Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Animovaný
  • Krátkometrážní

Recenze (387)

plakát

Richard Jewell (2019) 

Pokud vám momentální super panika kolem koronaviru ještě nedokázala, že média mají opravdu nesmírnou moc, zkuste juknout na nejnovější snímek největšího badass režisérského staříka, který i rok před svou devadesátkou dokazuje, že filmové řemeslo pořád umí na jedničku. Eastwood je prostě výborný vypravěč - nepatetizuje, nepřehání, celkový děj tak má svižné tempo a působí strašně přirozeně, což je u těch snímků podle skutečných událostí dost důležité. Richard Jewells je tak velice unikátní podívanou, která v divákovi vyvolá nepříjemné píchání v břiše, způsobené sledováním nevinného člověka, který se po svém hrdinském činu, týkající se objevení bomby na veřejné akci, následně stane také hlavním podezřelým. Pod nátlakem FBI a médií se tak stále víc a víc propadá do frustrujícího a téměř i devastujícího chaosu, během kterého jen divák skřípe zubama a nadává, jaká je to nespravedlnost. Přijdete k tomu ještě parádní výkony Sama Rockwella, Jona Hamma a fešnady Olivie Wildové a můžete se těšit na vcelku dost napínavou a poutavou podívanou. Clint furt umí. Ten chlap je prostě bůh. Lepší 4*

plakát

Drahokam (2019) 

V podstatě dost frustrující a chaotická podívaná (zejména protože se tam téměř konstantně mele), ovšem z velké části v tom dobrém slova smyslu. Uncut Gems se svým rychlým tempem diváka téměř vůbec nešetří, okamžitě ho hodí do stále zhoršujícího se kolotoče honby za prachama, které se zoufale snaží vyštrachat poněkud nesympatický charakter Adama Sandlera. Film vcelku věrohodně dokázal navodit onen pocit naléhavosti a téměř i beznaděje, který se vznáší kolem hlavní postavy, přičemž divák to cítí i za něj. Když už podnikne určité kroky, aby jeden problém vyřešil, rázem tím vytvoří problém nový, mnohokrát i akutnější. To zběsilé tempo, které se promítá hlavně na dialozích, nemusí všem divákům úplně vyhovovat. Stejně tak i velice nesympatické typy, se kterými Sandler musí jednat, mohou některé diváky donutit snímek prostě vypnout. Pokud to ale člověk vydrží, čeká ho v poslední třetině poměrně dost napínavá jízda, i přestože třeba ještě nebude mít jasno v tom, zda vůbec hlavnímu hrdinovi chce fandit, nebo by ho raději hodil napospas vlkům. V některých pasážích to tempo bylo hodně rušivé a dost to sráželo jinak vysokou kvalitu celého filmu. Kdyby to tvůrci přeci jen zkusili udělat o trochu víc vyrovnanější, byla by to skvělá záležitost. Ale i tak to byla podívaná více než slušná. Slabší 4*

plakát

See (2019) (seriál) 

,,Chet chet." ,,Chet chet chet!" Velice slušná post apo jízda s naprosto nářezovým začátkem, ale poněkud uspěchaným koncem. See velice hezkým způsobem propojuje motivy přeživších lidí, kteří žijí ve stylu indiánských kmenů, s motivy světa 21. století, ze kterého zbyla už jen hromada sutin a prachu. Jestli se tomu seriálu ale fakt něco povedlo, jsou to právě postavy. Ať už mluvíme badass slepém Khal Drogovi, který se nakonec o hlavní roli dělil s více lidmi, extrémně sympatickou Bow Lion, kterou jsem si musel dát na titulní fotku, nebo i hrozivé padouchy jako charismatický Tamacti Jun a ona hráblá Královna, každá z těchto postav je svým unikátním způsobem zajímavá, přičemž divák si tak snadno najde oblíbence. Velká škoda, že posledních pár epizod začalo trochu moc tlačit na pilu, v rámci čehož se některé postavy chovaly poněkud nelogicky, plus onen do té doby slušný rytmus příběhu se změnil v menší uspěchaný chaos. Obzvlášť poslední epizoda mi přišla, jako kdyby tvůrci přeskočili celou jednu velkou dějovou linku. Celkově ale zábavná a velice hezky natočená podívaná. Má to vlastně podobný vibe jako Walking Dead (post apo konverzačka s občasnými boji). A ty souboje poslepu byla jedna velká audiovizuální lahůdka. Na druhou sérii jsem moc zvědavej. Lepší 4*

plakát

Malé ženy (2019) 

Abych řekl pravdu pravdoucí, musel jsem se do zhlédnutí trochu přemluvit. Nemůžu totiž úplně říct, že bych byl vyloženým fandou romantických dramat z tohoto období. Nicméně během první třetiny mě velice překvapilo, jak rychle mě film začal bavit. Jedna z nejhezčích věcí na celém snímku je zejména to, jak neskutečně příjemně a hřejivě některé scény působí. Jde především o pasáže, ve kterých mezi sebou mají interakce všechny čtyři sestry, které byly fakt výborně obsazené. Saoirse Ronan jednoho dne udělá hereckou díru do světa, tím jsem si jistý. Každá z nich má svou vlastní zajímavou dějovou linku, se kterou se dobře pracuje jak v přítomnosti, tak i ve vzpomínkových pasážích, kdy to byly ještě holčiny. Jen škoda, že Beth se nedostalo takové pozornosti jako zbytku sester. A která byla nejlepší? Amy. Hlavně teda kvůli výborné Florence Pugh, která odváděla dobrou práci už ve Slunovratu. Umět hrát nejdříve uvěřitelně infantilní a následně důstojně vážnou postavu určitě není žádná sranda. Gerwingová očividně umí psát, její scénář si udržuje po většinu doby konzistentnost, která se prokazuje v dobrém propojování jednotlivých linek všech sester do sebe, aniž by to působilo vnuceně nebo nevěrohodně. Možná to skákání z minulosti do přítomnosti mohlo být zvládnuté trochu lépe, ale na druhou stranu to tvůrci chytře odlišovali například barvami - když se to odehrávalo v minulosti, film byl barevnější. Když zas v přítomnosti, působil víc studeněji a se ztlumenými barvami, celkově znázorňující konec dětství. Celkově ale moc příjemná a hezká adaptace. A ten konec je doják! Průměrné 4*

plakát

Dva papežové (2019) 

No vida. Koukám, že nejsem jediný, komu po zvolení Františka proběhlo hlavou, že se strašně podobá Jonathanu Prycovi alias Nejvyššímu vrabčákovi alias bondovskému padouchovi Carterovi. Pro tu roli byl jako stvořený. Jedna z nejpůsobivějších věcí na celém snímku je především přirozený styl, díky kterému do sebe tvůrci hravě prolínají vtipné a milé momenty společně s těmi závažnějšími a hlubšími. Není to jen dobře napsaná kecačka mezi dvěma muži víry, kteří se v mnoha názorech liší, je to i skvělá demonstrace toho, že i když se mohou papežové zdát jako staří podivíni, kteří nedokáží mluvit o ničem jiném než o bohu, jsou to stále jen lidé. Lidé, co mají své preference v jídle, hudbě (ta ABBA mi vykouzlila úsměv na tváři) nebo i fotbalovém mužstvu. Když už je řeč o hudbě, její výběr je zde senzační. V mnoha momentech působí, jako kdyby do dané scény vůbec neseděla, ale zároveň se ta bizarnost divákovi bude vlastně zamlouvat. Nemuselo to být tak sentimentální, plus některé scény z Bergogliovo minulosti postrádaly švih a nějakou silnější emocionální dávku. Chemie mezi oběma papeži ale skvělá, své na tom dělají ty opravdu dobře napsané dialogy. Hezký film. Akorát si říkám, že by bylo vtipný, kdyby Benedikta místo Hopkinse hrál Ian McDiarmid. Benedikt totiž zase trochu vypadá jako císař Palpatine. A to nic proti němu! Má prý rád kočky, takže u mě má plusové body! Průměrné 4*

plakát

Ad Astra (2019) 

Ad Astra je trochu past. Námět láká na vzrušující a podmanivé dobrodružství napříč celou soustavou, až téměř k jejímu okraji, ale divák se ve skutečnosti dočká velice pomalé psychologické cesty jednoho astronauta, který je plný vnitřních monologů. V některých částech to relativně funguje, v některých zas vůbec. Snímek si bere silnou inspiraci hned z několika známých filmů z vesmíru, jmenovitě z Gravitace od Cuaróna, pak Interstellar, plus samozřejmě i Vesmírná odysea, od které si toho půjčil asi nejvíce. Ona podivně klidná a melancholická atmosféra funguje relativně dobře na místech, kde se musel (mimochodem výbornej) Brad Pitt potýkat s jinými lidmi. Například "honička" na Měsíci a návštěva Marsu byly moc pěkné sekvence. Tvůrci si ale nedokázali moc dobře poradit se směrem, kterým se film ubíral. A to jak po té dějové stránce, tak i té vypravěčské. V určitých místech se to totiž nesnesitelně táhne. Já chápu, že tohle nemá být žádný divoký snímek s rychlým tempem, ale stejně je potřeba si v tom udržovat nějakou rovnováhu. Plus na konci filmu si člověk řekne něco ve stylu: ,,OK? ... What was the point?" Jako kdyby nějaký závodník konečně dosáhl cílové pásky, ale pro zcela prázdné tribuny. Celkově zajímavý a v mnoha ohledech hezký film, který ale zároveň promarnil celou řadu skvělých příležitostí. Lepší 3*

plakát

Doktor Spánek od Stephena Kinga (2019) 

Důstojné pokračování Kubrickova hrůzostrašného Osvícení. A už i docela chápu to vysoké hodnocení na čsfd, vzhledem k tomu, že horory obecně příliš kladně hodnocené nejsou, přišlo mi to pozoruhodný. Fígl je v tom, že Doktor Spánek zas až tak úplně hororem není. Jasně, je tam několik děsivých sekvencí, ale je to více ve stylu à la Stranger Things. Tudíž film diváka párkrát vyděsí nějaký tím hrůzným zjevením, ale obecně se moc bát nebude. Je to spíše takový mysteriózní thriller se značnou dávkou nadpřirozena, který skvěle pracuje s poetikou původního Osvícení, i přestože v některých částech (hlavně na konci) až moc využívá jeho děsivé motivy, což trochu ubírá na jejich tajemné hrůzostrašnosti. Prostě děs ze shnilé báby ve vaně vychází i z toho, že divák pořádně neví, co to má znamenat. Od druhé půlky film skvěle pracuje s napětím, přičemž samotný závěr dává Kubrickově klasice jedno velké úctyhodné přikývnutí. A musím říct, že Rebecca Ferguson, která hrála skvělou hlavní záporačku, je strašně zajímavý typ. A jsem rád, že od dob posledních Mission Impossiblů se vybarvuje čím dál víc. Na pokračování staršího kultovního filmu moc dobrý výkon. Průměrné 4*

plakát

Život Briana (1979) 

Na počest zesnulému Terrymu Jonesovi jsem si řekl, že by nebylo špatné zavzpomínat na jeden z nejlepších filmů, co s tou svou britskou bandou plantážníků vytvořil. Život Briana je téměř ve všech ohledech geniální. Je to snímek, jehož humor není jen inteligentní a nadčasový, ale také si nebere žádné skrupule. Nedělá mu problém si z oné náboženské tématiky dělat prču téměř ve všech ohledech, zároveň ale nikdy nezaběhne do přílišných rovin nějaké trapnosti nebo infantilnosti. Monty Pythoni jsou prostě vynikající pisálci. Přidejte k tomu ještě onen britský herecký šarm, v mnoha situacích zvládnutou nadsázku, plus naprosto parádní zakončení, kterému se dodnes snad ani žádný film nevyrovnal, a dostanete skvělou a nesmírně vtipnou satiru, která je vlastně zároveň jedním z nejlepších náboženských filmů všech dob (Společně třeba ještě s Princem Egyptským). A nestárne to. I po těch dlouhých čtyřiceti letech funguje většina fórů furt na jedničku - Pilátovo zkoušení svých stráží, zda se rozesmějí po vyslovení jména jeho dobrého přítele jménem Biggus Dickus, je pro mě vždy záruka náramného pobavení, které neomrzí. Tak se měj, Terry. A žádné slzy přece! Always look on the bright side of life! A pozdravuj Grahama alias Briana alias Artuše! Dokonalých 5*

plakát

1917 (2019) 

Tak se to asi opravdu stalo. Od října jsem byl přesvědčený, že Jokera z mého pomyslného trůnu nejlepšího filmu roku 2019 už snad nic nesesadí. A najednou se objeví zpět ve formě Sam Mendes se svým neuvěřitelným válečným dramatem, které dokázalo, že rčení "to nejlepší na konec" má nějakou váhu. 1917 není jen nějakým všedním válečným filmem, který sleduje stejnou šablonu snímků jako vojín Ryan nebo Hacksaw Ridge. Je to prohlídka. Surová a autentická prohlídka válečných oblastí 1. světové války, po které diváka vezmou dva britští vojáci s naléhavým úkolem. Vtáhnutí do neskutečné atmosféry a téměř permanentního napětí má na svědomí především ten fakt, že celý film působí, jako kdyby byl natočený pouze na jeden záběr, což mi hned evokovalo tvorbu Iñárrita a Cuaróna, přesněji snímky Revenant a Potomci lidí (technicky a atmosférou je to také hodně podobné). Člověk tak má pocit, že je na té cestě společně s hlavními hrdiny, že i on sám je jakýmsi neviditelným společníkem, který se taktéž musí dostat z bodu A do bodu B. Mendes naprosto bravurně zvládá nejen intenzivní a akční sekvence, ale i ty emocionálně nabité. Nepatetizuje, nerochňá se v sentimentalitě. Díky tomu mají mnohé klidnější sekvence nejen ono unikátní autentické kouzlo, ale v určitých případech jsou i dojemné (zpěv v lese). Možná jen škoda těch pár momentů, kdy němečtí vojáci měli mušku stormtrooperů ze Star Wars, ale dá se to prominout. Překrásný film. Ten Zlatý glób dostal zcela zaslouženě. A hudba Thomase Newmana neskutečná. Průměrných 5*

plakát

Terminátor: Temný osud (2019) 

Přísahám bohu, po prvních pěti minutách jsem měl strašnou chuť to okamžitě vypnout, jít do pokoje, prokopnout knihovnu, otevřít okno a zařvat z něho hlasité: ,,FUCK!" Jako kdyby scénáristé byli sami nějakými stroji, kteří byli naprogramováni, aby napsali film, který pobaví, ale zároveň byli i zbaveni emocí a nebyli schopní pochopit sentimentální a nostalgické pouto mezi dlouholetými fanoušky a geniálním druhým dílem. Když to ale člověk překousne, dostane vcelku zábavný a dobře natočený nový kousek terminátorské série, který se může chlubit tím, že je ze všech dílů po dvojce asi tím nejlepším. Návrat Lindy Hamilton jako Sáry Connorové určitě zahřeje u srdce, plus ani nový padouch není nijak zvlášť hrozný. Strašně mě ale štve, že film si trochu bere příklad z nejhoršího dílu série, tedy Terminator: Genisys, a servíruje divákovi častokrát až moc přemrštěnou a na efekty bombastickou akci. Kdyby s tím krapet zvolnili, vůbec bych se nezlobil. Přeci jenom to byla součást kouzla prvních dvou dílů. Příběhově to je ale takové... jalové. Tvůrci se sice vytasili s pár dobrými nápady, ale celkově to působí ne příliš originálně, plus hlavně z toho má člověk pocit, jako kdyby veškeré ty události ve dvojce byly vlastně takové zbytečné. Celkově se ale jedná o slušnou zábavu, ve které to mezi postavami jiskří, plus některé povídací scény mají šťávu. O žádný skvělý díl se ale nejedná, ke kvalitám dvojky to má i tak hodně daleko. Lepší 3*