vurhor

Kvůli koronavirové krizi se mi 10. série hodnotí krapet obtížněji, protože na poslední díl jsem musel čekat celý půlrok, tudíž se mi samozřejmě pár věcí z hlavy vykouřilo. Celkově to ale ve mně zanechalo spíše pozitivní dojem. I přestože ten seriál už dávno nemá ono jedinečné kouzlo, kterým oplýval od 1. do 6. série, stejně je pořád natolik dobře napsaný, že divákovu pozornost udrží. A hlavně se tam furt skvěle pracuje s našimi milovanými pardály (pokud je samozřejmě nějaký scénárista trapně neodstraňuje, protože už tam hrát nechtějí). Bohužel padouši Šeptači na mě po většinu času působili spíše nudným dojmem. Především postrádali kredibilitu předchozích záporáků (Spasitelů, Guvernéra, atd.), nemluvě také o tom, že jejich konfrontace s hlavními hrdiny nebyly tak zajímavé, jak jsem si představoval. Chápu, že tvůrci se pokusili o něco nového, stejně tak věřím, že na mnohé lidi to fungovalo, ale já mezi ně nepatřím. Celý si to ale udržovalo stále parádní atmošku a slušné napětí. Člověk by si řekl, že po tak dlouhé době existence seriálu by si na to už fanoušek zvykl, ale stejně jsem si z některých sekvenci začal okusovat nehty. Ve výsledku slušná série, která sice nevrátila zlatou éru seriálu na světlo světa (což už se asi nikdy nestane), ale zároveň z ní má člověk pocit, že ten seroš je pořád více méně ve formě. Slabší 4*

Pokud jste při vaší soukromé chvilce při hledání dobrého péčka zabrouzdali do krapet bizarnějších hlubin (samozřejmě furt v mezích legality), abyste pořádně nakopli ty dopaminové receptory, nicméně po následném uspokojení jste cítili menší stud, nedělejte si s tím těžkou hlavu. Furt si to můžete racionalizovat tím, že nejste žádné nechutné zkurvené hovado, které, pro ukojení svých potřeb, nutí malé holky si svlíkat tričko a posílat nahé fotografie, které posléze využije k nemilosrdnému vydírání. Dokument v V síti má vlastně podobnou stavbu jako spousta hororů. Začíná pozvolna, netlačí na pilu. Následně ale znenadání diváka flákne po hlavě něčím hrůzostrašným, přičemž posléze už jen pozvolna utahuje šroubky s občasnou pauzou, aby mohl divák na chvilku vydýchat skutečnost, co za neuvěřitelný zmrdy chodí po tomhle světě. Celou tu znepokojivou odpornost doplňoval i fakt, že veškeří predátoři měli rozmazané obličeje, což jim (asi plánovaně) dodávalo už na tak velké odpudivosti. Herečky byly bezvadný, ovšem nemůžu se ubránit pocitu, že Tereza Těžká, která častokrát byla z těch tří nejvíce v popředí, byla vlastně nejméně autentická. Příliš to hrála. Mnohem víc jsem to věřil těm zbylým dvěma, hlavně té brunetě, která byla asi nejlepší. Skvělý dokument. A hlavně extrémně důležitý. Možná s krapet uspěchaným koncem, ale kdo ví, zda by divák měl ještě chuť sledovat něco dalšího. Jordan Peterson jednou řekl, že každý z nás má nějaké temné tajemství, se kterým se nikdy s nikým nepodělíme. To je pochopitelné. V případě těchto ubožáků, kterým to tajemství najevo vyšlo, si ale přeju, aby jim to někde v lochu dávali pěkně sežrat. Pomalu a bolestivě. Slabších 5*

Jako něco od starých dobrých bráchů Coenů. A vlastně si to i dokážu představit jako další sérii Farga. Akorát ten černý humor tam tak trošku chybí. The Devil All the Time je v mnoha ohledech krutý a ponurý film. Ale zase ne natolik, aby diváka vyloženě zhnusil, přinutil ho to vypnout a místo toho si dal třeba Lásku nebeskou, která je v určitém směru úplným protipólem. Svým kvalitním vyprávěním, dobře napsanými postavami a celkovou tajuplnou atmosférou dokáže i citlivější diváky, pro které by jinak ta gradující míra zla byla spíše odrazující, natolik upoutat, že od toho nebudou schopní odtrhnout oči. Už jen kvůli té solidní sartrovské myšlence, se kterou se poměrně dobře pracuje. Navíc to prostředí jižanského vidlákova je pro takový děj jako stvořený. Možná trochu škoda té krapet přestřelené délky, která byla ve výsledku spíše kontraproduktivní, klidně bych to nechal rychleji odsýpat. Tom Holland se mi začíná líbit čím dál více, vždycky mám radost, když vidím, že nějaký herec, který je známý díky žoviálnějším rolím, zvládne i něco vážnějšího. Spidey je šikula! A Cedric Diggory slizký úchyl. Love it! Průměrné 4*

Nenechte se odradit nízkým hodnocením. Peninsula sice není žádný zázrak, ale i tak je to vcelku povedená a zábavná zombie řežba, která netrpí nedostatkem zajímavých postav a povedených nápadů. Jejím hlavním problémem je prostě jen to, že je to jakýsi sequel Vlaku do Pusanu, který měl nesmírně originální námět. Lidé proto možná čekali, že jeho pokračování opět přijde s nějakou ojedinělou inovací, která se bude od klasických zombie filmů odlišovat. V případě Peninsuly tomu tak opravdu není. Její děj je vlastně vcelku dost všední, přičemž kdo viděl alespoň pár zombie filmů, nenajde zde asi nic moc nového. I přes nedostatek originality oproti předchozímu snímku se na to ale dobře kouká, děj má dobré tempo, netáhne se, plus první třetina je vlastně dost dobrá. Je možná škoda, že tvůrci si víc nepohráli se vztahy mezi hlavními hrdiny, což dobře fungovalo právě v předešlém díle. Ve výsledku zábavná (byť nepřípiš originální) podívaná. Lepší 3*

Téma potratu je ve Spojených státech vcelku dost rozporuplná záležitost. Eliza Hittmanová ho ale ve svém nejnovějším snímku představuje skromně a šetrně. Nesnaží se divákovi vnutit nějaký postoj, pouze ho téměř mlčky vede po cestě mladé dívky, která se za zády svých rodičů rozhodne tajně jet do New Yorku, aby tam přerušila své těhotenství. Ovšem, jak už to někdy bývá, věci občas nejdou úplně plynule a naskytnou se komplikace. Snímek je zajímavý zejména v tom, jak málo s divákem komunikuje prostřednictvím dialogů. Místo toho spoléhá na atmosféru, mimiku postav, gesta, atd. Prostě téměř čistě pracuje obrazem. A v mnoha ohledech se mu to daří náramně, je to vidět například na vztahu hlavní hrdinky s její kamarádkou, která ji na oné cestě doprovází. Moc spolu nemluví, ale i tak divák velice brzy pozná, že si jsou hodně blízké. Zároveň to ale s sebou v určitých částech přivádí určitou utahanost, díky které může člověk na pár vteřin vypnout. Nicméně ona smutná, ale do určité míry i dojemná atmosféra celého snímku je natolik podmanivá, že po většinu času divákovu pozornost udrží. Slabší 4*

Kdyby mohl být film jako koncept viditelně špinavý a páchnoucí, pravděpodobně by měl tuto podobu. U Zlaté rukavice svým způsobem trochu připomíná Lars von Trierův poslední film Jack staví dům, akorát je to autentičtější, méně sentimentální a více při zemi. I tak se ale jedná o velice naturalistické vyobrazení poněkud excesivního násilí, nechutných sexuálních hrátek a zabřednutí do mysli individua, oproti kterému i takový Glum vypadá jako sexy alfa samec. Film se snaží svým hlavním "hrdinou" diváka co nejvíce odpudit, což se mu vskutku daří na jedničku. Zároveň se ale snaží diváka seznámit s jeho motivy, minulostí a strastmi, díky čemuž ho divák sice nebude litovat, ale aspoň ho bude do určité míry chápat. Je to dobrá ukázka toho, kam až může lidská bytost klesnout, propadne-li alkoholismu a pocitu méněcennosti. Až na úplné dno. Je trochu škoda, že film je to v určité míře poněkud suchý a bez většího emocionálnějšího náboje, na druhou stranu je ale hlavní postavou cáklý sériový vrah, tudíž kdo ví, zda by to ve výsledku nebylo spíše kontraproduktivní. Jo, a děkuji filmu, že díky němu nějakou dobu nebudu moct jíst párky. Slabší 4*

Teen dramat ze školního prostředí, kde je hlavní hrdina jakýsi vyvrhel, se kterým se nikdo nebaví, je už venku mnoho. Obvykle si je ale moc neužívám, protože většina z nich sleduje poměrně dost stejnou šablonu, což po nějakém čase začne nudit. Speak je ale jednou z těch příjemnějších výjimek. I když je zde hlavní hrdinka také "podivným" outsiderem, film pro to má velice dobrý a pochopitelný důvod. Týká se jisté tragické události, která je divákovi představována po kouscích, díky tomu snímek dobře udržuje divákovu pozornost z čiré zvědavosti z toho, co se vlastně stalo. Je to velice chytré a intimní nahlédnutí do mysli mladého člověka, kterému se stala poměrně dost nepříjemná věc, se kterou se ale s nikým nesvěřil, což ho ještě o to více užírá. I přestože to je tématem poměrně vážný film, je zajímavé, že se tak v mnohých situacích neprezentuje, některé scény tak mají docela odlehčený nádech. Nálepku dramatu si ale přesto zaslouží. Velice pěkná podívaná. A nevěřil bych, že to někdy řeknu, ale Kristen Stewart v hlavní roli je tu fakt dobrá. Jakože fakt. Škoda, že o čtyři roky později se jí stala osudnou nejtrapnější upírská série se třpytícím se Cedricem Diggorym. Průměrné 4*

Čtvrtá série je seriálový fenomén. Tak skvělou kombinaci bravurní režisérské práce, scénáře, hereckých výkonů a opravdu mistrovského napětí se jen tak nevidí. Už hned od první epizody divák pozná, že ho čeká něco velkolepého. Největší hvězdou celé série je samozřejmě strašlivý Arthur Mitchell (Trinity Killer), nejděsivější a nejhrozivější protivník, jakému Dexter kdy čelil. I přestože je to ale záporák, série s ním skvěle pracuje jako s učitelem pro samotného Dextera, který se marně snaží najít rovnováhu mezi rodinným a pracovním životem. Nic však netrvá věčně, po nějaké době si oba půjdou zas po krku, díky čemuž se dočkáme jednoho z nejlepších a nejmrazivějších vrahounských bojů seriálu. Vada na kráse může být snad jen krapet mdlá pasáž někde veprostřed, sérii to ale nijak zvlášť neshazuje. Vrcholem série jsou ale poslední tři epizody. Dohromady je považuji za naprosto unikátní seriálový zážitek, který téměř nemá obdoby. Napětí je na nejvyšší úrovni, přičemž se diváka po celou dobu drží jako klíště. To vše zakončené jedním z největších šoků, co jsem při sledování nějakého seriálu kdy pocítil. Smrt Rity, charakteru, který divák vždy považoval za takové bezpečné útočiště před veškerými těmi hony na vrahy a další padouchy, je jedním z největších a nejpůsobivějších momentů celého seriálu. Geniálně (i když také smutně) zakončující nejen nejlepší sérii seriálu, ale i jednu z nejlepších sezón seriálové historie.

Ve druhé sérii se tvůrci odhodlali k odvážnému kroku, honu na samotného Dextera, ovšem zatím ještě neodhaleného. A nezklamali. Druhá série je především vynikající v tom směru, že si téměř po celou dobu udržuje slušné napětí. Dexterovi jde o kejhák. Ale ať se snaží jak se snaží, policejní oddělení pod vedením Franka Lundyho, jedné z nejlepších a nejsympatičtějších postav celého seriálu, se pomaličku dohrabává k pravdě. Ona skvělá ironie celé série, která je navíc hlavním důvodem, proč je tak nesmírně zábavná, je onen fakt, že Řezník ze Zálivu, po kterém pase jak policie, tak FBI, jim sedí hned před nosem. Vše pozoruje, analyzuje, strachuje se a jedná. A to vše vidíme pouze my. A i my se strachujeme, protože i když se většina vyšetřovacího sboru skládá ze sympatických postav, stejně chceme, aby neuspěli. Mimo jiné série předkládá i výbornou dějovou linku s Lilou, která taktéž patří mezi nejlepší padouchy, co seriál nabídl. A poslední epizody s Doakesem v kleci jsou geniální. Je to opravdu situace, při které se divák chytá za hlavu a říká si: "Bože, jak z něčeho takového vybruslí?!"

Vynikající představení jednoho z nejlepších příběhových seriálů. První série po většinu doby slouží jako skvělá expozice pro našeho milovaného Dextříka, která je ovšem chytře propojená s hlavní dějovou linií, jejímž středobodem je policejní hon na strašlivého Mrazákového vraha (The Ice Truck Killer), který patří mezi nejlepší a nejpůsobivější záporáky seriálu. Moc dobře ví, že Dexter je zabiják, přičemž v rámci svých vražd vyjevuje nejen jemu, ale i nám divákům skrytou pravdu o tom, co je vlastně ten Dexter Morgan zač a odkud se vzal. V rámci toho nám série představuje celou řadu skvělých nápadů a opravdu vtipných vnitřních monologů, které jsou v těch prvních sériích opravdu nejlepší. A atmosféra se zde dá vyloženě krájet. První série nám mimo jiné ukáže, že seriál se důkladně stará i o své vedlejší postavy. Nejsou to jen nějaké nezajímavé a bezduché skořápky, které mají svět našeho vrahouna jen trochu vyplnit, jsou to všechno charaktery s osobností, přičemž si mezi nimi rychle najdeme oblíbence. Batista, Doakes, Rita… Všechno to jsou charaktery s duší. A jelikož se celý seriál primárně soustředí pouze na jednu postavu, je to sakra působivé.