializací a úpadkem společnosti - je bohužel v současné dokumentární tvorbě spíše výjimkou. 65 %

Anderson je hodně zručný režisér, který natočil Darjeeling neučebnicově, ale přesně jak chtěl a záměrně divně. Vše hraje podle not jeho překrouceného universa... akorád to ve finále nikam nevede a návštěva tří bratrů v Indii je tak trochu nuda. 60 %