Pevek2

Absolutne cisty film o budoucnosti, stretu tradice se soucasnosti, mytu s realitou s ekologickym podtextem.

Velky film, ktery by menil dejiny kinematografie nebo by se vyrovnal O bozich a lidech to neni. Ale je to solidne udelane remeslo s vypovedi, ktera skvele micha humor a patos. Tim to pripomene i nektere stare francouzske komedie. A tim je mi to sympaticke.

Zelenkovi tentokrat vysly vsechny vrstvy jeho filmu a diky tomu to bude zajimave videt i podruhe. Prvni vrstva se zda podobne blba, jako treba Pribehy obycejneho silenstvi, ale az prave druha vrstva ji da smysl a ta treti zase dava smysl te druhe. Klade to nektere zavazne otazky po nasi narodni povaze a pritom je to jeste zabavne.

Jak kdyby si letos kluci v Cannes udelali soutez, kdo vymysli blbejsi konec. Vetsinou ke skode jinak zajimavych filmu (viz. Dheepan). Tady po realistickem popisu jedne z nejobtiznejsich praci vubec nasleduje konec jak ze stredoskolske slohovky, kdy autor nevi, jak to ukoncit.

Prozitek koncentracniho tabora je tu tak sugestivni, ze jeste par desitek minut po skonceni projekce reaguje divak podrazdene a ustrasene na jakykoli silnejsi zvuk nebo cokoli, co je mimo jeho zorne pole. Autori filmu nastavuji pravidla tak odvazne a jednoduse a funguje jim to. Vedle Daleke cesty nejlepsi film o soa.

Kdybych daval letos tu palmu ja, tak bych ji dal tomuhle filmu. Je nezny a holcici. Uveritelny a celou dobu zajimavy a pritom obsahuje skoro minimum konfliktu. A ma podobne sintoisticky odstin jako Utis vodu od Kawase, vune a chuti jidel nam pripomenou nase mile, kteri uz tu s nami nejsou. A minulost, dobra nebo spatna ma na jedince sice velky vliv, ale stejne je rozhodujici, co s tim udela on sam. Koreeda dokaze skvele pracovat s detaily a nepatrne menit i perspektivy. Nadherny film na vic nez jedno podivani...

Coz o to - rezirovat vecirky Sorrentino porad umi, ale bez Rima je ten film najednou prazdnejsi nez prazdny. A je predvidatelny a spocitany, jak kdyby ho vymyslel s partou najatych scenaristu v nejakym resortu. Takze je to vlastne jen trochu lepsi reklama na wellness pobyt ve Svycarsku. A nepomuze tomu ani Maradona, ani par svetlych momentu.

Tzv. Evropske hodnoty v kostce za 105 minut. A mimo to bajecny bijak.

Velmi vytribene.

Dokud Audiard vytvarel pribeh z realistickych popisu zivota nekde na parizskem banlieu se vsi vsednosti, problemy i "kinem" za okny, tak mi byl ten film velmi blizky a zdalo se mi, ze z nej logicky vyplynou i otazky po tom, jestli je opravdu mozne odlozit svou minulost a zkonstruovat si novou nebo prizpusobit se prostredi. To vsechno je navic natoceno sice se zrucnosti, ktera na sebe obcas (napr. zpomalovackami) upozornuje, ale tak, ze se clovek zacina hluboce vcitovat do konkretnich lidi. Jenze pak prijde zlom a tuhle drobnokresbu nahradi zanrove modely a fantazie tvurcu, ktere i pres to, ze je domyslena do verohodnych detailu, tak pro me ztraci uveritelnost. Vyzneni filmu pak diky neverohodnemu zaveru vyzniva strasne plose a vytvari predstavu, ze parizske predmesti je vlastne skoro totez jako srilanska obcanska valka a dobre muze byt snad uz jen v Anglii. A to je sice trochu provokativni, ale podle mne spise nebezpecna zkratka.