Tosim

S jistou mírou vykonstruovanosti se u takovýchto "uzavřených" filmů dá počítat, to ovšem neznamená, že ji musíme přijmout ;-)

Po Statečném srdci jsme byli připraveni částečně, po Umučení Krista úplně. Tady skoro vůbec nevadí, že se jen běhá, bojuje, zabíjí. Nenudí to a je dobře, že se snímek po většinu času zobrazuje tohle, protože závěr se Španěly je směšný a - nadbytečný.

Bryan Singer na to šel částečně jinak, čístečně stejně, Superman se vrací je určitě legenda, stoprocentně pocta a možná i civčení, které občas nevyšlo, ale na mě postupem času působí zaručeně. V kině, poprvé, jsem byl malinko zaskočen, možná jsem byl zvyklý na staromilské triky, jinou Lois a "inteligentnějšího" Lexe, ale všichni odvedli maximální výkon, i když jak už jsem psal, možná trošičku jiný. Fakt zamrzí, když vidíte dokumenty a na nich Bryana Singera, jak září nadšením a snaží se a ono mu to nevyšlo :-( Tedy v tržbách, samozřejmě, pro nás, kteří film milujeme, ve věci naprosto nepodstatné.

V podstatě klasická americká "rodinná" komedie s vynikajícím Thorntonem, jehož nadávky a fascinace análním sexem začnou býti s přibývajícími minutami poněkud stereotypní. Ale sranda to je. 70%.

Ano. Někdy mám pocit, že český divák neví, co chce. Hlavně, pokud jde o TV tvorbu. Jednou nadává, že nejde o film, ale o divadlo (a u přepisu divadelní hry o něj SKUTEČNĚ jde), jindy, když mu je nabídnuto něco jiného, řve, že chce úplně ještě snad něco jiného. Jaroslav Brabec, konkrétně tedy, režíruje pořád stejně, stejně dobře, a pokud je jeho práce u jednoho projektu vynášena do nebes a u jiného haněna, je v tom velký rozpor. Jediný problém Hraběnek je poněkud řídší děj s jedním hodně přehnaným zvratem (elektrický sloup), na duhé straně oceňuju dialogy, po mnoha letech mám u českého seriálu pocit, že slyším mluvit skutečné lidi. V tomto smyslu byla dost mimo i recenze Jana Jaroše v Reflexu, která tvrdila, že představitelé rodiny Hrabětových se neumí vcítit do postav lidí z venkova. Možná se to někomu nezdá, ale žijí tam i tací, kteří jdou proti tomu "zaběhnutému vesnickému stereotypu." Stejná hořkost zůstává i nad některými komentáři zde, opravdovými výkřiky do tmy, objevujícími se hlavně u té podceňované televizní tvorby. Od jisté doby se snažím vyhýbat konfrontačním reakcím, ale tady musím napsat - fakt už jděte do háje.

Na Haasovy filmy z USA jsem byl zvědav, nakonec jsem viděl jen tenhle jeden. Přišlo mi to utahané, z hlediska psychologie lehce načrtnuté a až srandovní, příběh na pár vět je roztahován a postavy činí rozhodnutí, která divák odhadne. Závěr nebyl špatný, ale celý snímek byl tak studený, že ve mně nevyvolal příliš emocí. Takže jako jediný dobrý nápad na tomhle filmu se mi jeví Tomáš Töpfer :-)

40 let panic jsem neviděl, ale tohle mi připadne jako klasická historka o dvou lidech, kteří se nějakým způsobem musí vyrovnat s nenadálou životní situací. Občas je to humorné, občas poučující, ke konci pak ponejvíce nudící.

Ani já nemám rád supermarkety, ale ruku v ruce se slušnou formou jde příšerně, do naprosto absurdních otáček vyšroubované situace, kde se na ploše několika desítek metrů čtverečních odehrává víc věcí, než by mohl normálně kdokoliv unést. Ovšem je pravda, že Miroslavu Krobotovi role (opět) sedla.

Efektní, leč jednotvárné.

To, co scénárista nestihl během tří čtvrtin filmu, snaží se dohnat během deseti minut, čímž vše působí jako zrychlený film a divák se v informacích utopí. Což je možná záměr, protože nemá čas přijít na to, že vycucané z prstu je to skoro celé.