Tosim

Na tuhle variantu jsem (kupodivu) před několika lety vůbec nemyslel, ale můj vztah k Tarantinovi se nejspíš začíná vracet na začátek. Tvůrcův typický film, kde je všechno, co čekáme, a zároveň nic, co by mě ještě ohromilo. Pátrání po pachatelích otravy a masakru ve stylu Agathy Christie je pouze statováním, dialogy o americké občanské válce působí jako přednáška profesorů, jako vodítko k tomu, co chce Tarantino říct, stačil dlouhý záběr na Boží muka či ten zmačkaný Lincolnův dopis. Od Djanga další sešup dolů. Nezklamal pouze Maestro Morricone.

Filmařsky i morálně silný film, jenž je kritický jak k západní, tak východní straně a svým (jiné slovo nelze) lidským přístupem může nyní, v době debat o bariérách všeho druhu, sloužit i jako příklad. A neméně zajímavé je, jaké netradiční scénáristy si k sobě režisér zvolil. Angažovaný Spielberg je nejlepší.

Pár dobrých vtipů, tuna klišé (nedotažený český Pygmalión, šmrncnutý hokejovým prostředím), přeslazený a nereálný konec.

Stále jsem jen mírný optimista, ale zodpovědně prohlašuju, že tento film u mě fungoval na všech úrovních. Napětí, lekačky, humor, styl, vizuál, potřeba dalšího zhlédnutí. Co mám dál psát? Že Shyamalan natočil tak kvalitní snímek po těch všech svých nepodarcích, je šok, který vypadá trošku jako jeho klasická pointa. 100%!!!!!

Výjimka potvrzuje pravidlo, aneb sám se divím a plavu proti proudu, ale tahle skrz naskrz klasická pohádka se mi na Vánoce 2016 líbila ze všech nejvíc. Byl jsem rád za neokoukané slovenské exteriéry a relativně neokoukané slovenské herce, zamrzely jen některé postsynchrony. 70%.

Klasická taškařice, na které vyloženě špatného není nic, když si uvědomíme, že je to režijní debut Vojty Kotka, okořeněná horským prostředím, které jsme tady, kdyby nebylo navrátivších se sněženek a machrů, dlouho neměli. Relativně fungovaly i vážnější momenty, což jenom potěší.

Patetické, ale tohle je jedna z mála pohádek, kde mi to díky její celkové koncepci nejen že nevadilo, ale svým způsobem se mi to i zamlouvalo.

50%. Něco klasického, něco moderního (ale moc toho nebylo), nadsázky a bláznění občas až příliš - to otravovalo. Snad jediný bezchybný byl Trojan. D+Š+B jo, ale pak pohádky už spíš ne, Jirko.

Ne, že bych neměl rád Janáka, ale žánr české filmové pohádky (kolikrát už to píšu nebo čtu jinde) je opravdu pomalu vyčerpán, takže pokud tvůrci nepřijdou s něčím opravdu výjimečným, klasické postupy už mě nudí. Ze začátku to vypadalo na lepší průměr (slušný děj, kamera, výprava, herci - obzvlášť Hádek se odvázal, ale mohl být na obrazovce déle), pak mě ale vše začalo nudit a bylo mi celkem jedno, kam se to vyvine.

Pokud politička vyčítá tvůrcům, že nedodržují okruh otázek, místo toho, aby odpověděla spatra pravdu a fakta, je něco hodně špatně. Po zajímavém Gadžovi je jasné, že z Tomáše Kratochvíla se stává český dokumentární obhájce ponížených a uražených. Cenné!