Tosim

První seriál, ve kterém jsem měl chuť zabít Jiřího Dvořáka i jeho babičku. Klíma a Kroupa zobrazili naše kauzy způsobem, jaké byly, jaké by mohly být a jakými si přejí, aby se staly, to stejné platí i o prezidentovi, jenž je mixem tří osob, seriál pak nemá cenu ani jako faktografický, ani jako fikce. Stihnout vše už je trademarkem kluků z pořadu Na vlastní oči dávno, pokud nemají schopného dramaturga, nebo nepracují pro ČT (Reportérka), rozpadá se jim seriál pod rukama, je dlouhý, nudný, nelogický a plný směšných pasáží. Nenadával jsem jen na civilního Krause a Cmiralovu hudbu. 30%.

Já tam našel i western! Copak mix žánrů, jde o to, že ani s hlavní postavou se řádně neztotožníte, když je ten snímek tak těkavý, a to ji prosím hraje Kate. Ale svoje okamžiky film má, počítám do nich všechny retrospektivní scény a skok do sila, tam se dech zatajil i mě.

Tam, kde ve Zmizení Villeneuveova pomalá režie znásobovala napětí, tady spíš unavuje. Po začátku s napětím sledujeme cestování a mluvení, Emily tápající, Joshe s úsměvem a Benicia mentorujícího, popřípadě s hlavní pistole u Emiliiny hlavy. Že na policejních zátazích není vše úplně košer a mexický drogový boss se mohl přiučit z amerického násilí? No jistě, ale dvě, tři věty ještě konflikt nedělají a psychologie, natož filozofie se tentokrát nekonají.

Fantastické, dobrodružné, poučné, přesahová rodinná zábava jak vyšitá. Rudyarda Kiplinga z dětství vůbec neznám, škoda a hanba mi. A Jon Favreau je velice variabilní režisér, po tomto filmu si troufám říct, že má i na první ligu!

Zvláštní fikční svět, v němž to policajtům jde až podezřele dobře od ruky a variace na Midsomer (jen na menším prostoru, takže je to méně realistické). Postava Filipa Tomsy by se mohla občas i zasmát, únavné milostné "tápání" hlavní policajtky v podání Zuzany Norisové by potřebovalo osekat. Na druhé straně ale civilní, na novu až decentní seriál, jenž natočil tvůrce, od kterého bychom něco takového nečekali už vůbec. S nadějí jsem si přečetl jeden z rozhovorů s panem Soukupem, ale poté, co v něm v podstatě vyřkl, že točit vážné věci je jednoduché a veselé složité, mě zase rychle přešla. 50%.

Vytříbenost zůstává, hlavní hrdina dochází svému konci, protože už nic než temnou stranu neuznává, tady je ten přesah, ale protože film se nepřiklání na žádnou stranu, není možná tak patrný. Druhá část by chtěla zkrátit, další a další Kraviecovy podvody podle podobného mustru už unavují. Co mě ve snímku nejvíce fascinovalo, byla dokonale padnoucí, stylová hudba Tadeáše Věrčáka. Radost poslouchat - světová úroveň. 70%.

Tam, kde Jan Hřebejk drze porušil určité detektivní stereotypy a Viktor Tauš na ně rovnou kašlal, ale vytvořili stylové, zábavné a napínavé věci, točí první jmenovaný třetí řadu (s nejnetradičnějším námětem) naopak nejfádněji. Po scéně s probuzeným lvem čeká divák něco stejně infarktového i s pachateli, ale kriminálně to prostě poněkud vyšumí.

PŘI NEJHORŠÍM NÁM POMŮŽE DADA. No, jenom o fous. Pánové Klein a Pecháček nám z Básníků dělají seriál, zdá se. Tomu odpovídá i vizuál. Neskutečně dlouhé, komično přechází v tragédii a pomalu komunální satiru (konkurz na ředitele nemocnice). Na PP je už zbytečné nadávat, veletoče v postavách pokračují (Karabec = Vaculík? A proč?), neherci obsazení kvůli popularitě (Mareš, šmarja), mnoho scén vypadá jako poučování a moralizování těch, kteří zestárli a jen proto na to mají právo. Přesně z toho si dřív série dělala legraci. Básníci se nám pomalu ztrácejí... Úvodní píseň - Uhlířův standard, závěrečná na úrovni slabikáře. 30%.

S ŽENSKEJMA JE TO JAKO S FILMEM. JAK JE PŘEHNANĚ INTELIGENTNÍ, NEDÁ SE TO VYDRŽET. Tihle Básníci nejen zachycují porevoluční dobu, jsou jejím produktem a zároveň ji vytváří. To je na nich zajímavé, ne dobré, stejně jako snaha hlavního hrdiny bilancovat na prahu středního věku a v době velkých společenských změn. Postavy se střídají, motivy také, je to o všem a často o ničem, začíná otravný product placement, (nucené?) veletoče v postavách (Honza Antoš = Marek Vašut?), občas rádoby humorné lapsy (srovnávání Sokola a SSM) a tu a tam z toho všeho vykoukne ono vtipné a životné básnické střevo, jak si ho pamatujeme z osmdesátých let. To je snímek i na těch 70%. Jediný jasný klad - nejdospělejší a nejlepší píseň v sérii.

"Vždyť je to samej papundekl!" Režisér několika epizod (!!!) Milan Šteindler to vystihl přesně, leč nezáměrně. Kdo vydrží v polorozpadlém domě, získá dědictví třicet miliónů. No jistěě, když už, tak to přežeňme, nic středního nám nejde, ale co s takovým námětem, který by se dal zpracovat jako pěkné sousedské peklíčko, když skončí opět jako vztahovka, vy máte teda fantazii. Na rovinu - viděl jsem první, druhý a sedmý + osmý díl a mám jasno. Diváci alespoň jednu z letošních podzimních sraček ignorovali. Konečně měli trochu rozumu.