zputnik

Popravdě řečeno jsem se u tohoto filmu vždy dobře (po)bavil. Za reálného socialismu jsem jako "malý chlapec" spolu s dalšími "malými chlapci" a "malými děvčaty" na tomto filmu totálně ulítával. Byla to pro nás kultovka ze všech kultovek nejkultovější... a my se rozplývali nad všemi těmi "hrůzostrašnými" ;o) akčními záběry. Naše nadšení neznalo mezí. Ty jsem nalezl až o pár let později... za pár let jsem již coby "velký muž" - stále však se srdcem malého chlapce (ve sklenici na stole) - zkoukl film znovu a nestačil jsem se divit. (Po)bavil jsem se sice dobře, ale kdeže zmizely všechny ty hrůzostrašné akční záběry? To fakt nevím... něco asi vzal ďas, něco Pan Pokrok a o zbytek se postarala ztráta iluzí a nabylé filmové zkušenosti. Shrnuto a podtrženo: Nostalgie velí zvýšit bodové ohodnocení, rozum velí nechat to tak, jak jsem dal.

Je pro mě těžké, velmi těžké bodově ohodnotit Felliniho SATYRICON. Snad to zvládnu alespoň slovně. Na jedné straně mě tento opus uchvacuje formou zpracování - geniální hrou obrazu i zvuku. Mozaika jednotlivých příběhů je perfektně pospojována a skvěle vyvolává pocit "životního putování" - přemítání nad životem či uměním, úvahy o zklamání, bolesti, smrti, radosti, rozkoši, rozbor různých etických problémů/dilemat atd. Nesmírně jsem se takto předloženou "obrazovo-zvukovou formou" kochal. Na straně druhé zde však je tu více, tu méně kontroverzní "obsahová složka filmu". Nejsem kritický vůči celému obsahu. Některé/mnohé úvahy byly perfektní. Nedá mi to nevyzvednout pojednání o umění (viz například sekvence typu: "Nebuď překvapen, že umění malby je ztraceno, když nalézáme víc krásy v hrnci plném zlata než v pracích Apella nebo Phydiase." atd.). Nemohu také nezmínit hluboké filozofické zamyšlení nad smrtí, ochotou/neochotou udělat něco nestandardního/"nenormálního", úvahy o hranicích společenských norem a jejich překračování etc. Toto vše by bylo v pořádku. To, co mi však "drhne", jsou určité preference a hodnoty, které vyznávají hlavní postavy a které mi byly/jsou cizí. Zbytečně to kalilo můj dobrý pocit z filmu. Celková má "vnitřní rozpolcenost" vzhledem k tomuto snímku a jeho kontroverznost mi jaksi brání tento snímek ohodnotit bodově - ohodnocení formy a obsahu se prostě nedá zprůměrovat. Shrnuto a podtrženo: Nelituji ani minuty sledování tohoto filmu - jde o perfektně zvládnuté dílo, co se formy a částečně i obsahu týče... na můj vkus je však zbytečně kontroverzně vyznívající. Mnohé se dalo předložit i méně výstředně.

Páni, tak tomuto říkám úctyhodně vzdaný hold němému a černobílému filmu. Krásně a minimalisticky zpracované, myšlenkově hluboké, perfektně zahrané. Kaurismäkiho snímek JUHA je pro diváka dostatečně "průhledný", nikoli však automaticky lehce stravitelný. Realističnost mnoha scén je do značné míry potlačena a snímek tak více vyznívá jako hluboké a citlivé podobenství/poselství o leckdy zvláštním světě či o životě a životních hodnotách leckterých lidí. Za zmínku stojí také vynikající, typicky "prkenné" herecké výkony "dvorních herců" Aki Kaurismäkiho - nemohu nezmínit alespoň Kati Outinen či Markku Peltola.

Jan Pinkava nám v Pixaru ani ve světě touto krátkou filmovou "hříčkou" rozhodně ostudu neudělal; právě naopak. Vytvořil svěží, humorný... a v říši digitalizace a "kompjůtrů" nutno napsat také: snímek plný života. Shrnuto a podtrženo: Další důkaz, že i "hromádka bitů" dokáže s divákem udělat divy.

Stanley Kubrick rozehrává zajímavé drama s noir-feelingem, v němž popisuje více/méně minutu po minutě jeden kriminální čin z dostihového prostředí plus všechny okolnosti s tím související. Filmařsky čisté, herecky dobře zahrané, s výborným feelingem, scénářem i hudbou - film prostě tiká přesně jako švýcarské hodinky. Poznámka pro všechny milovníky filmových nesrovnalostí: hned v úvodu je možné si všimnout drobné nesrovnalosti, která samozřejmě nijak nesnižuje celkovou výbornou kvalitu snímku - všímejte si pozorně listu papíru, který má Marvin Unger při popíjení zázvorového piva pod svým loktem.

ARIZONA DREAM je dalším "hutným" Kusturicovým snímkem o "dospívání", naplněných/nenaplněných snech, zamilování či lásce, prvních "procitnutích", bolestech atd. Přestože se děj odehrává na "vyprahlém kusu" USA, tak snímku opět nechybí jihoslovanský temperament a jakási "kusturicovská živočišnost". Vedle perfektního natočení, výborně zpracovaných intenzivních dějových gradací či skvělých hereckých výkonů obsahuje i tento Kusturicův opus dokonalou hudbu.

Pokud bych měl pár slovy popsat Bergmanům opus LESNÍ JAHODY, musel bych ke svým "ódám na Bergmana" používat takových slov jako: nesmírně lidské, uvěřitelné, hluboké, melancholické a přesto pozitivní, humorné, veselé a plné života. Skutečně, nečekal jsem, že toto Bergmanovo dílo - o přemítání "sobce" a "starého mrzouta" v jedné osobě nad svým životem - bude přes svou hloubku a určitou míru melancholie plné života a (velmi decentně) humorné (za všechny například: "Přihodilo se mi, že jsem dospělý a nemusím si nechat od Vás poroučet." nebo: "A jaké neřesti smějí mít ženy? Pláč, rodit děti a pomlouvat svoje sousedy."). Cením si tedy toho, že toto dílo o "melancholickém přemítání" má v sobě šíleně pozitivní náboj. Shrnuto a podtrženo: Nesmírně vyrovnané dílo. Snad u málokterého jiného filmu mi přišlo tolik na mysl to, že film je schopen zprostředkovat myšlenky, které mě v životě mohou posunout o kus dál. Bergmanovi se to jeho opusem LESNÍ JAHODY povedlo na 100%.

Na základní škole jsem spolu s dvěma kámoši chtěli natočit kung-fu film - měli jsme vymyšlený děj, připravené náčiní, našli jsme dobré místo natáčení, pomalu jsme uvažovali o kostýmech atd. To vše samozřejmě v rámci velmi scvrklého rozpočtu. Nakonec z toho všeho sešlo zato "freakům", kteří natočili ochotnickou parodii na MATRIX s názvem METR X to vyšlo. Musím se přiznat, že jsem si tento film pustil s vcelku velkou nedůvěrou; v mnohém byly mé obavy naplněny, v něčem naštěstí ne. Celé natáčení bylo do určité míry ulehčeno více/méně pevným držením se MATRIXovského scénáře. Jediným větším úkolem tedy bylo vše natočit úměrně použitým prostředkům a hlavně naimplantovat vhodné parodické momenty a vtípky. Fórky to leckdy nebyly špatné, ale někdy už jsem se začínal nudit. Někdy byla naštěstí nuda "zahnána" tím, že jsem uvažoval, jak budou technicky vyřešeny určité scény z MATRIXu - scéna s kamiónem, helikoptérou, cesta výtahem atd. Uznávám, že je to zvukově i obrazově v tristní kvalitě, ale jako "studentské dílo" to není zas tak špatné; vše samozřejmě do té chvíle, dokud tito sympatičtí "freaci" nebudou mít "vyšší ambice". 30/100 dávám především ze 3 důvodů: 1. některé fórky jsou povedené, 2. jde o "ochotnický počin" a v tomto světle se dají odpustit mnohé nebo alespoň některé prohřešky a 3. ti "freaci" se u samotného natáčení museli šíleně bavit.

Kurosawův příběh o rekonstrukci jednoho (zlo)činu je neveselým - ba v lecčems přímo depresivním - snímkem o fabulaci, nedůvěře ve společnosti, víře v člověka, podezíravosti, sobectví či o nalhávání věcí druhým i sobě samým. Celkově tíživému vyznění snímku (naštěstí) neschází ani linie naděje - společnost se může zmítat v nedůvěře, ale přesto - přes rozumnou ostražitost a s vědomím "lidské nedokonalosti" - nemusíme automaticky ztrácet víru v člověka. Pojednání o morálce je asi jedno z nejobtížnějších filmových témat - z valné většiny končí tyto sondy o morálce u nehorázného moralizování a u trapných morálních apelů či krkolomných moralizujících exhibicí. Kurosawa si však dokázal s tímto tématem pohrát na výbornou, a to po stránce obsahu i formy. Kurosawův snímek - RAŠOMON - je hluboký snímek s divadelním feelingem, který za pomoci minimálních prostředků a postupů dosahuje maximálního (výborného) výsledku. A nejen díky tomu bezesporu patří mezi světovou klasiku a skvost světové kinematografie.

Čekal jsem "intelektuálštinu" a nakonec se z toho vyklubal dobrý, chytrý, humorný a inteligentní (byť lehce překombinovaný) snímek. Uf, je to asi dost těžký "úděl" natočit snímek, který by byl dostatečně chytrý a originální... a zároveň neobsahoval "pachuť" přechytračené blbosti. Charlie Kaufman i jeho fiktivní bratr Donald zvládli scénář na výbornou a Spike Jonze ho následně stejně tak výtečně převedl do filmové podoby. Na perfektním výsledném efektu mají "lví podíl" také herci. Nicolas Cage, Meryl Streep, Chris Cooper & comp. předvádí excelentní a přesvědčivé herecké výkony. A tak herecké výkony spolu s výborným scénářem, celkovým zpracováním a hudbou dotvářejí výborný pocit z filmu, který se nezaměřuje pouze na otázku JAK?, ale také pátrá po něčem hlubším... a snaží se odpovědět na otázku PROČ? Dle mého (silně subjektivního) názoru dává snímek zdařilé a moudré (i když leckdy skryté) odpovědi. Snímek navíc obsahuje výborné vtípky a ironické narážky na vše, co se točí kolem filmu (viz scénář k Donaldovu filmu atd.). Poznámka: A stejně je to zvláštní a leckdy dost ubíjející - ta neustálá honba za originalitou.