Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Krátkometrážní

Recenze (335)

plakát

Trojí hranice (2019) 

Takový to, když se Batman, Oberyn Martell, Nicholas Nickleby a mutant Apocalypse rozhodnou okrást drogového krále, ale krapet jim selže únikový plán. Triple Frontier je kvalitní a bohužel i vcelku nepovšimnutý akční thriller, který slušně pracuje s hlavními hrdiny a představuje vcelku originální zápletku, kterou člověk ve filmech podobného ražení (drogové gangy a americké vojenské jednotky) jen tak nenajde. To sympatické herecké obsazení tomu dodává na šťávě, plus rozhodně by divák neměl očekávat, že tam budou kulky lítat každou vteřinou. Snímek hodně sází na napětí, které si po většinu doby udržuje velmi slušně, svou roli v tom určitě sehrál i autor hudby, Rich Vreeland, který je zodpovědný i za creepy hrozivý soundtrack k hororvce It Follows. Možná škoda těch několika logických lapálií, nad kterýma jsem trochu kroutil hlavou, ale ve výsledku rozhodně spokojenost. Průměrné 4*

plakát

Cesta do fantazie (2001) 

Existence Cesty do fantazie (a obecně existence celého studia Ghibli) je jednou velkou fackou do tváře všem zapřísáhlým odpůrcům stylu anime, kteří se domnívají, že ty japonské animáky nikdy nemohou dosáhnout kouzla třeba pixarovek a disneyho. (I když v případě dnešních dineyovek by to možná dokázal i Uwe Boll). Cesta do fantazie totiž naprosto dostává svému názvu. Nejenže to je film, který srší výbornými nápady a má naprosto kouzelnou atmosféru, ale hlavně umí uchopit docela jednoduchý koncept hlavního příběhu natolik kvalitně, aby se i tak zdál neskutečně originální a pamatovatelný. Ať si kdo chce co chce říká, ať si Bezpáteřník sliny olizuje, Mijazaki je prostě mistrem ve tvoření zajímavých a skvělých postav. A zde se zejména vyblbnul, protože ta nepřeberná paleta je zde na výsost bohatá. A co teprv soundtrack, který dodnes mám někde zašantročený na CDčku, při kterém jsem si jako malý harant tancoval a prozpěvoval. Cesta do fantazie prostě vítá s otevřenou náručí každého diváka, protože pro každého něco má. Princezna Mononoke určitě lepší, ale Chihiro neudělala Ashitakovi vůbec ostudu. P.S. Několikaminutová scéna bez jakéhokoliv dialogu ve vlaku je jedna z nejlepších sekvencí, co jsem kdy v nějakému animáku viděl. Slabších 5*

plakát

Rocketman (2019) 

Slabší, ale i přesto docela hezký bratříček Bohemian Rhapsody. Taky na tom onen podpis Dextera Fletchera je znát. Rocketman do sebe kombinuje prvky klasického biografického hudebního filmu a originálního muzikálu, přičemž se mu relativně dobře daří udržovat mezi oběma pevnou rovnováhu. Ony muzikálové složky, které byly vždy největší vizuální pochoutkou filmu, se pěkně starají o to, aby udržely divákovu pozornost. V první půlce to skoro ani nebylo třeba, protože ta šlapala fakt velice pěkně. Jak jsem toho Egertona moc nemusel z přeceňovaných Kingsmenů, tady jsem ho musel vzít na milost. Příjemný feeling, pohodové tempo a dobrá příběhová struktura jsou však narušeny poslední třetinou, kde se to všechno začne pomalu sesypávat. A to především velkou utahaností. Holt jakmile jsou ty hvězdy na vrcholu, začne to ubývat na podmanivosti. Mohlo to klidně být o chlup kratší. Pokud jste velcí fandové Eltona Johna, film by vás měl potěšit. Pokud ne, čeká vás sice nijak kulervoucí, ale rozhodně příjemný snímek, který se nesnaží hrát na nic velkýho, což ho šlechtí. Obzvlášť, když se jedná o hudební film. (Tímto zdravím La La Land a Star is Born pomocí svého prostředníčku). Slabší 4*

plakát

El Camino: Film podle seriálu Perníkový táta (2019) 

Epilog deuteragonisty jednoho z nejlepších příběhových seriálů všech dob, který nikdy neztratil pevnou půdu pod nohama a s každou další sérií stoupal do stále větších úrovní skvělosti. Ovšem epilog poněkud zbytečný. El Camino strašně moc zachraňuje brilantní režie a scénář, který si opět vzal pod palec talentovaný Vince Gilligan. Ten film má pěknou atmosféru a styl. Ale pokud nejste opravdu super velikánský fanda a milovník původního seriálu, příliš to s vámi nehne. Breaking Bad považuju za jeden z nejlepších seriálů, co jsem kdy viděl, ale nemám k němu zas tak blízký vztah. El Camino je totiž jednou velkou nostalgií - vizuální odkazy na ikonické scény, flashbacky do minulosti, výskyt starých známých postav... celý to vlastně působí tak trochu dojmem ve stylu: "Ach, pamatujete?" Jesse jako charakter furt výborný, ale člověk by si klidně i vystačil s koncem, který mu byl dán na konci seriálu. Vidět to nutnost není. Ale to pomalé tempo tomu dodává ono podmanivé kouzlo. A musím přiznat, že bylo zase fajn toho ňoumu po letech vidět. Lepší 3*

plakát

Joker (2019) 

Ztracená dekáda DC filmů je u konce. Po roce 2012, kdy skončila Nolanova geniální trilogie o Temném rytíři, se snímky pod touto komiksovou značkou postupně propadaly do hlubin trapnosti s díly jako Batman vs. Superman, Liga spravedlnosti a Aquaman, zatímco Marvel se jen zpovzdálí posmíval. Smích z tváře mu však šlohl Todd Phillips, který natočil jeden z nejlepších komiksových filmů všech dob. Film, který si nějaký Avengery zcela strčil do kapsy. Joker je čirá depresivní temnota, která je šikovně okořeněná geniální atmosférou a postupným propadáním se do stále hlubších vrstev šílenství. Nepůsobí to vnuceně, ani přehnaně. Má to pomalé tempo, které ale diváka do sebe vtáhne stejně rychle, jako Vetřelec do větrací šachty. Phoenix je tam naprosto fenomenální. Srovnávat ho z Ledgerem mi nepřijde úplně fér, protože oba jejich Jokerové se v mnohém liší. Zatímco Ledgerův Joker je už psychopatický kriminálník, který kuje pikle pro vlastní potěšení, Phoenixův Joker působí jako zcela zničený a ztracený člověk, který se v onom šílenství teprve musí ještě pořádně usadit. Ale husinu z něho člověk dostane každopádně. Není to film pro masy. Není to klasická komiksárna. Je to psychologická analýza individua, které vznikne, když na něj celá společnost sere a nedostává se mu pomoci. Je to vlastně taková modernější verze Scorceseho Taxikáře. Akorát s větší dávkou zla a beznaděje. Vynikající film. Hned z toho člověk dostane chuť si pustit Temného rytíře, aby se mu to hezky propojilo. Průměrných 5*

plakát

Parazit (2019) 

Tady si někdo směle jde pro Oscara za nejlepší cizojazyčný film, co? Nejdřív Zlatá palma v Cannes a teď jsou i choutky na pozlaceného Mr. Propera, he? A vlastně proč ne. Parazit je velice příjemná a zábavná tragikomedie, která do sebe kombinuje prvky naprosto absurdních, ale zároveň vtipných situací, s taktní kritikou propasti mezi sociálními třídami. Výborně napsaný scénář, skvělé dialogy, plus veškeré postavy tam sednou jak ulité. Dokonce to snad téměř nikdy nenudí, za což velký palec nahoru. Hlavní rodinka sympatických anti-hrdinů svým způsobem připomíná onu chudou rodinu s podobně vydařeného asijského snímku Shoplifters, kterému bych rozhodně přál Oscara, kdyby nebyla nominována Roma. Parazit se ale momentálně stává mým kandidátem (protože předpokládám, že nominovaný bude), přičemž po obrovském úspěchu v Cannes by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby zabodoval i v Hollywoodu. Celkově to šlape moc pěkně, akorát teda ten konec se nepovedl, respektive posledních 15-20 minut. Moc uspěchaný, chaotický, nevhodný. Přišlo mi, že tvůrci se tam utrhli ze řetězu trochu víc, než bylo nutné. Jinak ale velice příjemné pokoukáníčko. Takhle vychcaně se infiltrovat do rodiny zbohatlíků, to chce koule. Lepší 4*

plakát

Slunovrat (2019) 

Teď už to můžu napsat – Ari Aster je momentálně nejlepší současný hororový režisér. Kam se hrabe nějaký Jordan Peele, který marní svůj talent na laciných vtípcích a postupně rozpadajícím se napětí. Když jsem před rokem viděl výborné Hereditary, které považuju za nejlepší horor tohoto desetiletí, byl jsem strašně zvědav, co onen mladý rejža vymyslí zde. Slunovrat si zcela očividně bere mnoho inspirací ze snímku Rituál (Ne, ten s Cagem nemyslím), tedy že skupina Amíků odjede na odlehlé cizí místo, kde se místní drží starodávných zvyků a tradic, ale přesto se chovají velice mile a přátelsky. Samozřejmě tam však něco nehraje. Snímek je to naprosto skvostně zrežírovaný. Úchvatná práce s kamerou a hudbou dodává na děsivé atmosféře, která se diváka drží už od prvních minut po začátku. Celkově to vlastně někdy připomíná skvělou Čarodějnici z roku 2015. A žádné lekačky. Jenom čistý děs. Film diváka znepokojuje šetrnými creepy výjevy a záběry typu: „when you see it, you´ll shit bricks“, přičemž má i pár hrůzných scén, ze kterých mrazilo v kostech. Možná to ale nemuselo být tak dlouhé, některé scény se tak zbytečně táhly. Hereditary pro mě lepší a děsivější, ale i tak je Slunovrat skvělý horor, při kterém vám bude tuhnout krev v žilách. Aster je fakt pán. Jsem dost zvědavý, s čím přijde příště. Lepší 4*

plakát

Toy Story 4: Příběh hraček (2019) 

Zatímco Disney si ničí duši tvořením dalších a dalších viteálů v podobě life-action předělávek, Pixar se aspoň snaží o něco originálního v podobě pokračování svých nejúspěšnějších sérií. Z Toy Story 4 mám ovšem poněkud rozporuplné pocity. Vizuálně je to vyložená slast pro oko, v porovnání s prvním dílem je opravdu poznat, že počítačová animace udělala fakt nesmírný pokrok kupředu. Dále se musí nechat to, že Pixaři stále umí docela dobře pobavit a vymýšlet s onou interakcí mezi hračkami a světem lidí vcelku originální koniny se zábavnou nadsázkou. Na druhou stranu mám ale trochu problém s tím, kterak film nakládá s postavami. Snímek se totiž především zaměřuje na Woodyho a onu pastýřku, ze které se zde stane (na můj vkus docela votravná) slečna dokonalá. Buzz zde má opravdu jen vedlejší roli a staří veteráni jako Jessie, dinosaur, pan Brambora, atd. téměř žádnou. Prostě tam jen tak nějak jsou. Film si dává větší práci s novými hračkami, které sice jsou vcelku dobře vymyšlené, ale vývoj jejich charakterů se jaksi zasekne nebo nepůsobí věrohodně. Nemluvě o tom, že Toy Story 4 nemá žádného pořádného záporáka, což oproti předešlým dílům bylo hořký zklamání. A konec mě nasral. Hlavně z toho důvodu, že jedna z hlavních postav tam učiní rozhodnutí, které jde zcela proti filosofii, které se v předešlých dílech pevně držela a dobře ji charakterizovala. Celkově ale docela milej fajn film. Ale na geniální Toy Story 2 to nemá ani náhodou. Lepší 3*

plakát

Takové krásné šaty (2018) 

In Fabric vlastně připomíná celovečerní verzi videí na youtubu, který byste dohledali pod zadáním „weird and disturbing“. A ono to přes tu první polovinu relativně dobře funguje. Obzvlášť díky výborné retro hudbě, která dodává snímku špetku určité bizarní podmanivosti. Je to divný. Je to SAKRA divný. Občas v tom dobrým smyslu (některé části připomínají filmografii Davida Lynche), občas zas ne. In Fabric odvádí dobrou práci ve vyvolávání pocitu znepokojení a zájmu, ale po druhé půlce se mu rychle začne rozpadat dějová struktura, přičemž ke konci už to připomíná jeden velký bordel. A ta přemíra nevysvětlených a rádoby uměleckých bizarností tomu pak nepomáhá. Celý ten film vlastně asi může symbolizovat onu ženskou nákupní posedlost a upnutí se na některé hadry už přehnaně moc, až to připomíná fetiš. Film je to rozhodně znepokojující, ale obecně není zas až tak děsivý. Bohužel mě ale trefil do zranitelného místa, protože osobně mám fóbii z figurín a podobných člověka připomínajících předmětů. Takže některé části mě docela vyděsily. Celkově to nebylo špatný, ale škoda, že se to po té polovině do sebe až příliš zakoukalo. Lepší 3*

plakát

Spider-Man: Daleko od domova (2019) 

Pecka! Snad ve všech ohledech lepší než předešlý díl. Včetně té skvělé kombinace komediálního teen dramatu s nadupanou akcí. První polovina vlastně skoro ani nevypadá, že je to o Spider-Manovi, který se snaží zachránit svět. Spíše o Petru Parkerovi, který se na road tripu po Evropě snaží získat srdce lehké emo Mary Jane, přičemž občas do toho zabrousí spider-manovské povinnosti. A upřímně, na něco takového bych se klidně vydržel dívat celou dobu. Kvalitní humor, sympatické postavy, plus kouzlo road tripu jsou dostatečně velké aspekty na to, aby byl z druhého Spider-Mana skvělý film i bez akčních scén. Ne snad, že by ta akce byla nějaká banální, naopak, mnohdy to byla opět slast pro oko, ale přiznejme si, z onoho velkého počtu marvelovek to může rychle omrzet. Rozhodně jedna z nejlepších MCU sólovek, která si úplně s přehledem strká do kapsy sólovky jako Černý Panter, první dva Thorové, první dva Iron Mani nebo i Doktora Strange. A Tom Holland jako Spidey stále hrozně sympatickej. Lepší 4*

Reklama

Reklama