Kupředu levá, kupředu pravá

Mladí ideologickí papagáji alebo Náhľad do života politickej vaty. Juniori, poskytujúci hopsaním s transparentami mediálne krytie straníckym bossom. Zúfalo sa snažia prebiť nedostatok vlastnej voľnočasovej invencie zaobalením do rôznych farieb politickej dúhy. S nádejou, že ak budú poslušnými mopslíkmi, raz budú riadiť. Takéto figúrky však vrcholovú politiku zväčša netvoria (príkladom je matka mladej komunistky z filmu, celý život aktívne politicky činná, no výzorom utiahnutej myšky a sociálnym postavením na hony vzdialená biznisu vedenia strany). Výsledný súbor bizarností miestami pôsobí, akoby základná situácia bola vymyslená len pre účely filmu, čím sa stráca dojem autentickej výpovede. Túžba žiť pod kuratelou sovietskej armády, vylepenie plagátu Václava Klausa v matkinej obývačke alebo ladenie bytu vo farbách milovanej strany sú na hranici pochopenia, ale čo už čakať od ľudí, ktorí vymenili spektrum možností oddychu za plávanie v politických sračkách. Kultúrna úroveň, siahajúca od nadšeného tanca v rytme diskotékových popevkov o Husákových deťoch k zaľúbenému tancu pri druhotriednej dychovke napovie viac ako otrepané politické frázy. (09.11.2007)

Zabavny, ale velmi povrchni dokument, ktery hleda a nachazi panoptikalni postavicky a divacky vdecne situace. Prijde mi ze autorka moc nepatrala a problematiku dlouho a podrobne nezkoumala, ale prisla k nataceni s predem definovanym negativnim postojem k pravicove a levicove politicke angazovanosti, a podle tohohle klice si uz jen dohledavala lidi, kteri by ji jeji presvedceni potvrdili a zapadli do jeji sablony. Z obou taboru by se urcite dali vytahnout inteligentnejsi lide, kteri by svoje postoje dokazali vysvetlit rozumeji a pochopitelneji. Ale pak by to byla samozrejme mensi zabava... Jako o dokument o zvlastnich jedincich mezi nami - v poradku, ale pokud to mel byt pokus nahlednout do dvou politickych komunit, tak to ucel moc nesplnilo. (10.10.2010)

Dokument natočený se zcela jasnou vizí. Díváme se, s tichým nestranným odstupem, na soukromí mladých, politicky angažovaných lidí. Do ničeho jim nemluvíme, nic jim nenutíme, nic po nich nechceme. Zabředávat totiž do nějakých diskuzí s lidmi, kteří jsou otroky jakési všespasitelné pózy, by byla cesta do pekel. Nechme jim tu iluzi, že je potřebujeme. Je velmi málo pravděpodobné, že se tito lidé politicky prosadí. Doufám. (09.11.2007)

Dám krk na to, že většina Mladých konzervativců by za minulýho režimu dělala kariéru v SSM. Na druhou stranu z toho kudrnatýho revolucionáře jsem opravdu neměl dobrej pocit. Pohled opravdu dobře vyvážený. Ale zejména mě hlodá otázka, proč se u nás politicky angažujou především takovéhle typy povah. (11.11.2007)

Freak-show, ve které hrají hlavní roli prázdné hlavy vyplněné prázdnými frázemi. Při sledování tohoto kaleidoskopu, jenž se obešel bez jediného komentáře režisérky, neboť hlavní aktéři ze sebe zvládli udělat blbce sami, jsem si říkal, že tyhle děti asi doma málo mlátili. Na jedné straně mladý komanč, jehož snem je žít v normalizaci (a když ho pak člověk vidí, jak se slzami v oku komentuje neúspěch komunistů ve volbách, skoro má chuť dát mu pětikorunu na boršč), na straně druhé konzervativec, který své matce dává k Vánocům plakát Václava Klause, nutí ji politicky se angažovat a své druhy ve zbrani nabádá, aby se na demonstracích chovali "hlavně konzervativně". Tenhle dokument mě utvrdil v tom, abych se přestal rozčilovat nad desolátním stavem současné politické scény, protože to, co teď prožíváme, není nic proti tomu, co teprve přijde. (17.12.2007)