Davej

Úroveň stanice Hallmark. V kině utrpení. Jediné plus za sestru hlavní hrdinky. Škoda,  že hlavní roli nedostala tato herečka. Druhá půlka lepší, vytahla to na 2 hvězdy. Ale čekat na ni se přesto nevyplatí.

Nadšení Quentina T. je nakažlivé, což je určitě plusový bod pro film. Ale přišlo mi, že je film neurovnaný, skáče z místa na místo, občas se některé věci opakují a tak si člověk nedokáže udělat o kariéře pana Corbucciho příliš jasno. Jakoby se film obsahově přizpůsobil vystoupení autora druhého Djanga, místo aby dopředu měl  režisér (a spolutvůrce scénaře) dokumentu nějaký plán, jak bude film vypadat a vedl naopak podle toho rozhovor s QT.

Hodnotím herce, kostýmy, příběh. Nesouhlasím s vyzněním filmu shrnutým v závěrečných titulcích (ovšem předchozí dění filmu nám toto vyznění nijak nevnucuje, vidíme například i to, že v německé armádě byli někteří generálové připraveni v případě války proti Československu svrhnout Hitlera. Každý si tedy může- pokud nebude titulky brát jako zjevenou pravdu- udělat nazor sám.) Ale objektivně vzato je ten film slušný. Trochu přidávám s ohledem na nízké hodnocení ostatních. 65-70%.

Ohromná lahůdka, jakých se už moc netočí. Surová atmosféra, vynikající herecké výkony, hutný a zajímavý příběh. Jako z románu z 19. století. Ideální zabiják nudy dlouhých zimních večerů.

Velice mě překvapilo, že je film mnohem "evropštější" a mnohem méně bláznivý než bych čekal (když ze všech plakátů a trailerů k filmu vyskakuje Hitler a víte, že je film komedie, očekáváte automaticky hodně velký úlet:) Srovnání s Musíme si pomáhat je na místě. A já tam vidím i nějaké paralely s Benigniho Život je krásný. Film to není dokonalý. ale i tak to zřejmě jedna z úplně nejlepších zahraničních produkci natočená u nás.

Kupodivu zábavnější než Avengers. Myslel jsem si, že už mě komiksové filmy definitivně přestaly bavit, ale tenhle mi opravdu dobře sednul. Snad to bylo kombinací s chytrým humorem, snad tím, že ve filmu hrál M. Douglas nebo Corey Stoll, kterého mám zatím spojeného jen s House of Cards. Nemůžu ani vyloučit, že vliv na to měla i postava dcery Hanka Pyma, o které jsem si celý film myslel, že jí hraje Catherin Zeta Jones a proto jsem její obsazení považoval za metahumor (sledoval jsem film v letadle, takže jsem nemohl googlovat obsazení)... Plusové body přidala i neutralizace některých zaběhaných kliše a zábavný souboj v závěru. Každopádně jsem vůbec nic nečekal a o to pozitivnější to bylo překvapení.

LFŠ 2009 Moc jsem nepochopil koncepci celého filmu a ani paní režisérce se nepodařilo mi jí vysvětlit. Je to opravdu dokument, je to rekonstrukce, hraný film, nebo co vlastně... Hlavně je to zábava a nejraději to vnímám jako mystifikaci, kdy si z nás všichni zúčastnění střílí a smějí se nám, že jim to "žereme". Do toho pojetí zapadá i to, jak paní Piussi vypráví o paní Tamaře, jak chodí na filmové projektce a domáhá se vstupu bez placení, nebao jak se prý tato ústřecní postava nejdřív od filmu distancovala, ale děti ji přesvědčili(!- třeba její konzervativní dcera?), že má protestů nechat. Možná jsem pouze paranoidní, ale tady si paranoiu celkem užívám:)

Nevím, co si o tom filmu mám myslet, ale dostal jsem úplně něco jiného než jsem očekával. Však je taky zdejší shrnutí děje poněkud zavádějící. Připravil jsem se na analýzu sovětské společnosti vyrovnávající se s následky války v Afgánistánu a místo toho jsou to ruští bratři Coenové. Dopad byl tak o to silnější a trochu to se mnou zametlo. Za tři dny mě čeká další promítání.../(Nějaký čas po opětovném zhlédnutí)Trochu jsem snad pochopil, nebo si to aspoň bláhově myslím. Přeci jen to zřejmě alegorie stavu společnosti je, ale na první pohled to lze těžko poznat, protože se člověk musí vypořádat s atakem na ty nejnižší pudy:)

Jako cvičení velmi dobré, ovšem je otázka, jestli zrovna cvičení by měla vyplňovat nový projekt ČT, kde bych očekával již trochu vyzrálejší a komplexnější dílka. Zpátky k Aničce. Je patrné, že se J. Horut nechal inspirovat filmem M od Fritze Langa. Z tohosi vypůjčil nejen téma, ale i některé prvky: hru s míčem (která tu byla příliš protahovaná) a scénu s pomerančem. Oceňuji však ne zcela doslovný konec, který sice nevyvolává mrazení, jak zřejmě bylo jeho smyslem, ale nechává alespoň malý prostor k úvahám.

Zpočátku vítězí v závěrečném dílů Pomsty Sithů strana Dobra a prohrává divák. Při mnoha sice efektních ale zbytečných soubojích či nicneříkajících dialozích má vskutku možnost přemýšlet. Jeho mozkové buňky totiž George Lucas neatakuje. To by nebylo nic divného, ale ani žádné emoce 3. epizoda v těchto momentech neprobouzí. Co se tedy v této době v hlavách diváků odehrává? Budu mluvit jen za sebe. Po efektní bitvě s několika Lucasovskými podivnostmi a ulítlostmi, přichází rozčarování. Forma- tedy technické zpracování- má totiž jasnou převahu nad obsahem. Srovnání s pokračováním Matrixe se v těchto okamžicích nelze zbavit a ltost nad utracenými penězi pomalu vyvěrá napovrch. Proč mám tuhle limonádu vlastně sledovat? Proč se v tom ději vůbec nejsem schopen orientovat- kam se poděla jednoduchost klasických dílů? Proč si Lucas nenajal někoho schopného, aby mu vytvořil poslouchatelné a vtipné dialogy? Proč je tu další souboj s pseudobossem a co má znamenat těchj 5 mečů ? Není to celé jen trailer k počítačové hře? Otázek je mnoho a čas se vleče. Nakonec se přeci jen- po více než hodině- nad hledištěm rozjasňuje ve chvíli, kdy dochází ke zvratu, tak dlouho připravovanému. Ačkoliv jsem přeměnu Anakina v Darth Vadera jsem úplně neskousl, přeci jen mě atmosféra houstnoucí temnoty polapila a já pomalu zapomínám na své předchozí výhrady. Ovšem objevují se nové, které mě sice již mou nyní opět nabytou dobrou náladu nekazí ale občas mi vykreslí pár hlubších vrásek pochyb do čela. Má Darth Sidius zapotřebí, aby při svých výstupech napodoboval dikci klasického Drákuly a smál se co chvíli jako nějaký potrhlý vědátor z 23. dílu druhé řady libovolného amerického akčního kresleného seriálu, který chce zničit svět? Nakonec sice kino opouštím v mírně podroušeném stavu- přese všechno se euforie z viděného dostavila- ale vážné otázky tu zůstávají. Budu trochu bilancovat. Předně: co vlastně přinesly „první“ tři díly do série nového? Myslím, že téměř vůbec nic. Vždyť hlavní myšlenku, alebrž jak je obtížné překonat v sobě zlo, nám GL vtloukal do hlavy už v 70. a 80. letech. A mnoho jiného zde opravdu nenajdeme. Jediné, co bych v této oblasti pochválil, je přechod k diktatuře, chcete-li "totalitě", který je opravdu vyvedený a občas dokonce připomene i československé konotace- scény s vražděním Jediů. Ten se však objevuje až zcela na závěr . Bylo tedy nutné nahánět diváky do kina třikrát? Nebylo možné párkrát střihnout? A proč se nadšení všech SW fanoušků ozývá až teď? Nebudu teď k Lucasovi právě milý. To, že prequely získávají šťávu až s nástupem zla, ale něco značí. Je zarážející , že se divák baví až ve chvíli, kdy potkává postavy v podstatě takové, jaké se objevují v epizodě IV. Jako by se režisér na chvíli naladil na stejnou vlnu jako před třiceti lety. Jenže do té doby nic podobně hutného, jednoznačného a hlavně "nového" vytvořit nedokázal a teď vlastně jen recykluje už jednou vyřčené a vylíčené. Vcelku tak musím konstatovat, že i přes poměrně vysoká hodnocení, která jsem epizodám I až III udělil, se vlastně jedná o pouhé fotogenické parazity na těle původní ságy, které však nejsem sto zavrhnout. A to vzhledem k tomu, že nepatřím ke skalním fanouškům série, nakonec není úplně nejhorší výsledek.