Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Krimi
  • Akční
  • Dokumentární

Recenze (3 636)

plakát

Metoda Markovič: Hojer (2024) (seriál) 

Upřímně, jsem stále v šoku. Z toho faktu, že nova natočila něco tak nadprůměrného a po všech stránkách kvalitního, se budu vzpamatovávat asi ještě hodně dlouho. Je mi poněkud žinantní vyjmenovávat všechny složky seriálu, protože proti žádné nemám téměř nic. Dalo by se říct, že nova se „svezla“ na žánru true crime (což ale není zápor) a nepřipraveného diváka mohlo zaskočit příliš mnoho mluvení (které je ale jen přípravou na strhující scény). Dostala mě Soukupova režie, kompletní vizuál, bravurní herci, či depresivní hudba pro mě prakticky neznámého Jannyho Richtera. Tvůrci si navíc našli čas na psychologii postav (nakolik může zlo fascinovat i jinak dobrého člověka) a etická témata, jako je řešení trestu smrti. Vůbec netuším, kdo bratři Hruškovi jsou, ale pokud tímto způsobem zpracují i další Markovičovy případy, nemůžou šlápnout vedle. Když jsem se svého času dozvěděl, že producent Michal Reitler odchází z ČT do novy, kde byl předtím, říkal jsem si, jestli se náhodou nezbláznil. Onehdy jsem viděl kus nějakého rozhovoru s ním, kde novu dost blbě velebil a měl ty klasické komerční kecy („vizionářský pořad Tabu“), to mě docela mrzelo a navíc mě žádný seriál z Voya nepřesvědčil, že by nova šla dobrou cestou – ani Guru, Iveta, Případ Roubal, Matematika zločinu nebo Král Šumavy (zatím) nevystoupil ze stínu „lepšího průměru.“ Až do teď. Jestli půjde o trend, nebo výjimku, poznáme teprve v budoucnu. JESTLI SI ZAČNEME MYSLET, ŽE SI SMRT NĚKDO ZASLOUŽÍ A NĚKDO NE, TAK JAKEJ JE PAK ROZDÍL MEZI NÁMA  A TĚMA, CO SE SNAŽÍME CHYTIT?

plakát

Smysl pro tumor (2024) (seriál) 

Když jsem zmerčil, že Tereza Kopáčová má nový projekt, byl jsem zvědav a pak mírně zklamán, že je převzatý. No jo, jenomže jsem zapomněl, že paní režisérka hodně často točí společensky důležité projekty (viz Ochránce) a po prvním, maximálně druhém dílu byly mé obavy rozptýleny. Originál neznám a ani nepotřebuji, každopádně za první epizodou, kdy některým vadilo, že vysokoškolák souloží se studentkami (!!), už se hodnocení definitivně překlopilo na stranu rozumu a jsem tomu rád. 90%.

plakát

Tři krtci pod Prahou (1974) (TV film) 

Hloubení metra bylo zřejmě třeba propagovat všemi možnými způsoby, a tak pod vedením rutinéra Hudečka vzešlo trapné a směšné dílo, které muselo nebetyčně nudit už v době vzniku. Banální historku o tom, jak se tři chlapi z regionů rozhodnou zjistit, jestli jsou všichni Pražáci kurvy a přitom se neplánovaně zamilují, nezachrání ani pero legendárního Dietla, který, dnes už to ví vážně všichni, měl i své slabé chvilky a tohle je jedna z nich. Ujde hudba a obstojné herecké výkony. 30%.

plakát

Zabiják (2023) 

Dívám se, že jsem asi jeden z mála, kterému "stačí" Fincherův cit pro řemeslo, Fassbenderovo úsporné herectví a až hypnotická atmosféra, prokládaná několika krvavými, ne však bezúčelnými scénami. Ale jo, jsem ochoten souhlasit s tím, že smysl snímku vyšumí poněkud do ztracena. 70%.

plakát

Koruna - Série 6 (2023) (série) 

Here I Still Am. Vím, asi trochu nadsazuji, ale po skončení poslední řady jsem si uvědomil, jak mi Koruna bude neuvěřitelně chybět. Jistě, v průběhu let narážela na své limity "fiktivního vyprávění podle skutečných událostí," ale přistihl jsem se, že by mi opravdu nevadilo, kdyby tento systém byl doveden k dokonalosti - třeba několika řadami navíc a zobrazením úplně každého okamžiku, který byl pro Windsory a 20. století zásadní - osobně bych se přimlouval za udělení vyznamenání pro Beatles. Každopádně, dobrý nápad je rozdělení poslední série do dvou částí, konec Diany zobrazen s téměř chirurgickou přesností, konec řady byl zajímavě udělám ve stylu "mládí versus stáří" a člověku běžely hlavou všechny události, které se staly až do přelomového roku 2022. Na jeden z nejlepších seriálů minimálně posledních deseti let - bude mi chybět!

plakát

Její tělo (2023) 

Sin in the pyramid, if you want, yeah. Pokud někdo pátrá po filmu, který mu objasní důvody dívek, které do téhle branže přicházejí, měl by se snad podívat na nějaký dokument. Její tělo pracuje s jemností, náznaky, téměř neznatelnými souvislostmi a metaforami (akvárium). Motiv vody a jiných tekutin je prostě všude. Snímek zkrátka spoléhá na lidskou vnímavost. Není to film pro každého, ale zároveň žádná artovka. Užijete si dril ze sportu, i animální nadšení z tělesnosti a nezávislosti, za kterou se ale těžce platí. Chválím tvůrkyně, že to takového těžkého úkolu šli, i když na mě měl také menší dopad. Nebudu je ovšem peskovat za to, že vše, co chtěli říct, nestrkají divákům až pod nos. 70%.

plakát

Vítr v kapse (1982) 

Samozřejmě, jistá míra autenticity se tomu upřít nedá, Tofi ještě v té době předváděl něco, čemu se dalo říkat herecký výkon, ale všechny ty otravné a archaické socialistické reálie svým balastem tak zamořují všechno ostatní, že se přes to prostě přenáší jen stěží.

plakát

Mazlíček (1934) 

Jeden z prvních kusů, ve kterém Haas hrál s Mandlovou, začátek spolupráce, která byla hodně podobná a zároveň v mnohém tolik jiná - on je nesmělý, nebo něčím hendikepovaný, ona krásná a ze začátku nedostupná, takže se do ní hned zamiluje a dělá vše pro to, aby dostupná byla. Mnohé staré filmy z předválečné éry stárnou, jiné jen málo, a to je přesně případ těch Haasových. Já, jako punner, si užívám hlavně jeho brilantní slovní komiku - a vzhledem k tomu, že některé vtipy jsou řečeny jakoby mimochodem, vyplatí se dobře poslouchat. Vše samozřejmě korunují Fričovy režijní nápady, situace, které připomínají němou grotesku a také scény, které reflektují i ostatní Haasovy snímky a tím pomrkávají i na diváka. A, CO BUDU ZPÍVAT!

plakát

Jezerní královna (1998) 

Pohádky Macourka a Vorlíčka z devadesátých let jsou už léta obestřeny takovou aurou negativních reakcí, že jsem se vážně bál na jakoukoliv podívat. Ovšem po Novém roce a Vánocích, tom čase "povinných pohádek" jsem se dostal k Jezerní královně a zjistil, že je to solidní podívaná, ve které je sice méně českého vtipu, ovšem vyskytuje se (Jan Hrušínský), má solidní hudbu Ondřeje Soukupa, zajímavý vizuál (barevné filtry) a je pozoruhodnou parafrází Labutího jezera. Za mě spokojenost, 70%.