Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Animovaný
  • Krátkometrážní

Recenze (385)

plakát

Harry Potter 20 let filmové magie: Návrat do Bradavic (2022) (TV film) 

Poměrně milý a fajn pohled do zákulisí všech HP filmů, který je jedinečný oním znovushledáním tehdejších představitelů. Mnohým fanouškům to rozhodně vykouzlí (get it?) úsměv na tváři. Akorát závěrečná čtvrtina je až přestřeleně sentimentální a patetická. I přestože se považuji za opravdu extrémního HP fandu, tak mě to nakonec nedojalo. A zdá se, že se o to ten speciál fakt usilovně snažil. Vlastně si myslím, že pokud chtěli tvůrci natočit tuhle nostalgickou jednohubku takovýmto způsobem, měli počkat ještě dalších deset let. Pak by to možná bylo silnější. Celkově se na to však koukalo příjemně. Ale ta Rowlingová tam prostě chyběla. Btw, Helena Bonham Carter (Belatrix) tam byla nejlepší. Jednoznačně nejzábavnější a nejvtipnější sekvence.

plakát

Hledá se Dory (2016) 

Vsadím se, že při úplně prvním záběru na maličkou Dory se z mnoho kinosálů ozvalo hlasité: ,,Awwwww..." (Ehm, taky jsem to trochu udělal.) Rozhodně ale jedna z těch slabších pixarovek, nechci tím říct, že by film byl špatnej, nicméně nějak mi tu chybělo ono kouzlo podmořské cesty a prozkoumávání, které právě první díl měl. Hledá se Dory sází více na poněkud akčnější notu, která je plná nadsázky, ono to teda jako funguje, zábavné to je, ale možná vám při sledování posléze dojde, že tenhle sequel nebyl úplně nutný. Nicméně bavil jsem se, Dory a Hank byli oba kouzelní. Ale víte, který sequel je nutný!!?? Úžasňákovi 2!! Už na to čekám stejně dlouho jak na Half-life 3, což už je teda jako zoufalý! Nejvtipnější moment: Jak mořská hvězdice nahlas zakřičí: ,,Incoming!", když se po ní z povrchu začne sápat dětská ruka. Lepší 3*

plakát

Hořkých sedmnáct (2016) 

Tohle teenangerovské komediální drama je trochu takovým Junem 2. A na to, že se jedná o debut, je to celkem slušná práce. Nicméně už mě trochu unavuje onen omšelý koncept : Hlavní hrdina je "sociální vyvrhel", sympatický a zajímavý, nicméně neoblíbený, bez přátel, buď nepochopený intelektuál nebo divný nerd, jenž má svérázný smysl pro humor a "rádoby" stylově nabitý slovník, který si později najde nějaký ten love interest, který je podobně cáklý... Zde tomu nebude jinak. Ovšem tady se stále nemohu rozhodnout, zda mi pěkná hlavní holčina ve filmu vůbec sedla. Na jednu stranu je to sympatická a vtipná rebelka, na druhou stranu to je zase občas nesnesitelný a urážlivý fracek. Holky, které lidi povětšinou označují za "divné", mě vždycky hrozně přitahovaly, zde to je však možná trochu moc. Je to ale pěkně napsaný, plus celkově z toho jde docela příjemná atmosféra. Ale rozhodně to není žádný objev Ameriky. Lepší 3*.

plakát

Host (2020) 

Uf. Koronavirový rok 2020 nebyl ve všem špatný. Například dal podnět k vytvoření tohoto originálně pojatého fan footage hororu, které mi nahradil dnešní dávku cardio cvičení. Host je duchařský film, který se však celý odehrává v teams callu mezi holkami, které přežívají v domácí karanténě. A musím říct, že už jsem dlouho neviděl horor, který by měl tak velké množství fungujících lekaček. Kterých je tam dost. A jsou fakt hnusný. Samotný děj není na žánrové poměry nijak zvlášť originální. Už dopředu víte, že když se někdo pokusí vyvolávat duchy online, něco se tam posere. Otázka je, zda se filmu i přesto povede udržet divákovu pozornost. V tomto případě si film zaslouží medaili, je plný skličujícího napětí, hrůzných nápadů a velice efektivních lekavých sekvencí. Možná mi ale krapet vadilo, že film se ke konci trochu moc utrhl ze řetězu a ukázal víc, než bylo nutné. Jinak ale parádní krátký horůrek, který fan footage žánr posunul zase o pár kroků vpřed. Lepší 4*

plakát

Hotel Mumbai (2018) 

Velice věrohodné zmapování skutečné události teroristického útoku muslimských fanatiků na indický Taj Mahal Palace hotel. A zmapování věru dost husté a mrazivé. Na celovečerní režisérský debut je to fakt slušná práce, film si drží po většinu doby nesmírně fungující napětí, okořeněné drsnou realitou, díky které si nehty kousající divák přeje, aby každou vteřinou do onoho pekla vletěl třeba Bruce Willis a pěkně ty vražedné psychopaty pokropil. Ale to se nestane. Záchrana ve formě nějakého nadupaného akčního hrdiny je jen zbožným přáním. Divák je tak skoro po dvě hodiny terorizován naprosto beznadějnou situací, ze které se pak už jen člověk začne modlit, aby ji po zbytek filmu přežilo co nejvíce nešťastníků. Rozhodně stojí za zhlédnutí, jen se na to asi koukejte se správnými lidmi. Mnoho diváků by nemuselo přijmout fakt, že ne každý muslim je jeblý vraždící maniak. Lepší 4*

plakát

Hra na oliheň (2021) (seriál) 

Jihokorejská kritika kapitalismu. Ale setsakramentsky parádní! Hra na oliheň je až neuvěřitelně konzistentní mišmaš. Bere si kus z krutého námětu z Battle Royal, kus z morbidní poutavosti a kreativity ze série Saw, plus i kus ze zkoumání a interakcí mezi komplexními charaktery ze série Hunger Games. To všechno by se v neschopných rukou rozpadlo v jeden velký bordel, ale Hwang Dong-hyeok je prostě borec scénárista (jak už mi to ostatně dokázal ve svém filmu Dogani). Výsledkem je tak neuvěřitelně poutavá, podmanivá a v jistých momentech extrémně napínavá (a hlavně kreativní!) podívaná, ze které jsem nemohl spustit oči. Skutečným úspěchem je ale komplexnost jednotlivých postav, díky které působí na diváka neuvěřitelně reálně. Obzvlášť ,,kámoš" hlavního hrdiny Cho Sang-woo je velice povedený. Divák si tak mezi "soutěžícími" rychle najde své oblíbence, ale také neoblíbence, díky čemuž se lépe buduje celkové napětí a divákův zájem o seriálový děj. Dong-hyeok se úspěšně vyhýbá příliš velkému patosu, přičemž když už má dojít na nějakou emocionální sekvenci, je vždy vhodně rozvinutá. Ten seriál samozřejmě není dokonalý. Jen tam několik scén, které se až příliš táhnou, postava mladého policajta, jež ve výsledku postrádala smysl, plus veškeré scény se zahraničními VIP členy jsou cringe as fuck, ty bych vyškrtal všechny. Jinak ale pecka. Scénu s creepy "cukr, káva, limonáda" rob o panenkou, ve které hraje krásný song Fly me to the moon, jsem si musel pustit několikrát. Průměrných 5*

plakát

Hra o trůny - Série 7 (2017) (série) 

Sedmá a předposlední série je spíše ještě takový velký Build-up, než nějaký ten toužebný předvoj finálního nářezu, neboť se v ní spíše víc mluví, než jedná. O napínavé a "očikoulící" momenty tu určitě není nouze, přesto celá série spíše připomíná rozestavování šachovnice, což, jak se asi shodneme, není tak vzrušující, jako samotné hraní. Doufejme tedy, že tvůrci si jen šetří síly na poslední řadu, jejichž epizody už posviští rychlostí Varysovo teleportace. Ostatně jak jednou říkal Gandalf: ,,Je to jen hluboký nádech před skokem do vody." A taktéž doufejme, že se seriál dočká úctyhodného, řádného a parádního zakončení (viz Breaking Bad), a ne ubohého, trapného a dehonestujícího zklamání (viz Dexter). Btw, vysral jsem se na to a jel jsem po týdnech. A dobře jsem udělal, protože ty spoily jsou prostě VŠUDE!

plakát

Hvězdy nám nepřály (2014) 

Dobře, přiznávám, jeden z důvodů, proč jsem se na tohle podíval, byl ten, abych na holky udělal dojem, že ten příběh znám. Tudíž bych jim dokázal, jak neskonale úžasný a dokonalý jsem. Navíc romanťárny mám rád... Když jsou dobrý. Fault in our stars je určitě příjemný a dojemný snímek s milými protagonisty, ovšem někdy s těmi city moc tlačí na pilu. Nemluvě o tom, že mnoho scén je utahaných. Ovšem musím ocenit jeho konzistentní stavbu v chytře napsaných dialogů, což mi napovídá, že původní předloha patrně bude opravdu kvalitní. Navíc onen motiv rakoviny neslouží pouze jako citová vydíračka, ale ve skutečnosti je dobře aplikovaný i mimo romantické chvíle. A ta chemie mezi těma dvouma funguje pěkně, to film nesmírně zachraňuje. Ve výsledku - viděl jsem určitě spoustu lepších romanťáren, ale od nejhorších má hodně daleko (Tímto zdravím Fifty Shades of Gray za pomocí svého prostředníčku.) Slabší 4*

plakát

Chicagský tribunál (2020) 

Když už jsem se začal obávat, že kvůli koronavirové krutovládě se letos žádné pětihvězdičkové pecky hodné Oscara nedočkám, Netflix mě náhle flákl po hlavě jedním z nejlepších soudních dramat za posledních několik let, ze kterého ta kvalitní filmařina srší na všechny strany. I navzdory vcelku vážnému tématu není Chicagský tribunál žádným super posmutnělým pomalým snímkem. Dokáže si najít čas i pro humorné a energické scény, aniž by se vytratil autentický a formální zjev celého soudního procesu. Svou svižnou expozicí přehledně představí zajímavě trojrozměrné protagonisty, kteří jsou v nezáviděníhodné situaci v pozici obžalovaných v soudím řízení, které je už předem sviňácky naštelované tak, aby v něm prohráli. Velká síla celého filmu je i to, že vůbec nenudí. Hltal jsem téměř každé slovo a každý moment. A vzhledem k tomu, že se jedná převážně o kecací film, který se odehrává především v soudní síni, tak nad tím člověk musí dát klobouk dolů. Film za to vděčí hlavně velice kvalitnímu scénáři, dobré střihové práci, která diváka průběžně seznamuje s událostmi, které proces zapříčinily, plus i parádními hereckými výkony samých sympaťáků. Nemluvě také o fungujícím emocionálním náboji, který s divákem parádně zacloumá. Za mě velký kandidát na Oscara za nejlepší film a hlavně za nejlepší původní scénář. Slabších 5*