neoBlast

Tohle prostě mělo dopadnout lépe, nemůžu si pomoci, ale britské filmové stříbro (Curtis a Boyle pohromadě? Holy sh*t) opečovává anglické hudební zlato - to prostě musí být tutovka, ne? A nakonec to ztěží ti Beatles zachraňují. Napůl nesympatický hlavní hrdina, který se hodně rychle vydá na cestu morální nepoctivosti, romantická linka přimontovaná na poslední chvíli a dějové zkratky, které jsou velmi hrrr. Chápu, že romantická komedie nemusí vysvětlit jak se nadpřirozené věci ději (třeba Freaky Friday tohle zvládá s přehledem), ale když odcházím z kina s tuctem otázek jak tenhle svět a hlavně motivace jeho hrdinů fungují, tak zkrátka asi něco nefunguje. Škoda, moc velká škoda. 60 %

Je to drsné, je to pomalé a je to hnusné, že při několika scénách přivře oči i ten největší frajer. Mukl-fláky jsou standardním žánrem a myslel jsem si, že jsem viděl snad všechny varianty - přesto je Zahlerův zářez jak z jiné planety. Z planety s hodně hustou atmosférou přes kterou se divák musí prodírat více než dvě nadstandardní hodiny. Zápletka jede v minimalistickém tempu, ale tahle úmyslně snížená rychlost se týká vlastně všech aspektů filmu - od hudby, přes délku scén, střihu, hrdinovu chůzi až po skoro slow-mo rvačky. Zahler ví ci chce, jeho pohled do vězeňských cel je jedním z nejoriginálnějších autorských počinů posledních let. 85 %

- Who is Burke? - Remember that private military firm we've acquired last year? You called them "Killers are us"... - Yeeah. - Well, he's the us. Scénáristické zlato! 65%

Asi mi přece jenom moc chybí tyhle naivní katastrofické filmy doby minulé... Ironických 100 %

Nevidím tento dokument jako jakoukoliv sondu do českého zdravotnictví či nepotřebnou obžalobu. Porodnictví je zkrátka práce, sestry se baví mezi sebou, nejsou pravděpodobně placeni dostatečně, tatínci čekají dlouho... prostě normální "problémy," které vám snad nebudou novinkou. Dokument kde jsme tou pověstnou mouchou na zdi, a je to celkem nuda. Ale u posledního porodu se přehodíme do úplně jiného filmu. K intenzivního porodu, kde jde o drama, emoce, bezmoc. Vše je skvěle vygradované a dlouhé minuty kdy nastávající maminku nutí k podepsání nějakých dokumentů či doplnění informací do databází je nesnesitelných. Je to intenzivní, je tam krev. Kvůli posledním 20 minutám rozhodně doporučuji... pokud máte dostatečně silný žaludek. 50 %

Přiznám, že ve filmu bylo celkem dost záběrů a scén, které já osobně prostě v dokumentu nedocením. Ale sakra, ten závěr má sílu a hypnotizován jsem sledoval "tvrdou realitu" až do konce, přestože chtěl hypnotizovaný mozek vypnout, srdce tomu nepovolilo. 70 %

Jak moc, mocinko se tady všichni snaží, aby vytvořili kultovku velikosti Zprávaře. Opravdu nemůžu snad ani spočítat kolikrát jsem si na Ferrellovu klasiku vzpomněl, ale všichno zde jede pouze na půl plynu, přerod arogantního Carella do hrdiny nefunguje a i kolem-sebranka je přinejlepším druhořadá proti Burgundyho týmu snů. Holt podruhé do stejné řeky nevztoupíš. 50 %

[Asi čtvrté zhlédnutí] Nelehce se mi popisuje láska k tomuto filmu, protože vše co vidím jako přednost a důkaz geniality, může znít prostoduše či jako chvástání zamilovaného fanatika. A Bittersweet Life je až neuvěřitelně jednoduchý příběh o pomstě, stylovka jak sviňa držená tak jistými opratěmi kočího-režiséra kde božský Byeong-heon Lee srší charisma všemi póry těla. A tento komentář rozhodně nedostojí mým vlastním pocitům. Prostě srdcovka, kvůli které miluji ruské pistole, chci vypadat tak moc cool v černém obleku a bílé košili, mám přes deset let stejnou ikonku na čsfd... a Hollywood si našel svého token Asiata. 95 %

[Druhé zhlédnutí] Stále Moorův nejsilnější film, vtipný, bezprostředný, jednostranný (pochopitelně). Zde Michael Moore uhodil hřebíček na hlavičku a je bohužel smutné, že i o patnáct let později je téma tolik aktuální a Spojené státy udělaly minimální/žádný progres k této problematice. 85 %

Naopak od ostatních zdejších mě bavila (dlouhááááá) úvodní expozice, kde je nám ukázáno, že všichni ti vrtáci jsou machři a své práci rozumí (vlastně i ten zlý Malkovich). Možná je to mým obdivem a respektem nad těžkou mechanikou, které nerozumím. Druhá polovina je bohužel už jenom standardní katastrofický film se spoustou sterilních triků a přebytečných explozí. Takže vcelku fajn, nevěřil bych že se o potopení vrtné plošiny dá natočit celovečerní akční film (bez Seagala či Van Dammea), zmýlil jsem se, ale příště si zase raději vychutnám hypnotickou explozi vrtu v Až na krev nebo u jednoho staršího, ale stále výživného Herzoga. 60 %