Svratkin

Jedinečný snímek s revolučním pohledem na "střet civilizací", zvláště pohledem na pro nás méně neznámou stránku teroristických útoků a osvobozeneckého boje Palestinců a potažmo celé radikálnější části islámského světa. Ačkoli zpočátku působí některé psychologické momenty nevěrohodně, film nabírá postupně obrátky a graduje až do samého konce a i psychologická rovina hlavního hrdiny začíná postupně tvořit velmi zajímavou linku. V některých momentech může být lehce na škodu pro pochopení, když divák nezná kontext Izraelsko-Palestinského konfliktu a obecně života v oblasti, nicméně i pro ty, kteří se nezabývají právě mezinárodními vztahy, má snímek rozhodně co nabídnout.

Kusturica se vším všudy. A možná právě proto dostává tentokrát o hvězdičku méně než obvyle, protože po všech ostatních filmech, které jsem od Kusturici viděl, začíná být trochu stereotypní. Černá kočka, bílý kocour se nezdá být o nic horší, než Kusturicovy ostatní filmy, ale charaktery vyhnané do nejvyšších otáček jejich přirozeností se začnou časem nutně zastavovat o hranice toho, co je člověk sám pro sebe, a neomezováni vztahy s ostatními se vyčerpají a rozplácnou, neboť jim nic nedává tvar a složitost, nad kterou by byla radost přemýšlet. Rozhodně ale skvělá hudba a chuť do života, která člověka nakazí!

Film, který drásá až kamsi do hloubky, ryje do masa, drtí. Hlouposti každému známých lidských charakterů, které hasí občas se na povrch deroucí záblesk naděje, že by mohlo být lépe. V celém filmu jsem nenašel snad jediný okamžik, který by byl přikrášlený režisérem, všechno jakoby mluvil sám život okraje mexického velkoměsta. A zvláštní úctu určitě zaslouží všechny herecké výkony, zvlášť ti malí kluci jsou nefalšovaní zrozenci průmyslového předměstí...

Od té doby, co mi kdosi popsal, o čem tento film je, jsem se mu záměrně vyhýbal (nejvíc mě odradila právě zmínka o osobnosti Ježíše). Když jsem se potom jednou z dlouhé chvíle a nedostatku jiných filmů sebral a podíval se na něj, byl jsem docela příjemně překvapen. Čekal jsem mnohem méně, jak tu píše skoro každý, na to, že jde o konverzační film, tak je velice poutavý. Bohužel s druhým obdivovaným aspektem, totiž jeho filosofickou hloubkou se ztotožnit z nějakého důvodu nedokážu. Všechny témata, které mají filosofický potenciál, jsou lehce načaty, aby ustoupily jinému naťuknutí. Krom toho se nechal Schenkman svést možností "být v historii" a tím pádem do filmu násilně cpát jakési výklady osobností, jejich díla, snahy o laciný šok... Kdyby se toho dokázal vyvarovat a zůstat u jakési gnoseologické otázky, mohl z toho být skvělý film.

Mladí konzervativci mi sice nejsou nijak sympatičtí, ale k tomu, aby se vyrovnali mladým komunistům mají pořád daleko a snaha dát je na opačnou stranu spektra mi příjde trochu zkreslující. Ale jinak vydařený snímek, ukazující zblízka, že nejdále od reality bývají ti, kteří usilují o vládu nad ostatními. Dobře Linda!

Skvělý dokumentární snímek o výtečné novinářce a jedné z největších osobností nového Ruska. Doporučuji v kombinaci s jejími knihami.

Není co přidat, není co ubrat, není co vytknout. Skvělý, tak přesně složený, že nezbyla skulina, do které by se mohlo vůbec jakkoli komentovat. Díval jsem se na directors cut a o těch 26 minut, které v oficiální verzi nejsou bych nechtěl přijít i když děj neubíhá nějak závratně rychle.

Podařený film. Ani nemyslím, že by byl moc přepálený, to, co se může zdát trochu extrémní či přepálené je spíš způsobeno neznalostí toho, jak to v Rusku chodí. Po roce v této zemi právě naopak cením, že charaktery lidí a jejich motivace, emoce, megalomanství je skvěle věrné. S čím jsem měl trochu problém je skladba filmu a lehká popletenost děje ke konci. Asi by se mi víc líbilo, kdyby Lugin udělal pořádný konec než další díl... A ke chvále se přidávám - Maškov byl skvělý!

Další úžasný Kusturicův film. Postavy tak absolutní a své jako sloupy antického chrámu. Až se musím ptát, jestli takové opravdu někdy někde existují... Film, který člověku říká, že života se není třeba bát, že život se prostě musí žít ať je jakýkoli, film, který nemá rád filosofii, ale člověka.

Film, který tíží. Dává zakusit pocity, které bych znovu snad ani zažít nechtěl. Do toho místy naprosto marzivá symbolika. Už ty léta pro kamarádovu lež v podzemí, hořící invalidní vozík kroužící kolem kříže v rozstřílené vesnici... A pak krásná hudba.