dwi

dwi

Jiří Kulhánek

Česko
1/2 Mensch

165 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 8 12 15
    • 28.6.2013  10:17

    Konceptuální zlo v krystalické podobě. Deset lidí v průběhu necelých dvaceti minut vejde do vymydlené bílé místnosti a … pozvrací ji (nesmělé dávení první slečny graduje do kolosálního blití té poslední). Martin Creed je důkazem toho, že současné umění (od všelijakých žraloků ve formaldehydu, kašírované dekadence, choromyslných happeningů atp.) je prázdné, nijaké a de facto mrtvé. Mimochodem – v navazující práci s názvem „Shit Film“ Creed dovádí své složité umělecké konstrukce pravděpodobně k vrcholu…

    • 10.3.2013  12:38

    Agresivní filmová vivisekce.

    • 10.3.2013  12:33
    Line of Fire (1997)
    ****

    V listopadu 1993 byla režisérovi diagnostikována ischemická choroba srdeční. Koronární angiogram následně ukázal, že operace je nezbytná. O dva roky později v časných ranních hodinách Angeramemu shořel byt. Tyto dvě fatální události autorovi posloužily jako odrazový můstek k experimentu, zkoumajícímu povahu času a života, který žijeme. Záběry z vyšetření srdce se volně prolínají s ohořelými strukturami spálených předmětů, namáhavé dýchání střída zvuk praskajícího dřeva. Pomíjivost všeho okolo nás (včetně nás) je zkrátka nezvratitelná.

    • 30.12.2012  17:35
    Razor Blades (1968)
    *****

    Sharitsův analytický experiment opět útočí na naši povahu standardního vnímání, které znásilňuje agresivní sérií stroboskopických obrazů. „Razor Blades“ jsou určeny pro dvě stejně veliká plátna tak, aby každé oko mohlo vnímat samostatný vír obrazů. Sharits si je vědom, že oči nejsou schopné analyzovat sekvence z obou pláten a po několika minutách se žiletkami zařezává do našeho podvědomí. Zážitek, na který se nezapomíná...

    • 2.11.2012  19:19

    Kyle Lapidus a Tali Hinkis alias LoVid dlouhodobě oscilují na hranici video artu a glitch subkultury, z audio-vizuálních technologií abstrahují jejich extrémní projevy a zkoumají tak zároveň jejich omezení. V Breaking and Entering the Lost Timeframe nazírají na deformací lidských smyslů („vidět zvuk a slyšet obraz“) a subjektivní časové vnímání, a to zejména totálním rozrušením digitálního obrazu, jeho vadnou synchronizací a pulzující intonací šumů a ruchů. V přehršli současného mdlého video artu LoVid působí jako devastující orkán.

    • 28.10.2012  08:49

    Dokumentární záznam nacistického běsnění ukazuje zajatce z koncentračních táborů krátce po jejich osvobození. Masa zubožených živořících vězňů, mrtvoly poházené v narychlo vykopaných hrobech a znetvořená či jinak deformovaná těla vypovídají o nacistické genocidě hrozivě realistickým způsobem...

    • 30.9.2012  10:02
    Ahnfrau, Die (1919)
    ****

    Drama na motivy stejnojmenné neoklasicistní hry Franze Grillparzera režisérů Jacoba Flecka a jeho pozdější ženy Luise Fleckové pomalu naznačuje expresionistické tendence v evropské kinematografii. Příběh spojující prvky Oidipovského mýtu s pochmurným gotickým románem je příležitostí zejména pro femme fatale rakouského filmu Liane Haidovou a pozdějšího režiséra Maxe Neufelda. Die Ahnfrau je jedním z těch polozapomenutých snímků, který by si zasloužil nejen digitalizovat, ale i „znovuobjevit“ u širší divácké základny...

    • 2.9.2012  14:48
    Agrippina (1911)
    ***

    Tragická postava Agrippiny - ženy, která otrávila manžela Claudia, aby katapultovala na císařský trůn svého syna Nera, jehož přičiněním následně zemřela, byla první velkou filmovou příležitostí tehdy začínajícího režiséra Enrica Guazzoniho. Zkratkovitý děj rychlého vzestupu a strmého pádu ničím nevybočuje z tehdejší standardní evropské produkce. Rozmáchlá patetická gesta, teatrální výkony a mdlou režii vytrhuje ze zapomnění jednak síla samotného příběhu, ale i osoba samotného tvůrce, který dva roky poté vstupuje do světové síně slávy svým slavným Quo Vadis?.

    • 26.8.2012  19:06
    Televizní noviny (TV pořad) (1994)
    odpad!

    Poprava české žurnalistiky.

    • 26.8.2012  18:54

    Německá hudební formace Genocide Organ se od konce 80. let podílela na utváření industriálního žánru, respektive jeho agresivnější odnože - power electronics. Tříštivé zvuky, syntetizátorové peklo a všeprostupující hluk naprosto vybočují ze všeho, co je pro hudbu charakteristické. Záznam z legendárního koncertu z rakouského Salzburku vyšel v roce 1993, tedy v době, kdy Genocide Organ ještě koketovali s nacistickou tematikou (o čemž svědčí např. i výběr songů - White Power Forces, Elders of Zion, Negros in Sky-Wars atp.). Tuto spojitost hudebníci nikdy přímo nepotvrdili, zároveň ale ani nevyvrátili. Hodinové vystoupení v zajetí neprostupné stěny agresivních zvuků však nabízí nečekaně silný a očišťující zážitek. Součástí záznamu je i neméně militantní performance rakouských Rasthof Dachau...

    • 24.8.2012  10:39
    Lifelines (1960)
    ****

    Vnadné křivky modelky Barbary Kersey ve společnosti černobílých abstraktních linií rytých přímo na filmový pás. Jeden z prvních Emshwillerových experimentů zkoumá magii plození života skrze svébytnou „živost“ roztančených linek.

    • 21.8.2012  18:49

    Jméno Wernera Graeffa dnes stojí v polostínu jeho tehdejších ideových kolegů – Waltera Ruttmanna, Vikinga Eggelinga či Hanse Richtera. Byl to ale i on, který filmové médium chápal jako nový autonomní „organismus“ a ne jen jako prostředek k vyprávění naivních příběhů. Během kulturního kvasu ve 20. letech 20. století působil ve skupinách Bauhaus či Stijl a věnoval se malířství, fotografii, industriálnímu designu; provozoval dokonce i autoškolu. Dnes je vnímán jako předchůdce strukturálního filmu, což dokazují i jeho krátké experimenty Komposition I/1922 a Komposition II/1922. V obou filmech dává prostor různě velkým geometrickým obrazcům, které podle předem daného schématu přeskupuje po celé ploše plátna. V dochovaných podkladech ke kompozicím upřednostňuje zejména pauzu (pomlku), jíž přikládá daleko větší důraz, než objektům samým. Chápe ji jako vztah mezi klidem a napětím, které divák mezi nečekaně těkajícími obrazci zakouší. Tento vztah o pár desítek let později rozpracovali právě strukturalisté.

    • 19.2.2012  17:29
    65 KG (1994)
    ****

    Ve stejném roce Zhang Huan podnikl ještě jednu veřejnou performanci, při níž již vědomě poškozuje vlastní tělo za účelem explicitního vyjádření krutosti současné doby. Zhang nechal své 65 kilogramové tělo připoutat pomocí řetězů ke střešnímu nosníku. Pod sebe nechal umístit rožhavenou pánev, na kterou z jeho těla odkapávalo díky plastové trubičce vedené přímo do jeho těla přes 250 mililitrů krve. Místnost plná přísedících se po celou hodinu plnila pachem spečené krve a potu a mezi obecenstvem a umělcem se tak tvořilo nové pouto, z něhož, stejně jako z každodenní kruté reality, nebylo úniku. Umění na hranici hnusu a zděšení vždy osciluje na hranici únosnosti pro příjemce, svou myšlenku však dokáže předat o poznání účinněji. Zhang je toho důkazem.

    • 19.2.2012  17:21
    12 m2 (1994)
    ***

    Všestranný čínský umělec Zhang Huan ve svých veřejných performancích poukazuje na paradoxní kontrasty v čínské společnosti způsobem, který by se dal označit za masochistický. 12 čtverečních metrů odkazuje k prostoru značně nevábných veřejných toalet, jež se přitom rozkládají ve městě plném rezidenčních čvrtí a pětihvězdičkových hotelů. Obnažený Zhang Huan natřený medem vstupuje do tohoto prostoru na jednu hodinu, při níž je jeho tělo postupně zasypáno množstvím much a hmyzu. Následně se celý ponořuje do přilehlé řeky a pomyslně tak zakončuje vytrvalostní exhibici svědčící o vědomé lidské zranitelnosti ve veřejném prostoru.

    • 25.9.2011  12:14

    Londýnská zoologická zahrada ve 30. letech 20. století zažila modernistickou rekonstrukci z dílny společnosti Tecton Bertholda Lubetkina, který za využití armovaného betonu vybudoval progresivní pavilony pro slony, žirafy, gorily a další zvířata. Důraz kladl především na jednoduchost a prostornost - beton měl zvířatům nahradit jejich přirozené prostředí a poskytnout jim hygienický a netradiční prostor, v němž by vynikly jejich vlastnosti. László Moholy-Nagy zachycuje tyto architektonické inovace ve vztahu k návštěvníkům (sloni jsou bezprostředně krmeni kolemjdoucími, z restaurace návštěvníci odhazují zbytky jídla dalším zvířatům apod.). Škoda jen, že režisér nepopustil více uzdu své fantazii jako např. u experimentu Lichtspiel: Schwartz-Weiß-Grau...

    • 4.9.2011  14:56

    Jeden z Brakhageho nejvíce politických filmů reaguje na televizní obraz války skrze dobové nacistické týdeníky a záběry z vybuchujícího Vietnamu. Brakhageova válečná elegie meditativně i agresivně zkoumá vnitřní kořeny násilí a obecně zobrazuje válku jako "přirozenou nemoc". Roztěkané pohledy na mrtvá těla, nacistické pohlaváry či devastující výbuchy režisér staví do kontrapunktu s klidnými záběry coloradské přírody a domácí každodennosti. Ve filmu lze mezi jednotlivými přechody spatřit i jedny z vůbec prvních Brakhageových ručně malovaných abstraktních koláží. "23rd Psalm Branch: Part I" je alespoň z mého pohledu o třídu lepší než autorovo opus magnum "Dog Star Man"...

    • 25.6.2011  19:12

    Velmi produktivní britský režisér Lewin Fitzhamon realizoval více než 400 filmů všech možných žánrů. Nejvíce však inklinoval k divácky vděčnému a komerně úspěšnému žánru - komedii. Na plátna uvedl do té doby velmi nezvyklou dvojici mladých dívek Tilly a Sally, jejichž vylomeniny však zdaleka nenaplnily očekávání diváků (po několika dílech byla série zastavena) . V dochovaném fragmentu se obě dívky zmocní požárního vozu a s pomocí stříkající hadice se snaží vykřesat jakýs takýs humor - což je poněkud málo...

    • 19.2.2011  19:20
    Halcion Sleep (1994)
    odpad!

    Večer 25. 10. 1994 si Rodney Graham v pronajatém motelu na předměstí Vancouveru vzal 5 miligramů hypnotika Halcion. Té samé noci ho bratr s kamarádem naložili do přistaveného auta a odvezli ho do jeho bytu v centru města, kde spokojeně dřímal až do rána. Film zachycuje 26 minutový výsek cesty autem, v němž omámený autor leží na zadním sedadle v "halcionovém spánku". Road movie pro skutečně otrlé...

    • 19.2.2011  15:13
    ZMTRX (2003)
    ****

    ZMTRX je půlhodinová psychedelická projížďka skrze pestrou paletu explodujících barev. Skupina umělců pod názvem "Forcefield" se očividně inspirovala nevkusem raných 90. let. Laciné elektronické beaty a pazvuky podkreslují stroboskopickou palbu pastelových barev, bizarní trojici umělců kdesi na poušti a závěrečný vizuální trip, který se vám doslova vypálí do sítnice. Příjemná nostalgie po zašlých časech rozpuku rave scény...

    • 16.1.2011  12:18

    Kuriózní Žuravľjova sci-fi o sovětském dobývání Měsíce na raketoplánu "CCCP 1 - Josef Stalin" v sobě kombinuje naivní dekorace měsíční krajiny s pečlivou technickou předpřípravou (na filmu se podílel Konstantin E. Ciolkovskij; jeho uvedení do kin se však nedožil). Žuravľjov naštěstí film nezanáší přílišným ideologickým balastem a spíše ho koncipuje jako dobrodružný film pro mládež. Pravda, místy značně bizarní (zejména např. samotné přistání již v roce 1946).

    • 13.1.2011  19:31
    H-8 (1958)
    ****

    Infarktová rekonstrukce automobilové nehody mezi linkovým autobusem a nákladním vozidlem je zaprášenou atmosférickou jednohubkou z jugoslávských luhů a hájů. H-8 označuje začátek SPZtky viníka, kterému Tanhofer svůj film „věnoval“. Banální osudy pasažérů, letmá vzplanutí i vzájemné rozepře neodvratitelně směřují k úzkostné tragické kolizi. V každém případě originální…

    • 3.1.2011  19:02

    Manželka Matylda s dítětem na klíně, dcery Draga a Božena běhající od zahradního pavilonu směrem ke kameře posloužily Grossmannovi ke zkoumání tvůrčích možností primitivní kamerové techniky. Statické záběry režisér dynamizuje pohybem vzdalujících se a navracejících se dcer a různými úhly kamery.

    • 3.1.2011  18:58

    Dr. Karol Grosmann patří k průkopníkům slovinské kinematografie, která do Evropy pronikla zhruba deset let od vynálezu kinematografu. Jako advokát s vlastní kanceláří byl Grossmann finančně dobře zajištěný, a tak si při výletu do Drážďan mohl dovolit zakoupit amatérskou 17,5 mm kameru, díky níž mohl zachytit tepající naturel slovinského Ljutomeru. Děj Odcházení ze mše v Ljutomeru je vlastně již obsažen v samotném názvu filmu. V jednom statickém záběru Grossmann natočil masu místních lidí, která se rozchází z kostela po nedělní mši.

    • 20.12.2010  20:42

    Jeden z mála peruánských avantgardních filmů modernisty Fernanda de Szyszloa je citelně inspirován Buñuelovou tvorbou (Andaluský pes vs. Zlatý věk). Atmosféru citové svázanosti a následného osvobození v podobě "ženy na pláži" režisér vykresluje zejména v náznacích a symbolech. Exaltované vášně však vrcholí vraždou "cyklisty" a návratem nazpět do zamřížovaného domova. Szyszlo metaforicky poukazuje na mravní a společenské represe v tehdejší peruánské společnosti, což je patrné i na jeho abstraktních plátnech.

    • 4.12.2010  18:49
    Zhivoy Lenin (1958)
    *

    Propagandistická agitka zobrazující Lenina jako spasitele všech Rusů, obroditele společnosti a znovusjednotitele pracujícího lidu. Michail Romm dokumentuje etapu Leninova života od roku 1918 do roku 1921 a mapuje zásadní události v jeho životě (slavnostní odhalení památníku Marxe a Engelse, pohřeb Sverdlova, druhý a třetí kongres Kominterny, setkání s americkým ekonomem Kristiansenem apod.). I těch 25 minut se pod medovými Leninovými proslovy roztahuje do neúnosné délky a servilní Rommova režie ničím nepřekvapí. Zlatá éra sovětské propagandy byla již v 50. letech zcela zahubena.

    • 28.11.2010  16:04

    Alexander Gentelev na osudech tří mafiánů mapuje transformaci kriminálního podsvětí v ruské společnosti. Leonid Bilunov, Alimzhan Tokhtakhunov a Vitaly Demochka přinášejí cenná svědectví o mafiánských praktikách, vydírání, finančních machinacích a kriminálnických strukturách, které dodnes prorůstají do nejvyšších pozic ruské i evropské politiky. Byť si všichni tři protagonisté úhel vlastního pohledu uzpůsobují tak, aby v očích veřejnosti působili zejména v pozitivním duchu, z mnoha výpovědí je patrné, že krev na jejich rukou sice zaschla, ale nadále tam zůstává. Thieves by Law by konečně mohl inspirovat některého z českých dokumentaristů, aby místo prefabrikovaných sociálních témat natočil podobnou transformaci v českém prostředí...

    • 18.11.2010  20:56

    Dvorní baletka Mariinského divadla Tamara Platonovna Karsavina tančí se zažehnutou loučí jakýsi orientální tanec. A to je všechno. Jedna ze stovek variací uměleckých vystoupení tehdejších celebritek před objektivem kamery nepřináší naprosto nic nového.

    • 15.11.2010  19:39

    Vídeňský lékař a antropolog Rudolf Pöch při expedici do Jižní Afriky zachytil cennou interakci mezi primitivní kulturou a moderní technologií. Křovák Kubi sedí před trubicí od fonografu a s rozmáchlou gestikulací o něčem rozpráví. Po znovuobjevení zvukového válečku v roce 1984 byl zvuk a obraz synchronizován. Archivní materiál pro skalní etnografy...

    • 13.11.2010  21:27

    Modré světlo je lyrickým zakončením éry tzv. “horských filmů”, v nichž étos přírody stál často v protikladu s lidskou přítomností. Debut Leni Riefenstahl velmi inklinuje k romantickým mýtům a de facto je prostou pohádkou, ve které rozčarování nad ztrátou zázračné průrvy v Mount Cristallo vede k destrukci hlavní hrdinky. Mimo jiné již zde lze vypozorovat nenápadné směřování k národněsocialistickým idelálům - kultivaci mýtů a uctívání přírody...

    • 11.10.2010  19:50
    Ønskebørn (2009)
    **

    Priština, 10 let po válce. Film na pomezí dokumentu a fikce zachycuje prostřednictvím monologů sociálně deprivovaných dětí smutnou realitu současného Kosova. Děti prodávající cigarety, buráky a všelijaké cetky po ulicích vyprávějí vlastní pohnuté osudy bez nádechu jakékoliv budoucí naděje. Jenže Birgitte Stærmose si podkopává sama pod sebou větev tím, že do dětských úst vkládá natolik šroubované a emočně přebité monology, až to pěkné není. Smutné tváře dětí na pozadí oprýskaných budov tak po několika minutách nevzbouzí soucit, nýbrž vlažnou apatii...

<< předchozí 1 2 3 4 5 8 12 15
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace